Weakness//cz

Heart hurts sometimes

Zbytek času do večeře jsem strávila zabedněná v pokoji a budovala jsem si smyšlené zdi proti Lukovi. Nyní už sedím u stolu a čekám na ostatní, abychom se všichni najedli společně. Nechápu proč na tom Soldier, musím podotknout, že nevím který, tak trval.

Po chvíli nudného sezení se objevuje Jonas, chvíli po něm Alex. „Potřebujete si o něčem promluvit, že jsme se tu tak sešli?” ptá se Jonas hned, jakmile se usadí. Obě s Alex jsme po sobě hodili pohled a zavrtěli jsme hlavou. Takže tmavooký. Moje teorie se potvrdila v okamžiku, kdy se objevil ruku v ruce s vysokou blondýnou a hodil po mně vítězný pohled. Udělalo se mi zle a přešla mě chuť k jídlu, dokonce se mi nepříjemně sevřela hruď. „Tohle je moje přítelkyně Tiffany.” prohlásil Luke a jmenovaná se laškovně zasmála. Vysoká, štíhlá, s postavou modelky a tunou make-upu. Kdo by to nečekal. Zvedám se od stolu a se slovy, že mi není dobře utíkám do pokoje. Zabouchávám za sebou dveře a zamykám se. Potřebuji se uklidnit nebo mu jednu natáhnu.

Za pár vteřin slyším klepání na dveře. „Clarity otevři.” naléhá na mě sestra. „Vím, že jde o toho pitomce.” dodává když se stále nemám k tomu, abych otevřela. „To je jedno.” prohlašuji. „Jdi se prosím najíst.” žádám jí. Nechtěně se mi vrací vzpomínky vedoucí k tomu parchantovi Michellovi. To, jak jsem byla vyhublá, jak jsem měla problém někomu důvěřovat nebo s někým mluvit. Možná bych řekla, ještě před pár minutami, že si u mě tmavooký vybudoval nějakou tu částečnou důvěru, ale teď se rozhodně sesypala jako domeček z karet. Sevřela mě neskutečná úzkost z náhlých obrazů minulosti. Vlastně to ani není tak dlouho.

Alex se za mnou notnou chvíli snažila dostat, jenže já odmítala otevřít jí dveře. To jsem netušila že vybere opravdu špatnou variantu toho, jak mě dostane z pokoje.

Klepání utichlo a já sebou plácla na postel s cílem zírat do stropu. Jenže najednou se ozývá velká rána a já vidím, jak dveře letí z pantů. Leknutím padám z postele a v tu chvíli poznávám smích tmavookého. Naštvaně se zvedám a obracím k němu otrávený pohled. „Kdes nechal platinu?” ptám se znechuceně. „To je byznys.” krčí rameny. „Páni, byznys na jednu noc. Gratuluji pane Soldiere, doufám, že vás brzy poctí nějaká pohlavní nemoc.” falesně se usměji. ”Abyste ji pak ode mně nechytla vy slečno Blue.” klidně argumentuje. „To se radši nechám přivázat k posteli s hlavou dolů. ” odsekávám. „Jak chceš.” zazubí se Luke a ve vteřině jsem na jeho rameni. „Hej, pusť mě!” protestuji a bouchám ho pěstmi. ”Soldiere sarka neser mě nebo tě kousnu do tý tvý výstavní zadnice.” vyhrknu. Tmavooký se zasměje a z mé strany nastane trapné ticho. „Nebylo to myšlené vážně. ” dodávám poté, co jsem se stihla v mysli profackovat.

Ocitáme se v Lukově pokoji a já pořád bojuji. Podle zvuků tmavooký něco hledá, chvíli na to mě hází na postel a připoutává mě k ní pouty. „Tohle snad nemyslíš vážně!” vykřiknu. „Buď to a nebo to.” řekne spokojeně a mrkne. Všelijak sebou házím, ale pouta ne a ne povolit. Já ho zabiju. Naštvaně zavrčím. „Co tady jako budu dělat?” pokládám mu otázku. Žádná odpověď. O můj bože. On. Odešel. „Soldiere ihned se vrať nebo si už nikdy nezapícháš!” křiknu nasupeně. „To bys nejdřív musela být odpoutaná.” ozve se pobaveně. Zavrčím, opět. „Až mě pustíš, tak tě vykastruji!” vyhrožuji. „Hezky popros.” říká pobaveně. „Naser si.” zasyčím. „Tak to tady zůstaneš pěknou dobu, ohladu.” odpoví lhostejně. Zavřu oči a snažím se přemluvit samu sebe k tomu jednoduchému slovu. „Prosím.” řeknu. „O co prosíš?” uchechtne se. „O to abys mě pustil.” protočím očima. „Špatně.” vyřkne. „Prosím, pusť mě.” zavrčím. „Hezčím tónem by to nešlo?„ zeptá se pobaveně. „Můj milovaný Luku, mohl bys mě prosím pustit?” odpovím a hlasem napodobím typickou fiflenu. Luke se zasměje. „Chci abys poprosila jako Clarity.” namítne. „Soldiere mladší, prosím pusť mě nebo ti urvu koule nohama.” vydechnu. Najednou je Luke u mě a pouta se uvolňují. „Dlužíš mi jídlo.” kouknu na něj hned, jak se posadím. „Tys byla ta, která zdrhla.” odporuje. „Kdyby sis vybral normální snoubenku, ale ty ne. Jako by nestačilo, že bych ráda vrazila tobě, teď už jste na seznamu dva.” nahodím falešný úsměv. Tmavooký pobaveně nadzvedne obočí. „Je to lež, sama víš, že by mi otec žádnou takovou nedovolil. Navíc je vymytá jak houba na nádobí.” řekne. „To ti mám věřit jak?” podezřívavě přivřu oči. Stále se nacházím na jeho posteli a začíná mi docházet, jak nebezpečné to tady vlastně je. „Mám kapku jiný cíl.” zalehne mě celým svým tělem. „Ihned slez nebo ta kastrace proběhne na místě.” hrozím mu a všemožně sebou šiji. „A co takhle zkusit něco jiného?” provokativně mi přejede rty po krku a mě naběhne husí kůže. Ne, tohle nepůjde. Vší silou a s pomocí mé chabé vůle ho odstrčím a utíkám zpět do svého pokoje.