Weakness//cz

Before I go

Ráno mě vzbudilo šustění peřiny. S námahou jsem otevřela víčka. „Už zase se chceš vypařit?" pronesla jsem rozespalým hlasem. Luke se na mě otočil. „Musím jen něco vyzvednout, za pár hodin budu zpátky." odpověděl. Přikývla jsem a opět jsem zavřela oči. Chvilku potom jsem ucítila Lukovi rty na svých. Srdce se mi prudce rozbušilo, zapletla jsem mu prsty do vlasů a on mi svýma rukama hladil boky. Po nějaké době, která se však zdála nepříjemně krátká, se odtáhl a já nespokojeně zamručela. Tmavooký se sebevědomě usmál, opět se ke mně naklonil s kousl mě do rtu. Uniklo mi tiché vzdechnutí. „Stejně se neubráníš tomu co s tebou dělám." ušklíbl se tmavooký. „Ale padej už, než ti to ego zadupu do země." odpověděla jsem mu provokativně. „Mám důvod ho mít." zazubil se. „Pokud budeš mít tyhle debilní kecy tak možná budeš mít důvod, ale víš co nebudeš mít? Koule." mrkla jsem na něj a zazubila jsem se. Říkala jsem, že se jen tak nedám. Luke zavrtěl hlavou a usmál se. „Tak zatím, Clarity." moje jméno opět znělo jinak a jeho oči ztmavly. Než jsem se ale zmohla k odpovědi, vypařil se. Povzdechla jsem si a ulehla jsem zpět do postele, ale z toho mě po chvilce vyrušil. ,,Než půjdu.. Málem bych zapomněl.'' vletěl do dveří a hodil po mě malou krabičku. ,,To má být žádost o ruku? Tak to je dost chabý.'' ušklíbla jsem se provokativně. Luke se usmál, zavrtěl hlavou a zase zmizel. Zvědavě jsem otevřela krabičku. Na vrchu se nacházel papírek, který jsem s nedočkavostí vytáhla a začala jsem číst.

Tvoje první kulka. Dobře ji opatruj.
Tvůj Luke

Usmála jsem se a z krabičky jsem vytáhla řetízek s nábojem, musí to být z naší první lekce. Pozorně jsem si řetízek prohlédla a všimla jsem si, že má vyryté naše iniciály. Je to snad nějaké znamení? Ne, nemůžu být naivní. Tmavooký toho pro mě sice dělá hodně, ale kdo by se dokázal zamilovat do někoho jako jsem já? Při těchto myšlenkách mi hlavou prolétl obraz Michella a té události, která mě bude pronásledovat do konce života. Moje tělo se okamžitě roztřáslo a nahnaly se mi slzy do očí. Cítila jsem se opět pošpiněná, odporná. Doufám, že bude Luke brzo zpátky. S myšlenkou na něj jsem zapnula řetízek a ulehla jsem zpět do postele.

Vzbudilo mě něco studeného. Otevřela jsem oči a zvedla jsem hlavu. ,,Funny!'' vykřikla jsem. Moje fenka vyskočila na postel a začala mě olizovat. Zvedla jsem pohled ke dveřím. Luke stál opěrný o futra a pozoroval mě zatímco měl na tváři široký úsměv. Šťastně jsem se zaculila a zvedla jsem se, abych ho mohla obejmout. ,,Děkuju.'' padla jsem mu do náručí. Po chvilce jsem se odtáhla a přitáhla jsem si tmavookého od vášnivého polibku. V první vteřině se zdál být překvapený, ale okamžitě se zapojil a přirazil mě na futra. Vzal moje ruce a upevnil mi je nad hlavou. ,,Jsi moje, Clarity.'' zašeptal a jeho oči ztmavly. Dech se mi zadrhl a podlamovala se mi kolena. Znělo to tak krásně, byl to vzrušující moment. Ale nemůžu se jentak dát. ,,Od kdy?'' pousmála jsem se provokativně. ,,Vždycky jsi byla.'' zašeptal mi do ucha a mě přejel mráz po zádech. Políbil mě na krk a jemně do něj kousl. Hlasitě jsem vydechla a cítila jsem jak se Luke usmál. Ještě jednou mě políbil a pak se odtáhl. ,,Večer jdeme na ples. Musím tě představit našim spojencům.'' pousmál se smutně. ,,Není to nebezpečné?'' vyřkla jsem otázku se strachem. Tmavooký mi zastrčil pramínek vlasů za ucho a pohladil mě po tváři. ,,Budu tam s tebou.'' ujistil mě. Na odpověď jsem pouze přikývla. ,,Pod postelí máš připravené šaty.'' oznámil mi a odtáhl se. Najednou vypadal zase chladněji. Přešla jsem k posteli a vytáhla jsem krabici. V ní se nacházely nádherné tmavě modré šaty s rozparky na bocích a širokou sukní až na zem. U šatů se nacházela i stříbrná škraboška. Šaty byly nádherné, Luke má vkus. Otočila jsem se s tím, že mu poděkuji, ale už byl pryč, proto jsem si k sobě zavolala Funny.

Čas uběhl poměrně rychle, bylo půl 6 když mi Luke oznámil, že se mám jít nachystat. Nyní jsem stála před zrcadlem v nádherných modrých šatech, černých lodičkách a na tváři jsem měla jemné kouřové stíny. Na krku se vyjímal řetízek od Luka. ,,Vypadáš nádherně.'' Ozvalo se za mnou. Okamžitě jsem zrudla a s děkovným pohledem jsem se otočila na tmavookého, který byl okamžitě těsně u mě. Byl celý v černé, ale kravatu měl stejné barvy jako jsou mé šaty. Jako pár. ,,Tak krásná, budu si tě muset hlídat.'' sebevědomě se ušklíbl a přejel mi palcem po rtu. ,,To by se ti líbilo kdybych byla tvoje viď? Můžeš si zkusit sehnat zlatou rybičku, třeba ti to přání splní.'' zazubila jsem se hrdá na svojí odpověď. Nemůže mě přeci mít jen tak. ,,Ty jsi potvůrka.'' oči mu nebezpečně potemněly. ,,Ani nevíš jak moc rád bych si tě vzal.'' vydechl a přitáhl si mě k sobě. Moje srdce se okamžitě roztlouklo jako splašené a zrychlil se mi dech. ,,Chci abys byla moje, abys křičela moje jméno, abys prosila o víc. Chci aby ses mi oddala. Moje Clarity.'' mluvil potichu, jeho hlas byl hluboký. Omámená okamžikem jsem chtěla říct, že jsem jeho, rozum ale vyhrál. Upřeně jsem se na něj dívala, můj dech byl rychlý, moje srdce tlouklo jako o závod. Čekali jsme kdo překoná tu hranici. Stoupla jsem si na špičky a udělala jsem to. Luke mě vášnivě líbal a rukama přejížděl po mém těle. Po chvilce bylo slyšet zvonění telefonu. ,,Kurva.'' zasyčel a odtáhl se. Zvedl telefon a odešel do vedlejší místnosti. Povzdechla jsem si. Vypadá to na výměnu spodního prádla.

Po chvilce byl zpátky. ,,Musíme už jít, tentokrát nemůžu chodit pozdě." oznámil mi. Vzala jsem malé stříbrné psaníčko a nasadila jsem si škrabošku, Luke už ji měl taky. Vyšli jsme ven a nasedli jsme do auta. Mě začal přepadat strach. ,,Jsi v pořádku?" tmavooký si toho všiml. ,,Mám jen strach." odpověděla jsem potichu. Tmavooký mi položil ruku na stehno a povzbudivě se na mě usmál. ,,Budu tam s tebou." uklidňoval mě. Přikývla jsem a pokusila jsem se o úsměv. Po tom incidentu byl jiný, byl starostlivý, pozorný, byli jsme si bližším. Moje důvěra k němu vzrostla, ale stále v mé hlavě panovala nejistota.

Jeli jsme asi půl hodiny než jsme dorazili na místo a já byla víc a víc nervózní. Vystoupili jsme z auta před obřím sídlem krémové barvy a Luke mi nabídl rámě, které jsem přijala s nadějí, že díky tělesnému kontaktu s tmavookým mi bude lépe.

Zdravím! Překvapivě jsem stále na živu. Abych pravdu řekla na nějakou dobu jsem upustila od psaní úplně, nejspíš kvůli psychickému stavu, ale jsem zpět. Kapitoly zatím nebudou vycházet pravidelně, protože pracuji ale budu se snažit vydávat je to nejčastěji.