Jednodílovky ¹ ✓ || Tom Hiddleston

|10. Je blízko, než si myslíš... 3/5✔️

Po týdnu

Pořád z pohledu Toma

Probudil jsem se na štěkot Bobyho, který se ozýval ze zdola a zamručel. Proč štěká tak brzo? Otevřel jsem oči, promnul si je a podíval se na budík. Vykulil jsem oči, když jsem zjistil, že je už deset ráno. Tak jsem odhrnul deku, dal nohy přes postel a stoupl si. Zívl jsem, upravil si vlasy a protáhl se, pak jsem přešel ke skříni, kde jsem vytáhl tepláky s tričkem a oblékl se. Odešel jsem do koupelny, opláchl si obličej a vyčistil zuby, pak se vrátil zpátky do ložnice. Přešel jsem k oknu a roztáhl závěsy, aby tu bylo světlo a podíval se ven. Krásně svítilo sluníčko, které mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Potom jsem se podíval na chodník a překvapeně vykulil oči, zahlédl jsem totiž Lin, jak někam jde a v ruce držela nějakou krabičku. Chvilku jsem jí pozoroval s úsměvem na tváři, kam jde, a zjistil jsem, že zabočila k mým dveřím. Jak ví, kde bydlím? Řekl jsem si v hlavě, ale nakonec se jen pousmál a odešel dolu. Po chvíli se rozezněl zvonek, na který Boby odpověděl štěkáním a zaslechl jsem jeho ťapky, jak se blíží ke dveřím. Když jsem došel dolu, Boby se na mě otočil, pak vrátil pohled ke dveřím, jako by říkal. „Otevři už konečně." Zasmál jsem se nad tím a došel k němu. Pohladil ho po hlavě a natáhl se ke klice, pak otevřel dveře.

„Dobré ráno, snad neruším?" Optala se Lin s menším úsměvem. „Jistě, že nerušíš. Copak vděčím za tak milou návštěvu?" Optal jsem se a chytl Bobyho za obojek, aby na Lin nezačal skákat.

„Jen jsem si řekla, že se půjdu podívat na souseda. Víš, že bydlím jen par domu od tebe? Jinak udělala jsem cookies a pár mi jich zbylo, tak jsem si řekla, že by nebylo špatné, se s někým rozdělit. Tak jsem tu." Řekla s úsměvem a natáhla ke mně krabičku. Hm to je od Lin milé, a navíc je miluju.

„Tak moc děkuju. Pojď dál." Úsměv jsem jí oplatil a uhnul, aby mohla vejít.

„A ty neskákej, jasný?" Řekl jsem na Bobyho a pustil jeho obojek. A ukázal Lin, kde je kuchyně. Zavřel jsem dveře a odešel za Lin do kuchyně, kde už seděla na židli.

„Udělám čaj, jaký si dáš?" Optal jsem se a přešel k lince. „Jahodový, děkuji." Řekla tím svým líbezným hlasem. Zaculil jsem se a vyndal dva hrnky, pak dal vařit vodu.

„Líbí se mi tvoje kuchyně, určitě se tu dobře vaří." Řekla mi, tak jsem na Lin otočil hlavu.

„To je pravda a děkuju." Usmál jsem se na Lin, přešel ke stolu a usadil se naproti ní.

„Nabídni si." Přisunula mi krabičku a položila ruce na kraj stolu. Tak jsem otevřel víko a podíval se, jaké sušenky udělala. Hm byli vanilkové s oříšky.

„Vypadají pěkně, povedli se ti. Nechci tě poučovat, ale určitě víš, že nemáš..." Nedořekl jsem to, když mi skočila do řeči.

„Já vím, už seš jak moje mamka. Ta taky to pořád omílá, abych nic nedělala, ale nebaví mě pořád jen sedět a nic nedělat." Řekla otráveně a založila si ruce na hruď.

„Dobře, jen se nerozčiluj. Myslím to v dobrém." Zvedl jsem ruce na obranu. „Já vím. Promiň, to ty hormony." Řekla omluvně a pousmála se.

„To je dobré." Řekl jsem a zaslechl, jak cvakla konvice. Tak jsem se zvedl, přešel k lince a nalil Lin do hrnku vodu, jen tři čtvrtě hrnku. Otočil jsem se k lednici, vyndal láhev s vodou a vrátil se k lince.

„Sladíš?" Podíval jsem se na Lin. „Ano, jednu lžičku." Řekla a pousmála se. Přikývl jsem, vyndal lžičku ze šuplíku a zase ho zavřel. Osladil jsem hrnek, nalil do něj zbytek studené vody a odnesl hrnek Lin. (Takhle většinou si dělám čaj já, aby nebyl moc horký. :D)

„Tady." Položil jsem ho před ní a pousmál se. „Děkuju." Úsměv mi vrátila. Já se vrátil k lince, vyndal svůj oblíbený čaj a dal do hrnku, pak nalil do něho vodu. Ještě osladil a nechal ho na lince. Přešel jsem k misce Bobyho a nasypal mu granule a nalil ještě vodu. Zaslechl jsem jeho ťapky a hned se objevil u mých nohou. Podrbal jsem ho za ušima a vrátil se k lince, pak se vrátil se svým hrnkem za Lin. Sedl jsem si, vzal si sušenku od Lin a ochutnal. Um byli výborné, až jsem se nad nimi rozplýval.

„Jsem ráda, že chutnají." Řekla a usrkla z hrnku. „Lepší jsem nejedl, vážně." Řekl jsem, když jsem dojedl sousto.

„To mě těší." Usmála se a zastrčila si pramen vlasů za ucho. „Mohu se na něco zeptat?" Optal jsem se opatrně Lin, ta přikývla.

„Chtěl jsem jen vědět, jestli jsi viděla tu marvelovku Thor." Pousmál jsem se. Rád bych to věděl. Lin se jen pousmála a zakroutila hlavu.

„Ne neviděla. Jen slyšela od bratra, pořád o tom mluví." Uchechtala se a podívala se na mě.

„Aha." Řekl jsem jen a dojedl sušenku. Tak už chápu, proč neví, kdo jsem. V duchu jsem se nad tím uculil a napil se pomalu z hrnku, abych se nespálil.

„Bydlíš tu sám?" Optala se zvědavě. Všiml jsem si v jejích očích naději, ale nevěděl jsem proč. Přestal jsem pít čaj a zadíval se na ní, pak nakonec přikývl na souhlas. Za to jsem schytal od Bobyho odfrknutí, Lin se nad tím zachichotala.

„Tak ne no, ještě s ním." Zasmál jsem se. „To je má chyba, blbě jsem položila otázku." Pousmála se omluvně na Bobyho, ten k ní přišel a lehl si k ní, přitom vrtěl ocáskem.

„Teď tě nejspíš bude mít rád, víc než mě." Odfrkl jsem si a uraženě našpulil rty, Lin se při tom zasmála.

„Ale jdi ty." Řekla a položila svojí ruku na tu mou. Podíval jsem se na naše ruce a pousmál se, pak přesunul pohled na Lin, která se na mě s menším úsměvem dívala. Byla krásná. V duchu jsem si vrazil facku za to, jak přemýšlím. Ale nemůžu si pomoct.

„A ty? Bydlíš s někým kromě Lokiho?" Optal jsem se a zadíval se na ní. Její tvář se zahalila do plačtivého pohledu a dala svojí ruku z té mé, pak jí dala do klína. Uhnula pohledem a zadívala se z okna. Zase jsem nahodil nejspíš nevhodné téma. Zhluboka se nadechla a utřela si slzy, které se jí kutáleli po tváři a svůj pohled přemístila na mě.

„Už skoro pět měsíců, ne." Řekla mi a sklopila pohled dolů. Co se mohlo stát? To se s ní rozešel, když je těhotná? Lin zvedla ke mě pohled a nadechla se.

„Víš, nejspíš bude lepší, když ti to řeknu, protože mě to ničí a ubližuje. Bydleli jsme tam s mým přítelem, víc jak rok, ale před šesti měsíci jsem ho našla v posteli. Byl nemocní, víš. Myslela jsem, že jen spí, ale když jsem s ním chtěla zatřást, tak už byl mrtvý. Ještě než jsme šli den předtím večer spát, mi v náručí řekl...

„I když tu už nebudu, nechci, abys byla na malého sama a našla mu nového tatínka a svého přítele, který bude milovat malého, jako vlastního a tebe též. Pořád budeš v mém srdci, ale život musí jít dál i beze mě. A cítím, že je blízko, než si myslíš... Čemuž jsem vůbec nerozuměla, ale teď vím, že měl pravdu, že je blízko. Jen nevím, jestli by on chtěl být. Asi budu znít, bláhově, ale já ho našla." Dořekla a podívala se na mě uplakaně.

------------

Pokračování příště.

------------

Hiddlinka_7