More than this

14. kapitola - večeře s Louisem a Eleanor

Od šesté hodiny už uplynulo 15 minut, já momentálně nasedám do auta, protože Louis si ještě musel upravit kravatu - a pak že ženským trvá dlouho než se připraví - a jsem hodně, ale vážně hodně nervózní. Co když jsem s Eleanor nemýlila? A i kdyby ne, co když na mě bude naštvaná za to, co jsem předvedla v té kavárně, ví o tom vůbec? A i kdyby o tomhle neměla tušení, může na mě být naštvaná kvůli tomu, jak jsem se chovala když jsme se poznali? Co když se zachovám nějakým způsobem nevhodně a Louis se na mě naštve? V tom mě z přemýšlení vytrhl hlas Louise. "Jsi hrozně bledá, jsi v pohodě?" Usmála jsem se nad jeho starostlivostí a popravdě jsem mu odpověděla: "Jo, nic mi není, jen jsem krapet nervózní z té večeře." "Ale prosimtě Clare, nemáš proč být nervózní, bude to v pohodě" "Díky Louisi, brácha má štěstí, že je obklopen kluky jako jsi ty, Zayn, Harry anebo Niall." prohlásila jsem, a myslela to úplně upřímně. Ale stejně moje nervozita úplně nezmizela. Pak Louis opět promluvil: "Děkuju, to potěší" a zdálo se, že to myslí tak vážně, jako já to za co mi děkoval. Pak už ale Louis zaparkoval. "Tak a jsme tady, vystupujeme" Tak jsem tedy podle Louisových slov vystoupila, a nestačila se divit. Restaurace byla očividně hodně luxusní, sice ne úplně můj styl, ale byla celkem hezká, a pravděpodobně taky hodně drahá. Ale co jsem si myslela? Že půjdeme do nějaké malé levné restaurace, na které jsem byla zvyklá předtím, než jsem se dostala k bráchovi a spol.? Když jsem však začala myslet na období před Liamem, vzpomněla jsem si na rodiče, na všechno to hezké co jsem si s nimi prožila, od mého narození, až po ten osudný den, kdy jsme měli tu nehodu, a najednou mi bylo do breku. Jedna neposlušná slza mi stekla po tváři a pak druhá, a pak už mi slzy začaly téct proudem.Starostlivý Louis si toho samozřejmě všiml. "Co se děje Clare? Vážně ti nic není?" "Jenom jsem si vzpomněla  na rodiče" odpověděla jsem plačtivým hlasem. Na to Louis reagoval tak, jak jsem to opravdu nečekala. Vtáhl mě do objetí, a do ucha mi začal šeptal uklidňující slova, a můj pláč pomalu ustával. Z části z toho důvodu, že mě Louisův hlas konejšil, a z části z toho důvodu, že jsem Louisovi nechtěla mokřit košili. Když jsem se definitivně uklidnila, otřřela jsem si oči, kapesníčkem před zrcátkem, pro které stihl nějakým záhadným  způsobem Louis doběhnout do auta. Radši ani nechci vědět, kde se tam vzalo.

Po setření lehce rozteklé řasenky (díky bohu, že byla voděodolná a roztekla se opravdu jenom maličko, i když by se neměla rozpíjet vůbec, ale to je jedno) jsme konečně vkročili do luxusní restaurace, a usedli ke stolu, kam by měla za chvíli usednout ještě Eleanor. Po 5 minutách čekání Eleanor skutečně dorazila. Když nás spatřila, usmála se, dle mého to vypadalo falešně, ale to jaká je, se dozvím až teprve, když si s ní trochu popovídám, ideálně bez Louise, protože jestli to na Louise hraje, tak se před ním bude chovat jako ukázková přítelkyně. ale to bych předbíhala. Eleanor na sobě měla na můj vkus krátké šaty s hlubokým výstřihem, které měly bílou barvu a byly velmi úzké.  Když k nám došla, Louis si stoupl a políbil Eleanor na rty. Ona si ho přitáhla a z malého polibku se rázem stal francouzák. Nebudu dělat, že mi  bylo příjemné dělat někomu křena, obzvlášť když ten někdo byl kluk kterého jsem milovala. Tak tedy, když se od sebe odtáhli, sedli si zpátky ke stolu, Eleanor seděla naproti mně, Louis vedle mně. Pak nastalo pár sekund trapného ticha, které přerušila až přicházející servírka, dala nám jídelní lístek a zeptala se, jestli si dáme něco k pití, a tak jsme jí odpověděli: "Já bych si dala černorybízový džus" tak zněla moje odpověď. Hned po mně promluvila Eleanor: "Já si dám nejdražší červené víno, co tu máte" a nakonec Louis: "Já si dám to samé" a servírka se lehce zmateně zeptala: "To samé jako která ze slečen?" načež Eleanor vyjela: "Jako já ty blbko, JÁ jsem jeho přítelkyně, tady není žádný důvod proč by si měl Louisík objednávat  to samé co tahle" Servírka jen s nervózním úsměvem na tváři kývla a radši odešla. Upřímně, ráda bych jí následovala a odešla taky, protože tahle slova mě ranila, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, to že hned vyjela, mi nepřišlo správné, já bych byla v takové situaci taky zmatená. Zadruhé, to, že si ani nepamatuje moje jméno mě moc neutvrdilo v přesvědčení, že jsem se v Eleanor spletla. Teď se ale nebudu soustředit na to, co je napsáno na jídelním lístku, protože tady na něj určitě zírám déle, než se u normálního člověka předpokládá. Po pár dalších minutách jsem si vybrala kuřecí steak s americkými bramborami a zeleninovou oblohou, Eleanor nějaký salát, prý aby nepřibrala a Louis hovězí steak s hranolkama. Po pár minutách Louis odběhl s tím, že musí na záchod, i když mého nám chtěl s Eleanor nechat trochu soukromí, na pořádné seznámení.

Jakmile odešel, Z Eleanor jakoby se rázem stal jiný člověk, úsměv jí z tváře zmizel, a nahradil ho chladný výraz, z kterého šel strach. Chladně se na mě usmála a spustila: "Tak hele, něco si ujasníme. Dalo mi docela  práci si obtočit Louise okolo prstu, a nedopustím, aby můj plán ohrozila nějaká děvka, která se náhodou zamilovala do mé kreditky. Takže přestaň strkat svůj nos do věcí, kterým nemůžeš rozumět." a já celá rozzuřená z toho, jak o Louisovi a dokonce i mě mluví, odpověděla: "Já nehodlám skákat jak ty pískáš, stejně k tomu nemám sebemenší důvod, takže laskavě přestaň urážet mě a Louise taky. Jsi jen odporná děvka, která je k tomu všemu ještě zlatokopka!" A v tu chvíli mi Eleanor skočila do řeči: "Máš pravdu, jsem zlatokopka, ale podívej se na sebe. Já to na rozdíl od tebe aspoň někam dotáhla, ty jsi jen malá hnusná holka, o kterou by si nikdo ani kolo neopřel! Já jsem alespoň hezká, ty malá drzá děvko! Myslíš si o sobě, kdovíjak nejsi úžasná, ale já ti říkám nejsi! Jsi jen blbka, co se motá do věcí, do kterých ti nic, ale vůbec nic není! A to že mně nehodláš poslouchat, to si ještě dobře rozmysli! Nebo by se něco mohlo stát té tvé kamarádce, Diana se jmenuje? Nebo ještě líp, něco by se mohlo stát i Louisovi, tvému bráškovi, nebo někomu jinému z tý pošahaný kapely!" V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Nikomu z nich se nesmí nic stát, to nesmím dopustit, i kdyby měla v kole zůstat ta pošahaná děvka. Když Eleanor spatřila můj výraz, ledově se usmála. "Vidím, že můj nápad zvažuješ, to je dobře. Takže, ty se přestaneš plést mezi mě a Louise plést, budeš hrát, že jsme kámošky, a tobě ani tvým kámošům a rodině se nic nestane, jasný?!" Já jenom rozklepaně kývla, a snažiala se zadržet slzy. V tu chvíli se ze záchoda vrátil Louis s úsměvem  na tváři. Eleanor se na mě falešně usmála, a zašeptala směrem ke mně: "Hraj, a opovaž se mu cokoli říct, stejně ti neuvěří" A já jen stále šokovaná z toho, čeho je ta mrcha schopná, kývla.A to už byl Louis skoro u našeho stolu. "Tak co dámy všechno v pohodě?"

Ahoj milí čtenáři téhle knihy, dneska se nám Eleanor ukázala v celé své kráse, tak doufám, že jsem tu atmosféru vystihla dobře. mimochodem, tohle je nejdelší kapitola téhle knihy, kterou jsem zatím napsala a má 1219 slov mez tohoto dovětku či jak jinak to nazvat. No nic, já už se s vámi loučím, zahlasujte pro nejdelší kapitolu téhle knihy, či pro jinou kapitolku, užijte si víkend a ahoj!

Vaše Mia