12. kapitola - dám jí šanci

1.8K 60 10
                                    

Další den ráno jsem se probudila s pocitem, no vlastně s pocity, protože se toho ve mně mísilo hodně - bolest ze zlomeného srdce, nepopsatelný dobrý pocit kvůli tomu, jak se včera holky zachovaly, a spoustu dalších emocí, převažovaly však ty pozitivní, tedy pokud nejste masochysta.  Ale to je jedno, když jsem se vyhrabala z postele, zjistila jsem, že je teprve šest ráno, ale spát už se mi nechtělo, tak jsem se  převlékla do černo-fialové sportovní podprsenku a černých legín. Sešla jsem dolů, připravila si snídani, pro tentokrát cereálie s mlíkem, a spořádám to. V průběhu snídaně za mnou pořád nikdo nepřišel, upřímně, ani se jim nedivím, normálně taky nevstávám v šest. Když jsem dojedla, nádobí jsem odnesla do myčky a odešla do posilovny.

Po dvou hodinách posilování jsem  se rozhodla, že si zatančím. Pustila jsem si písničku confident od Demi Lovato, a začala tančit. Když jsem skončila, něco se ozvalo ode dveří. Byl to potlesk. Podívala jsem se tam, a uviděla Nialla, Liama, Harryho a Zayna. Počítám že Louis šel nakupovat s Eleanor. Z mých myšlenek mě vytrhl hlas Nialla: „Nevěděli jsme že tancuješ." "Jo, proč si nám to neřekla?" zeptal se  mně Liam. "Nenapadlo mně to" odpověděla jsem mu popravdě. "A mimochodem, kde je Louis?"  zeptala jsem se, i když jsem měla tušení, že odpověď znám. Harryho odpověď mně v mém předpokladu utvrdila.  Louis je nan nákupech s tou nánou.   Je mi ho vlastně i docela líto. Nesnáším ji. A to ji ani pořádně neznám. Jak bych taky mohla, když jsem s ní ještě ani nemluvila. Fajn, když se nad sebou tak zamyslím, možná jsem jí odsoudila až příliš brzy. Zkusím j dát ještě šanci.

Když moje chvilky filozofie skončila,  rozhodla jsem se, že si zajdu k sobě do pokoje, a převleču se do něčeho trochu více pohodlného. Po chvilce jsem vybrala černé plátové kraťasy, čistě bílé triko a vlasy jsem si rozpletla a trochu si učesala, a dál už jsem si s nimi nic nedělala, prostě jsem si je nechala rozpuštěné.

Po chvíli, kdy jsem se nudila a přemýšlela, jak se zabavit, jsem si vzpomněla na knihy, které jsem si přivezla sebou, našla jsem si mezi nimi Tolkiena, konkrétně Pán prstenů: Návrat krále, což je moje nejoblíbenější kniha z trilogie Lord of the rings, a začala číst mé oblíbené pasáže, přičemž jsem se do knihy natolik začetla, že jsem tak trochu ztratila pojem o čase. Na čas jsem se podívala, až když už jsem za sebou měla všechny mé oblíbené časti, a ještě pár dalších, které mám také hodně ráda, i když nepatří mezi mé nejoblíbenější. No, každopádně, když jsem se podívala na digitální hodiny, které visely na stěně, zjistila jsem, že už je půl jedenácté, a že bych měla jít udělat oběd. Zajímalo by mě, jak to kluci dělali, když jsem s nimi nebydlela. No nejspíš si něco objednávali. Nebo si pronajímali kuchařku? No, stejně je to teď jedno, musím se soustředit na ten oběd, napomenula jsem se v duchu. Nakonec jsem se rozhodla pro kuřecí vývar, a jako hlavní chod kuře na kari s těstovinami. Tak a jde se vařit.

Po  hodině a půl vaření, kdy už bylo oboje hotové, jsem si zavolala kluky do kuchyně, s tím, že už je oběd, ať jdou jíst. Jakmile Niall zaslechl slovo jídlo, tak utíkal dolů, tak rychle, jak mu nohy stačily. Musela jsem se tomu smát. Občas se prostě chová jako dítě, i když, občas se tak chováme  všichni. Do dvou minut byli dole všichni. A v tu chvíli, kdy jsem chtěla začít servírovat polévku, někdo zazvonil. Položila jsem polívku zpět na plotnu, a trochu rozladěná z toho, že mi někdo přerušil oběd, jsem se šla podívat, kdo to zvoní. Když jsem otevřela dveře, uviděla jsem tam stát Louise, naštěstí bez Eleanor. Nasadila jsem tedy úsměv a zeptala se, i když odpověď jsem znala: "Ahoj Louisi, kde jsi byl?" On se na mě podíval,  úsměv mi opětoval a odpověděl: "Ahoj Clare, byl jsem s El na nákupech." Já jsem přikývla a pustila ho dál. Když uviděl, že se zrovna chystáme jít jíst, poznamenal: "Jsem rád, že jdete jíst, šilhám hlady" Nad čímž jsem se musela usmát.

Když po dalších deseti minutách došlo konečně na jídlo. Nechci se nijak vychloubat, ale myslím, že umím opravdu dobře vařit, protože tohle jídlo se mi vážně povedlo. Fajn, zvyšování ega už bylo pro tuhle chvíli dost. Po tom, co všichni dojedli, jídlo mi podle nich dostatečně vychválili, v kuchyni zůstal jenom Louis, který chválou na mé jídlo taky nešetřil, čemuž se docela divím. Pravděpodobně bych zase v duchu začala přemýšlet nad velmi důležitými věcmi, jako například kolik kilo váží kanárek nebo jestli by kočce víc slušela zelená či modrá srst, kdyby na mě nepromluvil Louis. "Když si předtím utekla, mimochodem nechápu proč, a nestihla si se seznámit s Eleanor, tak mě napadlo, dneska večer máme mít rande v restauraci, nechtěla bys tam jít s náma?" Když jsem nad tím tak přemýšlela, nebyl to tak úplně tak špatný nápad, vlastně mi to nahrávalo do karet, aspoň zjistím, jestli jsem Eleanor neodsoudila předčasně. "Půjdu moc ráda, Loui si, děkuju" Jakmile jsem tyhle slova vyřkla, v duchu jsem přemýšlela, jaké šaty či sukni si na sebe vezmu. No jo, ta ženskost se ve mně nezapře.

Ahoj, vítám tě po týdnu u další kapitoly. Doufám, že se ti líbila, pokud ano, tak určitě nezapomeňte napsat komentář či zahlasovat pro tuhle či předchozí kapitoly.  Mimochodem, kapitoly teď budu vydávat asi 1-2x týdně, rychleji to stíhat nebudu. No nic, to už bude asi všechno, těším se na vás u další kapitoly, a užijte si víkend!

Vaše Mia

More than thisKde žijí příběhy. Začni objevovat