Jednodílovky ¹ ✓ || Tom Hiddleston

| 4. Znovu nalezené štěstí✔️

_Z pohledu třetí osoby_

Bylo dost pozdě večer, na obloze zářil velký měsíc bez mráčku a foukal jemný vítr, byť trochu chladný. Venku nebylo ani živáčka, až na mladý pár, který se procházel v tichém a osvětleném parku. Po chvíli se zastavili u lavičky, která byla široko daleko jediná. Posadil se na lavičku, chytil svojí lásku okolo pasu a posadil si jí na kolena. Rukama jí objal okolo jejího pasu a bradu položil, na její rameno. Svoje drobné ručky položila na ty jeho a propletla si s ním prsty. Miloval jí, tak strašně moc a nechtěl jí nikdy ztratit. Ale všichni víme, že někdy to, co chceme se nám může, ale taky nemusí splnit. Osud si prostě vybral jí, aby odešla. Ani jeden neměl tušení, že tohle je jejich poslední chvilka, kterou spolu stráví s úsměvem na tváři. Potom zbyde jen smutek a nenávist, z jeho strany na celý svět. Ale dlouho to nepotrvá, až po nějaké době se zase bude usmívat, ale v jeho srdci zůstane na pořád, ta láska k ní a neodejde. Tedy zatím.

Uběhla nějaká doba od toho, co jeho láska odešla. Byl slunečný den, někteří lidé rozdávali úsměvy, někteří zase s nečitelnými pohledy procházeli kolem něj. On byl s těch, co s nečitelným pohledem procházel okolo parku, kde byl se svojí láskou na posledy. Pořád na ní myslel, ale už ne tak často, jako dřív. Zastavil se. Ne proto, že by snad nemohl jít dál, ale zastavil se, protože v dálce zahlédl mladou ženu, která seděla na té samé lavičce, na které naposledy seděl s ní. Měla skloněnou hlavu, vlasy jí vlály ve větru a četla knihu, kterou dostala od její kamarádky k narozeninám. A když zvedla hlavu a rozhlédla se po parku, až se její pohled střetl s tím jeho. Jeho srdce se zastavilo, když se na něho pousmála. Nevěděl, co dělá, ale na konec se rozešel k lavičce, na které seděla ona. Měl zvláštní pocit, když se blížil k lavičce. Byl to stejný pocit, který cítil, ještě když jeho zesnulá láska žila. Už byl skoro u lavičky, když se najednou zastavil, protože nevěděl, jestli je to správné. Ale když se na její tváři objevil hřejivý úsměv, v jeho srdci se něco pohnulo. Jako by se jeho zlomené srdce začalo uzdravovat.

Měl dvě možnosti. Buď se otočit a odejít, nebo zůstat. I když jeho srdce mu říkalo, aby zůstal, ale jeho strach byl silnější. Co, když se znovu zamiluje a ztratí další, kterou si pustí do srdce. Ale když to nezkusí, nebude už nikdy šťastný, a on chce být zase šťastný. Už si vytrpěl dost a chtěl to změnit. Proto se rozhodl poslechnout srdce. Udělal několik kroků k lavičce a posadil se vedle ní. Na jednou měl ve svém nitru pocit, který necítil už dlouho, naposled to bylo v ten večer. Znovu nalezl své štěstí, které už snad nikdy neodejde.

***

Akorát se vracel domů z dlouhé cesty. Už se nemohl dočkat, až zase uvidí její úsměv, do kterého se zamiloval v ten den na lavičce. Taky se nemohl dočkat, až jí obejme a políbí její rty, který si zamiloval. Když vystoupil z auta, zavřel dveře, zvedl hlavu a koukal do jednoho z oken, ve kterém bydlí se svojí milovanou. Všiml si, jak se v pokoji svítí a na jeho tváři se objevil úsměv, který její lásce způsoboval v jejím těle roj motýlů. Přešel ke kufru a otevřel ho, ze kterého vzal do ruky svůj kufr, a zavřel kufr od auta. Dálkovým ovladačem zamkl auto a rozešel se k baráku. Z kabátu, který měl na sobě, vytáhl klíče, zastrčil klíč do zámku a otevřel dveře. Vešel dovnitř a přešel k výtahu, který mu způsoboval hrůzu. Nenáviděl ten malí prostor, ale byl tak unavený, že se mu nechtělo jít po schodech. Zmáčkl tlačítko a čekal, až výtah přijede. Když se zastavil a otevřely se dveře, tak vešel dovnitř a zmáčkl patro, ve kterém spolu bydlí. Výtah se zastavil a otevřely se dveře, rychle z něho vylezl a oddechl si. Ještě nevěděl, co ho doma čeká, ale už teď bylo jasné, že mu to změní život. K lepšímu.

Strčil klíč do zámku a odemkl dveře. Už když je otevřel, ucítil úžasnou vůni, která se linula z kuchyně. S úsměvem vešel dovnitř, odložil kufr k botníku a sundal si kabát. Pověsil ho a rozešel se pomalým krokem do kuchyně. Kde se mu naskytl pohled na jeho milovanou, která stála u plotny a míchala něco v hrnci. Měla na sobě legíny a jeho tričko, které tak milovala. Protože z něho byla cítit jeho vůně, kterou milovala spolu s ním. Byla tak zamyšlená, že si ani nevšimla, že je někdo za ní. Proto se trošku lekla, když se jeho dlaně dotkli jejího pasu, ale potom se šťastně usmála a otočila se k němu. Když ho po dlouhé době spatřila, měla stejný hřejivý pocit, který cítila v ten slunečný den. Hned mu skočila do náruče a začala se smát, spolu s ním. Byla konečně šťastná, protože měla, milujícího muže a jeden malý zázrak, který nosila pod srdcem, a o kterém neměl ani tušení, ale dnešní večer se to dozví. Za devět měsíců se jim narodil malý zázrak a dostal jméno Thomas, jako měl jeho tatínek. Znovu nalezl své štěstí.

KONEC

---------

Další jednodílovka je tu. Snad se vám bude líbit. :)

---------

Hiddlinka_7