More than this

16. kapitola - kocovina a naštvaný Liam

Au, moje hlava. To byla moje první myšlenka, když jsem se probudila.  Ale jednu věc jsem nechápala. Proč mě ta hlava vůbec bolí? Copak jsem se někde praštila? Zkusím si vzpomenout. A pak jsem si všechno vybavila. Eleanor a její vydíraní, alkohol, flaška a nakonec, jako zlatý hřeb, přišla vzpomínka na polibky s Louisem. Hned na to mi hlavou proběhlo, že tohle se nesmí Eleanor nikdy dozvědět a pak mě napadlo, pamatuje si to vůbec Louis nebo někdo z kluků a co si o mně teď budou myslet?  Můj tok myšlenek však zhatil příchod někoho do pokoje. Ten někdo byl Liam, a vypadal, jako by měl každou chvíli vybouchnout. "Á, Clare, už jsi vzhůru. Dole máš kafe a prášek na hlavu, pak si udělej snídani, tedy pokud ji hned nevyzvracíš" hodil na mě trochu pochybovačný pohled a pokračoval. "A pak si o včerejšku promluvíme, je ti to jasné?" zeptal trochu klidněji, než vypadal. A já s provinilým pohledem kývla. Liam aspoň trochu zklidněný kývl, a odešel z pokoje. Já jsem tedy vstala a došourala se k zrcadlu. To, co jsem v něm spatřilo, mě dost vyděsilo. Byla jsem úplně bledá, měla obrovské kruhy pod očima a moje vlasy vypadaly jako bych měla afro. Pokusila jsem se je nějakým způsobem učesat, ale upřímně, moc se mi to nepovedlo. Budu si muset ty vlasy umýt, a to pořádně, ale teď půjdu do kuchyně, protože ta hlava mi třeštěla neskutečným způsobem. A tak jsem sešla schody a vstoupila do kuchyně, kde se mi vyskytl velice zajímavý pohled na kluky, sedící okolo stolu. Prvně jsem si všimla Harryho, který popíjel svoje kafe a jeho vlasy stály vážně za to. Byly rozcuchané do všech stran, což působilo obzvláště vtipně, vzhledem k jejich délce. Dále tu byl Zayn, jenž měl pod okem menší monokl, radši nechci věděl proč, i když vypadal, že to neví ani on sám. Vedle něj seděl Naill, jehož jindy usměvavá tvář byla nyní zachmuřená a kruhy pod jeho očima byly nepřehlédnutelné. Dále tam seděl na Louis. Jeho vlasy byly rozlítané do všech stran a vypadal, jako by byl Einstein. A nakonec Liam, a kdyby se pohledem zabíjelo, tak by Liam seděl ve vězení za pětinásobnou vraždu. S provinilým pohledem jsem si sedla ke stolu, vzala si prášek, spolka ho, a zapila to kafem. Když jsem svou kávu dopila, zkusila jsem spořádat i nějaký teen rohlík, ale po dvou soustech jsem to vzdala. Bylo mi tak špatně, že jsem se divila, že jsem nešla zvracet. Chtěla jsem zrovna odejít do pokoje, ale Liam mě zarazil. "Nikam Clare, chci si s tebou promluvit." A Harry prohlásil: "Tak my radši zase půjdeme." a Liam kývl, ale podíval se na ně pohledem, který říkal s-vámi-si-to-vyřídím-později . A jakmile všichni kluci opustili místnost, brácha spustil: "Jak si to jako představuješ?! Opiješ se skoro do bezvědomí, a já ani nevím proč! Měla jsi k tomu vůbec nějaký důvod?!" křičel na mě, a se po každém slově cítila hůř a hůř. Ale pravý důvod, proč jsem se opila, mu samozřejmě neřeknu. Stejně by mi nevěřil. A tak jsem jen zavrtěla hlavou se sklopenou hlavou. "Tak vidíš! Bylo to od tebe hrozně nezodpovědné! Co když se o tom dozví média?! Napadlo tě něco takového vůbec?! No nic, budeš mít týden domácí vězení a nikdy tu nebudeš sama, aby tě náhodou nenapadlo si včerejšek zopakovat." vyřkl a já se vyděsila. Týden?! Kvůli tak malému incidentu?! No fajn, nebyl úplně malý, ale stejně to trochu přehání, ne? "Copak jsem nějaké nesvéprávné děcko?!" vyjela jsem na něj. Vlastně jsem ani tak nebyla naštvaná na něj, jako spíš na sebe. A pak taky na Eleanor, za to vydíraní, na Louise, za to, že nepoznal, s kým to radní, ale hlavně na sebe, že jsem něco takového vůbec dopustila. Měla jsem se Eleanor postavit, kdo ví, jestli by jim vážně něco udělala. Pak by se nic z toho nestalo. Ale teď už je pozdě na nějaké kdyby. Prostě se to stalo, a já s tím už nic neudělám. A tak jsem se svého bráchy zeptala: "Můžu jít k sobě do pokoje?" a Liam k mému štěstí přikývl. A tak začal ten osudný týden...

Ahoj všichni! Tak po 3 dnech konečně nová kapitola! Doufám, že se vám líbila, a pokud ano, tak určitě nezapomeňte zahlasovat pro tuhle či předchozí kapitola, nebo napsat komentář. No nic, já už se s vámi loučím a přežijte týden!

Vaše Mia