Weakness//cz

Foreign bed

„Taaak šup, šup ven. Tvojí sestru už jsme zaměstnali, nemusíš se bát. Teď je řada na tobě.” rozráží moje dveře Jonas a vyhání mě z pokoje. Sotva udržujíc smích se zvedám z postele a vycházím z pokoje. „Clarity, ten tvůj plán je skvělý. Možná bys mohla navrhnout i něco Lukovi, abychom mu to tam trochu oživili. I když pochybuji, že by na něco takového přistoupil, je pěkně tvrdohlavý.” mračí se Jonas a můj plánek podává nějakému chlapovi v modrém. Zajímavé. „Můžu se o to pokusit.” usmívám se a Jonas vesele tleská. Nedělej si předsudky Clarity, ještě jsi nepoznala jejich temnou stránku. „Chtěl jsem tě poprosit jestli bys nedoprovázela Luka na jednu důležitou večeři. Jde o naše dlouholeté obchodní partnery a nemůže tam přijít sám a mě by se rozhodně nelíbilo, kdyby si tam přitáhl zase nějakou blbou slepici.” žádá mě Jonas a mě v tu chvíli přepadá divný pocit nejistoty. Samozřejmě, že nemůžu odmítnout už jen z toho důvodu, že mě zachránil od Michella a teď mi tady poskytuje bydlení a já do toho nedávám ani cent. Problém je, že moje svatba s Michellem byla oznámená široké veřejnosti a bojím se, že mi teď prostě hrozí nějaké nebezpečí, tudíž i Lukovi. Můj otec není jediný, který má lidi všude, Michello taky a teď po mě určitě půjde. Je jen otázkou času, kdy zaútočí přímo na Jonasův dům. „Dobře půjdu, jen nemám šaty. Všechno zůstalo u Michella.” odpovídám nervózně a dávám si vlasy za ucho. „Pošlu s tebou někoho a vybereš si. Kromě nějaké ženy taky počítej s ochrankou, víš jak to v mafii chodí.” vděčně se na mě usmívá a já přikyvuji. Co jiného mi taky zbývá. Bylo by sakra neslušné odmítnout. „Děkuju.” usmála jsem se a následovala jsem ho.

„Jakou si nám vzít barvu?” zeptala jsem se Cassie, jak se mi představila. Je to dcera jedné kuchařky a je o něco málo mladší než já. Vlastně je stejně stará jako moje sestra. Ale je to strašně fajn holka. „Chceš se Lukovi zalíbit?” šklebí se. „Jen nechci udělat ostudu.” odporuji. Cassie s úsměvem vrtí hlavou a mě je hned jasné, že mi nevěří. „Navíc se můžu líbit sama sobě, aspoň jednou.” dodávám. „Jasný, jasný.” protáčí očima. „Tak dobře, myslím, že by sis měla vzít tyhle.” usmívá se a podává mi rudé šaty. Jsou bez ramínek a mají rozparky na bocích. Dekolt zdobí malé rudé růžičky a už od pohledu jsou příšerně upnuté nahoře a postupně se sukně rozšiřuje a je dlouhá skoro až na zem. „Na tohle nemám postavu Cass.” vzdychám. „Blazníš?! Tohle je přesně pro tebe! Mazej si je vyzkoušet.” napomíná mě Cass a strká mě i s šaty do kabinky. Neochotně se do nich tedy nacpu a vylezu ven abych se ukázala. „Já ti to říkala!” křičí a poskakuje. „Bereme je!” rozhoduje za mě a mě nezbývá nic jiného než souhlasit. Stejně bych tady nechtěla trávit víc času než je nezbytně nutné, nakupování moc nemusím. „Chtělo by to něco na krk.” přemýšlí Cass. „Něco ano, ale chtěla bych, aby to mělo nějaký speciální význam.” na tváři se mi objevuje jemný úsměv. „Chápu, takže to necháme na osudu.” záhadně se usmívá moje nová kamarádka. Jsem ráda, že mě Jonas poslal s ní místo toho, aby se mnou posílal nějakou stylistku nebo něco takového. Myslím, že bych se s ní stejně nedomluvila a skončilo by to nějakou scénou jako z filmu.

„Boty máš?” zastavuje se Cass uprostřed obchodu. Vrtím hlavou. „Umíš na tom chodit? Luke je vysoký, tak bych koupila spíš něco vyššího.” navrhuje. „Nějak moc mi věříš.” zubím se. „Kdybys viděla jaké jsem nemehlo, tak bys nikdy nic takového nevypustila.” odpovídám na její otázku. „Chceš lekci v chození na jehlách nebo se překonáš?” lišácky se usmívá. Proč je tak tvrdohlavá sakra? „Radši ne, schovej si to pro někoho jiného.” odpovídám vyděšeně.

Nakonec jsem skončila s matně černými podpatky a můžu akorát doufat, že si na nich nerozbiju tlamu. Teď míříme pro něco k jídlu, protože to zabralo opravdu dost času i přestože se to nezdálo. Teda mě to přišlo jako věčnost, ale Cass zřejmě ne. Ne že by byla nějaká barbie, ale zřejmě se v tomhle prostě vyzná. Kdybych si vybírala něco sama, tak by to dopadlo tak, že bych prostě vypadala úplně obyčejně. Dokonce by byl možná i lepší pytel od brambor. Ale o tom jindy, teď musím přiznat, že mám opravdu hlad, takže žádný čas na kecy.