Zhluboka jsem se nadechla a řekla: „Víš, Eleanor je" odmlčela jsem se. Louis už to nevydržel a zakřičel : „Eleanor je co?! Tak mluv!" Já ho trochu polekaná poslechla a dořekla to: „Eleanor tě nemiluje" zašeptal jsem potichu. Louis vypadal hodně šokovaně. Chvíli to zpracovával a pak se mě zeptal: „Jak to myslíš?" Z jeho hlasu bylo patrné, že se snaží být klidný, ale ve skutečnosti s ním lomcuje vztek. "Eleanor je zlatokopka, nemiluje tě" šeptla jsem. Louis se očividně naštval a začal na mě křičet: "A odkud to víš?!" Já mu stále stejně tiše odpověděla: "Sama mi to řekla. Vyhrožovala mi" On tuhle informaci ještě hodnou chvíli vstřebával. Všechno se to v něm očividně pralo. Pak se na mě rozkřičel: "Jak si to představuješ?! Jen tak začneš nadávat mé přítelkyni! Tak to ne! Nevěřím ti ani slovo! Jenom jí závidíš! Nebo snad žárlíš? Jestli ano, tak jsi ubohá! Házet na ostatní špínu jen abys dostala, to co chceš! Asi jsi byla zvyklá, že vždycky dostaneš, to na co si ukážeš! Ale já takový nejsem!" Já už to taky nevydržela a začala na něj křičet taky: "Samozřejmě že mi nevěříš, když si zaslepený! On asi tě omotala kolem prstu! A že jí závidím? Pche! A co bych jí tak asi měla závidět? Že používá tuny make-upu, jen aby si jí někdo všímal? Ne díky! Radši budu sama sebou, než abych byla jako ona! A že jsem byla zvyklá dostat, všechno na co jen pomyslím? To snad ani nemyslíš vážně! Kdyby to tak bylo, tak proč mi rodiče umřeli? Proč jsem nevěděla o tom, že mám svého bratra? Proč se mnou nevyrůstal a nehrál si se mnou? Proč Eleanor vyhrožovala, že něco udělá tobě, Dianě, Liamovi, nebo klukům? Laskavě otevři oči!" Tím jsem Louise očividně trochu zarazila. Hned se ale vzpamatoval a pravil: "Tohle nemá cenu! Dokud si neuvědomíš, co jsi mi teď řekla, stěhuju se k El, protože ta je ke mně aspoň upřímná!" a s těmito slovy odkráčel z mého pokoje.
Já se svezla zpátky na postel a naplno se rozbrečela. Proč je ke mně život tak nespravedlivý? Co jsem komu udělala? Co tak hrozného jsem provedla, že mi umřeli rodiče, kluk kterého z celého svého srdce miluju, je zamilovaný do jiné? Proč je ta jiná tak zlá a podlá? Proč mi vyhrožovala? Proč mi pak nevěřil? Tyhle a spoustu dalších otázek se mi ozývali v hlavě. Ptala jsem se porč, ale odpověď jsem neznala. Byla jsem na úplném dně. Myslím, že se mi hlavou honilo i to, zda má život ještě smysl. V tu chvíli jako na zavolanou přišel do pokoje Liam. Louis jim tu novinku už asi taky oznámil, protože se tvářil docela sklesle. I přesto se na mě usmál a prohlásil: "Louis je idiot, když nevidí, že ho miluješ. Nic si z toho nedělej. Máš ještě mě. Máš ještě Dianu. Máš kluky. Nikdy na nic nebudeš sama, to si pamatuj, ano?" Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nedojalo. Dojalo, obzvlášť ta poslední věta. Přesně to samé mi totiž říkávali i rodiče. Padla jsem mu do objetí. Možná přeci jenom úplně sama. S touhle myšlenkou jsem usnula vyčerpáním.
Ahoj lidi! Ačkoliv jsem poslední kapitolu vydala včera, nějak jsem zvládla napsat za tohle dopoledne další. Doufám, že jsem správně vystihla tu atmosféru, která tam měla být. No nic, já už se s vámi loučím, užijte si zbytek prázdnin a ahoj!
Vaše Mia
ČTEŠ
More than this
ФанфикMoji rodiče přede mnou měli jedno velké tajemství, které mi měli odkrýt na oslavě mých 15. narozenin. To už mi ale bohužel nikdy nepoví, protože po cestě na oslavu jsme měli nehodu, a když jsem se vzbudila na nemocničním pokoji, řekli mi, že jsem j...
