1.

4.3K 60 0
                                    

Je pátek a já se už první hodinu nudím. Tak taky aby ne, když máme chemii. Rukou jsem si podpírala hlavu, aby mi nepadala z nedostatku spánku. Mell, moje nejlepší kamarádka, si ve vedlejší lavici vedle mě pečlivě psala všechny poznámky a vnímala, každý slovo, který učitel řekl. Na rozdíl ode mě. Já jsem si do otevřeného sešitu malovala hvězdičky a vybarvovala jsem je černou barvou. Tomu říkám zápisky.

„Slečno Walkerová, řekněte nám něco o sacharidech" řekl učitel. Trvalo mi asi minutu než mi došlo, že mluví na mě. Rychle jsem se narovnala a zjistila že se všechny pohledy upírají na mě.

„Cože?" Vykoktala jsem ze sebe překvapeně.

„Co víte o sacharidech?" Nic. To mu teda říct nemůžu ale je to pravda.

„No ehm, jsou to cukry?" Snažila jsem se ten otazník na konci trochu zamaskovat, ale určitě ho všichni slyšeli.

„Ano a dál?" A teď jsem nahraná. Naštěstí mě zachránila Agnes. Třídní šprtka. Zvedla ruku až ke stropu, učitel si jí hned všiml a vyvolal jí místo mě. Díky bohu.

Až teď jsem si všimla, že se mi nervozitou zrychlil tep. Nesnáším zkoušení nebo mluvení před třídou. Spokojeně jsem si oddechla a zase jsem si začala kreslit hvězdičky do sešitu. Tak tohle bylo těsný.

„Zoey" zavolal na mě někdo zezadu. Protočila jsem oči a pomalu se na dotyčného otočila. Hned za mnou seděl můj kamarád Jack a unaveně se na mě mračil.

„Co je?" Zašeptala jsem, abych na sebe zbytečné nepoutala pozornost.

„Půjčíš mi sešit s poznámkami?" Rozespale si promnul oči a křivě se na mě usmál.

„I kdybych ho měla tak ti ho nepůjčím. Nemáš spát" zašklebila jsem se na něj.

„Vždyť ty je taky nemáš."

„Ale já je po tobě nechci." Jeho poražený výraz mě donutil se zářivě usmát.

„Corbyne?" Otočil se na svého kamaráda, který zrovna vůbec nevnímal a díval se do mobilu. Upoutal na něj svou pozornost, až když po něm hodil tužku. Překvapeně se na nás podíval a zvedl jedno obočí. „Máš zápisky?" Zeptal se ho Jack.

„Jak jsi přišel na to, že si něco píšu?" odpověděl a dál se koukal do mobilu. Jack si frustrovaně povzdechl.

„Pss" slitovala jsem se nad ním a zkusila jsem se zeptat Mell. Mell se na mě otočila a neslyšně za artikulovala, co je. „Půjčíš mi sešit?" Podívala jsem se na ní smutnýma očima a s hlasitým povzdechem mi ho podala. Hned jsem ho předala Jackovi, který byl nadšený jako malý dítě. Kdyby nebylo vyučování tak by nás tam určitě začal objímat.

S potřesením hlavy jsem se otočila ke svému výtvoru v sešitě a k mému překvapení začalo zvonit. Konečně. Všechny věci jsem si naházela do tašky a pomalu jsem s Mell vycházela ze třídy.

„Děkuju. Na obědě ti ho vrátím" křikl na nás, ještě než jsme opustily třídu.

„Jasně" houkla Mell a zamířili jsme ke skříňkám, abychom si vzali další učebnice. Rychle jsem otevřela skříňku a dvířkami jsem málem trefila svého souseda Zacha.

„Jej promiň" vyhrkla jsem pohotově.

„V pohodě" odvětil, aby mě trochu uklidnil.

„Dnešek je divnej" zamumlala jsem si spíš pro sebe, ale Zach to slyšel a souhlasně přikývl.

„Jo to je" řekl vteřinu před zazvoněním. Rychle zavřel skříňku, rozběhl se po chodbě a křikl na mě „Tak se zatím měj a přežij to."

„Ty taky" křikla jsem na něj nazpátek a taky jsem zamířila do třídy, kam jsem samozřejmě přišla pozdě.

***

„Řekni mi prosím aspoň jeden rozumnej důvod, proč sedíme venku v týhle zimě místo toho abychom byli vevnitř v teple" řekla jsem podrážděně Mell, když jsme si oběd vychutnávaly na školním hřišti. Seděli jsme na tribuně s nataženýma nohama. Sluníčko nás příjemně hřálo do tváří, ale studený podzimní vítr mě donutil přehodnotit volbu oblékání. Hlavně když jsem si dneska nevzala mikinu.

„Vychutnáváme si poslední chvíle se sluníčkem" odpověděla a ani se na mě nepodívala. Dál se vyhřívala na sluníčku jako by bylo léto. Otřásla jsem se zimou.

„Tak snad ty chvíle brzy skončí" zabručela jsem.

„Hmm" zabručela nazpátek a lehce se zamračila. Kousla jsem si do sandwiche s krůtím masem, který mi přinesla Mell k obědu.

„Ale oběd máš dobrej" řekla jsem s plnou pusou.

„Tak taky aby ne když byl dělanej s láskou" zastínila si oči a konečně se na mě podívala.

„Stejně ho dělala tvoje mamka" a hned jsem se zase zakousla do jídla.

„Vždyť říkám s láskou. Moje mamka tě zbožňuje" odfrkla si a zase se vyhřívala.

„Ooooo já tvojí mamku taky ale tebe víc" mrkla jsem na ní smyslně. Mell překvapeně zvedla jedno obočí a obě jsme najednou vypukly smíchy. Smály jsme se nahlas a bylo nám jedno, jestli nás někdo poslouchá. Celý břicho mě pálilo z upřímného smíchu a nebyla jsem schopná se nadechnout. Když jsme se po pár minutách uklidnily, všimli jsme si, že se na nás dívá půlka hřiště. Hups.

„Ty jsi ale debil" řekla mi Mell, když si utírala slzy smíchu. Zazubila jsem se na ní a dojedla jsem poslední kousek sandwiche.

Posbíraly jsme si všechny věci a vyrazily jsme zpátky do školy. V jídelně si nás odchytil Jack, aby Mell vrátil sešit a srdečně jí děkoval. Stejně ho bude potřebovat i příští týden.

Poslední hodinu jsme měli matiku. Umírala jsem nudou. Hvězdičky mi zaplňovaly celou stránku v sešitě a zatím mě to nijak netížilo. Snažila jsem se nemyslet na únavný trénink, který mě ještě čekal a pokoušela jsem se myslet na svou pohodlnou postel a víkend strávený u seriálů. Vím, že z matiky nemám zrovna nejlepší průměr, ale ono je to vážně nudný. S Mell jsme si celou hodinu posílaly psaníčka se šklebícíma smajlíkama.

Trvalo snad celou věčnost, než konečně zazvonilo. Věci jsem si hodila do tašky a rychlostí blesku jsem vyběhla ze třídy. Za pět minut jsme měli být na tréninku a jako vždy jsme nestíhali. Ohlídla jsem se na Mell abych se ujistila, že je stále za mnou když jsem do někoho narazila.

Zjistila jsem, že osoba, kterou jsem málem srazila je Daniel. Vždy vedle sebe sedíme na hudebce a jednou jsme si i dobře popovídali na tělocviku, když jsme ani jeden necvičili.

„V pohodě?" Zeptal se mě, když mě chytil za ramena. V modrých očích se mu objevovaly jiskřičky překvapení.

„J-jo" vykoktala jsem ze sebe otřeseně. „Co ty?"

„Dobrý. Kam tak pospícháš?" Narovnal si kytaru na zádech a mě najednou došlo, že kdyby na ní spadl tak by jí určitě zničil. Kvůli mně. Sakra. Dneska je vážně divnej den. Musím si dávat pozor, aby mě náhodou něco nepřejelo.

„Asi za dvě minuty mi začíná trénink" zazubila jsem se na něj pohotově.

„Tak to tě nebudu zdržovat. Měj se a pozor na cestu" zasmál se a vydal se chodbou dál.

Ani jsem mu nestačila odpovědět a Mell už mě za ruku táhla do šatny. Do šatny jsme vtrhly celý zadýchaný. Moc holek už tam nebylo ale Nicole nesměla chybět, protočila oči, zkřivila pusu a odešla na hřiště. Jak já ji nesnáším. Nicole je podle trenérky nejlepší hračka, kterou na škole máme a možná je to i pravda, ale je arogantní a sebestředná. Rozhodla jsem se jí pro dnešek ignorovat. Dnešek je dost divnej i bez ní. Rychle jsme se převlíkly, vzaly si pití, rukavice a vyběhly jsme na hřiště.

Domácí meta J.M.Kde žijí příběhy. Začni objevovat