More than this

2. kapitola - seznámení

A kurva. To je vážně on. A proč se o mě předtím nezajímal? Proč přišel až teď?! „Proč si se o mě předtím nezajímal? ” zeptala jsem se ho naštvaně. „To bylo to překvapení, co jsi se měla dovědět na tvé narozeninové párty.” „ To ale pořád nevysvětluje proč si se o mě předtím nezajímal!” „Nechtěli jsme ti s rodiči stěžovat život. Kdyby se o tobě dověděli novináři, neměla bys ani trochu soukromí.” Nevím jestli mu mám věřit. Proč bych taky měla? Nemám přece důvěřovat cizím lidem. Ale, je on cizí? Vždyť je to můj bratr. Sváděla jsem v sobě vnitřní boj, jestli mu odpustit, že se o mě nezajímal, nebo jestli na něj být naštvaná. Třeba má pravdu, a chtěl abych měla trochu soukromí. Do očí se mi hrnuly slzy, sama nevím proč.„Notak, nebreč, já tě chápu, je toho na tebe moc, ale prosím nebreč” snažil se mě utěšit Liam. „ se mnou samotným to taky málem seklo.” Musela jsem se na jeho výrazem pousmát. On si toho samozřejmě všiml „ Sluší ti to mnohem víc když se usmíváš než když brečíš” řekl mi s úsměvem. Začala jsem se červenat, zase mi lichotilo opačné pohlaví. (I když to byl můj bratr)

Pak se zeptal doktora: „Kdy bude moct jít domů?” Domů?! Pomyslela jsem si. Vždyť já nemám žádný domov! Moji rodiče jsou mrtví kde bych asi tak měla bydlet? Liam si všiml mého nechápavé jeho výrazu a vysvětlil mi: „Budeš se stěhovat ke mně.” řekl mi klidně. Co?! K němu?! Vždyť ho znám sotva pár hodin! A co že je to můj bratr ?! Já se k němu a k tý bandě idiotů stěhovat nebudu. „Tak to teda ne!” vykřikla jsem. „Ale ano, kam jinam byste šla?” zeptal se mě doktor. To je pravda, ale já se k němu prostě stěhovat nechci!  „Doktor má pravdu” zastal se ho můj bratr.„ Osmnáct let ti ještě nebylo, tudíž sama bydlet nemůžeš” jako bych ti nevěděla, mělo mi dojít že sem přijel jenom abych se k němu nastěhovala.
„Klidně už může jít domů, očividně se už z toho šoku probrala” pravil doktor. „Akorát mi to tu budete muset podepsat” podal mému bratrovi nějaký papír. Ten vytáhl fixu -     počkat odkud jí vzal?! On nosí běžně po kapsách fixy? Je divnej - a v klidu to podepsal. Ruku mi naznačil ať se zvednu ale já nic neudělala, nebudu skákat jak on píská! „vstávej Kláro” rozkázal mi Liam. Pořád jsem ležela na posteli a ignorovala ho. „Vstaň nebo použiju hrubou sílu” vyhrožoval mi.On mi jako vážně rozkazuje?! „Ani mě nehne” zabručela jsem nakvašeně. „Fajn” prohlásil suše, načež mě zvedl z postele a hodil si mě na ramena. „Pusť mě dolů Liame!” zakřičela jsem na něj. „A proč bych to měl dělat?” Jako vážně?! „Protože s tebou nikam nechci” To není důvod” Já ho nenávidím! „Pusť mě!” Konečně už mě opravdu pustil na zem a já s otevřenou pusou na jeho očividně nové auto.

Doufám že se vám dnešní kapitolka líbila, pokud ano, určitě nezapomeňte pro mě hlasovat nebo na napsat komentář. Budu se na vás těšit u další kapitolky👋