More than this

23. kapitola - rodinná chvilka, plánování a sny

Stále pohled Liama:

„Vaše sestra je fyzicky naprosto v pořádku, je jen vystresovaná" vyslovila doktorka větu, po které se mi nesmírně ulevilo."Děkuju vám, jsem tak rád, že se jí nic nestalo" řekl jsem upřímně. Ale úlevy nebyl jediný pocit, který jsem v tu chvíli cítil. Taky jsem pocítil obrovský vztek na Louise a Eleanor, vždyť kvůli čemu jinému by se takhle stresovala? Z úvah, jestli dřív zabít Eleanor nebo Louise mě vyrušil hlas doktorky: "Takže, jak jsem říkala, má to ze stresu, tak na ní prosím v dohlédněte, ať se vyvaruje stresových situací, ano pane Payne? A já trochu nepřítomně přikývl. Jí se to řekne, ať se vyvaruje stresových situací, kdyby věděla, v jaké situaci teď je, to by koukala.

Vyprovodil jsem doktorku ze dveří, a hned jak se za ní zavřely dveře, běžel jsem nahoru k Clare, abych zjistil, jak na tom je. Když jsem vešel do jejího pokoje, spatřil jsem jí na posteli. Ležela tam a brečela. Já se jí ani nevidím, kdyby mě někdo tímhle stylem zlomil srdce, pravděpodobně bych se zhroutil. Musíme jí nějak zvednout náladu. Chvíli jsem přemýšlel a pak mi to došlo. Z plánování tajné operace mě ale vyrušil lehce pobavený, byť stále uplakaný hlas sestry: "Jak dlouho tam ještě plánuješ stát a čumět do blba? Nebo mám spíš říct na blba?" Musel jsem se nad tím pousmát. Přitáhl jsem si jí do objetí, ona mi ho opětovala a po chvíli se znovu rozbrečela. "Já ho miluju, Liame, já ho miluju! Dala jsem mu svoje srdce a on mi ho před mýma očima rozbil na tisíc kousků" dostala ze sebe mezi vzlyky. Pak jsem jí opatrně položil na postel a řekl jí: "Měla by sis odpočinout, říkala to doktorka." Ona mě díky bohu poslechla a zahrabala ses pod peřinu. "Dobrou noc sestřičko"

Tak a teď jít za klukama, poprosit je o pomoc, protože sám narozeninovou oslavu neuspořádám.  Ano, Clare má zítra narozeniny. A já jí díky tomu zvednu náladu, tedy alespoň doufám. No, každopádně jsem svolal kluky a mohlo se jít na věc.

Pohled Clare:

Když jsem se probudila, zjistila jsem něco,co je pro někoho naprosto normální, ale pro mě vzácnost. Pamatovala jsem si svoje sny. Které byly zvláštní. Rozhodně se neshodovaly s realitou. Některé byly jako vystřižené z přeslazeného románu, jiné jako z hororu. A tak, jak už asi chápete, se mi z dálo o Louisovi, Eleanor a našem vztahu. V těch nejlepších částech byla Eleanor neskutečně milá dívka, která milovala někoho úplně jiného a roli v příběhu měla minimální, já byla s Louisem, byli jsme šťastný pár a fanoušci nám naše štěstí přáli, stejně jako média,  co ž bylo vážně k podivu. V těch nejhorších verzích byla Eleanor ještě větší mrcha než v reálu, i když jsem si myslela, že to hůř už nejde. Ona totiž splnila své výhružky, ublížila Dianě, Liamovi a pořád dokola mi opakovala: "Kdybys mě poslechla, nic z toho by se nestalo. Je to tvoje vina. Jejich krev je na tvých rukou."  Bylo to strašné. Já jsem si pak začala myslet, že za to opravdu můžu já, nakonec jsem ten šílený pocit viny nevydržela a spáchala sebevraždu. Myslím, že z toto vážně začínám šílet.

V tu chvíli mi zapípal telefon. Podívala jsem se, kdo mi co píše. Ale ne...

Ahoj! Neukamenujte mě prosím za to, že včera nevyšla kapitola, ale prostě jsem to nestihla. Tak co, kdo si myslíte, že Clare píše a co jí asi to záhadné číslo píše? A mimochodem, jak se vám líbil pohled někoho jiného než Clare? Mám tam dávat takové prostřihy častěji? Napište mi to prosím do komentářů. Ale teď  už se s vámi loučím, přežijte zbytek týdne a ahoj!

Vaše Mia