More than this

20. kapitola - o měsíc později

I když jsem to dřív nezmiňovala, hraní na kytaru vážně miluju. Dokážu přitom být tak uvolněná a skvěle se tím odprostím od mých starostí a problémů. Začala jsem si hrát Eda Sheerana, jehož písničky jsou stvořené pro kytaru. Začala jsem Lego house, pokračovala jsem Perfect a už ani nevím, co dalšího jsem hrála. Každopádně vím, že jsem hrála alespoň 45 minut, protože když jsem skončila, šíleně mě bolely ruce. Ale co, s tím mám počítat. U hudby, ať už zpívané, hrané na kytaru či poslouchané, jsem vydržela po celý zbytek dne.

(Omlouvám se za ten skok co nastane, ale takhle by ty kapitoly byly zase o ničem a to já nechci)
O měsíc později

Už je to měsíc, co se Louisovi vyhýbám. I když, vyhýbám se mu jen v těch několik málo chvil, kdy je doma. Poslední dobou je totiž skoro pořád s Eleanor. Mám o něj velký strach, vypadá to, že ho Eleanor vážně dostala. Naštěstí Eleanor alespoň nechodí skoro vůbec k nám, a když už, nevšímá si mě a já zase jí. Niall se dal s Dianou konečně dohromady a teď tvoří nádherný pár. Média už na něj přišla, ale překvapivě Dianu nijak moc nepomlouvali a dokonce ani fanynky jí skoro vůbec nenadávaly. Takže ačkoliv mně se s klukama moc nedaří, jsem šťastná alespoň za ní a za Nialla.

Dneska přišel Louis domů před setměním. Bohužel nebyl sám, ale byla s ním i Eleanor. Louis vypadal že je něčím ohromně nadšený a Eleanor měla na tváři spokojený úsměv, a když se podívala na mě, spatřila jsem v tom úsměvu něco vítězného a výsměšného. Celkem jsem se bála, co se stalo. Mimochodem, právě sedíme v obýváku, abyste věděli. A pak Louis konečně promluvil: "Máme skvělou zprávu" a dál se usmíval. Všichni jsme čekali co z něj vypadne. Po těch pár sekundách pronesl: "Eleanor je těhotná"

Moje srdce vynechalo jedem úder. To snad nemyslí vážně. NE. To nemůže být pravda! Prostě to odmítám! Podívala jsem se zklamaně na Louise, a doufala, že řekne, že je to jenom nějaký hloupý vtip, že si dělal legraci. Avšak nic takového se nestalo. Po tváři mi stekla jedna neposlušná slza. Všichni kluci jim začali blahopřát, a v tu chvíli si mně nikdo nevšímal, a tak jsem odběhla k sobě do pokoje. Někdo si mně ale očividně všímal, protože někdo zaklepal na moje dveře. Ten někdo ani nečekal až ho  vyzvu k vstoupení a otevřel dveře. Ten někdo byl Louis. Toho teď nechci vidět. Ne když jsem v takovém stavu - ubrečená, zklamaná a s rozervaným srdcem. "Proč brečíš Clare?" zeptal se mně. Copak to nevidí? On si del ke mně na postel a udělal něco, co jsem nečekala. Objal mě. Já se zhluboka nadechla a řekla...

Ahoj! Nezabíjejte mně lidi, ať už za to, že jsem dlouho nevydala kapitolu, nebo za to, co se v ní stalo. Mimochodem děkuju za 2K přečtení! Jste vážně úžasní! Já doufám,, že se vám dnešní kapitola líbila, pokud ano, nezapomeňte dát hvězdičku u téhle či předchozí kapitoly, či napsat komentář, to mě taky velmi potěší. No nic, já se s vámi loučím, užijte si prodloužený víkend a ahoj!

Vaše Mia