More than this

27. kapitola - odpuštění?

Byl to hlas, který jsem doufala, že už ho neuslyším, protože mi neskutečně ublížil, ale zároveň jsem ho chtěla slyšet a vidět .  Říkal : "Co to má sakra být?!" Ztuhla jsem a srdce mi začalo být  o mnoho rychleji. Pomalu jsem se otočila. Spatřila jsem toho, do koho jsem se zamilovala a kdo mi potom mě srdce zlomil - Louise.

"Louisi?" vykoktala jsem ze sebe. "Co tu děláš?" zeptala jsem se zmateně. Louis se zamračil a odpověděl mi: "Kluci mi řekli, že tady dneska touhle dobou nebudeš a oni ano, že se mnou potřebují něco vyřešit. Tak jsem přišel a oni tu nejsou, takže můžu jít."  otočil se ke dveřím.Zněl docela naštvaně, i když i ho chápu, když to vezmu z jeho pohledu. Ale přesto mě něco ve mně popohnalo a já se ho pokusila zastavit: "Počkej Louisi, prosím"

Zastavil se a pomalu se na mně otočil. "A proč bych měl?" odsekl mi podrážděně. "A co si to vůbec hrála?" zeptal se už trochu klidněji.  Já se zhluboka nadechla a spustila: "Louisi, já vím, že mi nevěříš, ale prosím, vyslechni si mě. Předtím jsem ti řekla pravdu, i když jsem věděla, že mi nebudeš věřit, ale zamysli se, co bych z toho měla, kdybyste se rozešli? Myslíš si snad, že bych ti lhala?" v tu chvíli mi skočil do řeči. "Co bys z toho měla? Já nevím, co třeba mě? Počítám, že ta písnička, co jsi tu hrála, je o mě, tedy původně asi ne, protože je pravděpodobně od nějakého profíka, nemám snad pravdu? Jenže kdybys mě skutečně milovala, chápala bys, že když jsem šťastný s El, a nesnažila by ses nás rozdělit, tím, že mi nakukáš ty lži. Nechápu, co si o sobě myslíš!" začal zvyšovat hlas, což mě trochu naštvalo. No trochu,  zuřila jsem.

"Tak zaprvý, ty písničky jsou skutečně o tobě, nejsou však od žádného profíka, leda, že bys považoval za profíka mě, čemuž nevěřím. A zadruhé, si snad slepý?! Ona tě vážně jenom využívá! A můžu ti to i dokázat, vyhrožovala mi i přes smsky, když ti je ukážu, možná konečně otevřeš oči." v ten moment se Louis očividně zarazil. Že by mu to začalo docházet? Doufám, že ano.

Nakonec po krátké chvilce přemýšlení řekl: "Tak mi to ukaž" a mluvil o dost klidnějším hlasem, než předtím. Já si tedy došla pro svůj mobil, odemkla ho a ukázala mu tu osudnou zprávu. Při čtení se střídavě mračil, kulil oči a tak pořád dokola. Když ji dočetl, podíval se na mě svýma očima plnýma pochyb.

Po nějaké době promluvil. "Vážně tohle napsala Eleanor?" Já na něj kývla, bylo mi ho vlastně i líto. On se na tu zprávu znovu podíval a pročetl si jí. "Takže to znamená, že ti vyhrožovala už tehdy na té večeři?" a já u tiše odpověděla: "Přesně tak" ničilo mne vidět ho takhle zlomeného, raněného. Muselo ho to vážně dostat.

"Víš, Clare, moc bych ti chtěl věřit, ale stále tak nějak nemůžu uvěřit, že by mi tohle udělala. Mohli bychom prosím něco zkusit, abych si to ověřil?" zeptal se mě a já celá napjatá kývla. A tak mě zasvětil do svého plánu...

Ahoj! Tak už tu máme částečné rozuzlení příběhu. Příští kapitola bude jedna z posledních z téhle knihy. Musím říct, že to uteklo vážně rychle. A mám na vás jednu otázku, jaký plán podle vás Louis vymyslel? A mimochodem, děkuju bobecek09  nápad na téměř celou kapitolu, bez něj by tahle kapitola vypadala úplně jinak.  Zatím ahoj!

Vaše Mia