Jednodílovky ¹ ✓ || Tom Hiddleston

|19. Nový začátek✔️

_Rosie_

Bylo kolem desáté a já obsluhovala paní Clarkovou, která do mé kavárny chodí každý den na snídani. Otočila jsem havu ke dveřím, když zacinkal zvoneček, který značil, že někdo vešel do kavárny. Akorát dovnitř vešel muž ve smokingu, který měl krásně upravené delší vlasy, které vzadu byly trochu kudrnaté a vousy. Byl okouzlující. Nemohla jsem z něho pustit oči, a když se na mě podíval, málem se mi podlomily nohy. Na jeho tváři se objevil úsměv, až jsem se začervenala a pousmála se.

„Rosie." Zaslechla jsem hlas paní Clarové, který mě probral z transu, a otočila se na ní.

„Omlouvám se." Řekla jsem a pousmála se na ní.

„To nic." Paní Clarková se na mě usmála.

„Za chvilku vám to přinesu." Řekla jsem a otočila se, přitom jsem přešla kolem stolu, u kterého seděl onen muž a zastavila se u něho.

„Dobré. Máte už vybráno?" Optala jsem se ho a malinko se usmála. Onen muž ke mně zvedl pohled a pousmál se.

„Dobré. Dám si meruňkový čaj s cukrem a jeden croissant." Řekl příjemným hlasem a odložil lístek. Přikývla jsem a zapsala si to.

„Za chvíli vám to přinesu." Řekla jsem a pousmála se. Pak jsem přešla za pult, utrhla z bloku papírek a dala si blok do kapsy zástěry. Nejdřív jsem udělala kávu paní Clarkové, mezitím jsem přešla s talířkem k zákuskům a pečivu, přitom vyndala kleštěmi na pečivo jeden závin pro paní Clarkovou a dala na talířek. Vrátila jsem se ke kávovaru, odkud jsem vzala šálek a dala ho na nový talířek. K tomu jsem dala pytlíček s cukrem a lžičku. Vzala jsem oba talířky a odnesla to objednávku paní Clarkové.

„Tady a dobrou chuť." Pousmála jsem se na ní a položila talířky před ní na stůl.

„Děkuji Rosie." Úsměv mi vrátila. Tak jsem se zase vrátila za pult a udělala onu muži jeho čaj. Zase vzala prázdný talířek a přešla k pečivu, přitom dala croissant na talířek a vrátila se. Pak jsem dala šálek s čajem na talířek a dala tam pytlík s cukrem a lžičku. Ucítila jsem na sobě něčí pohled, který jsem cítila na svých zádech a otočila hlavu. Pohledem jsem se zastavila na onom muži, který se na mě usmíval a cítila, jak mi zčervenaly tváře, Úsměv jsem mu vrátila a zase vrátila pohled zpátky. Vzala jsem jeho talířky s čajem a croissantem, přitom jsem odešla k onomu muži a položila mu je oba před něho.

„Tady máte, přeji dobrou chuť." Řekla jsem a pousmála se. „Děkuji." Řekl a taky se na mně pousmál. Kývla jsem hlavou a vrátila se za pult. Je to zvláštní, ale onoho muže v mé kavárně vidím po prvé, kterou jsme si s mamkou otevřely před pár měsíci, a vyndala bloček na stůl. Mezitím jsem uklidila nepořádek vedle kávovaru a hadrem utřela trochu kapek od kávy. Po nějaké době zase cinknul zvonek, tak jsem zvedla hlavu a ztuhla. Co ten tu chce? Řekla jsem si v hlavě, když jsem zahlédla svého bývalého, který mě dostal do nemocnice, a kvůli kterému jsem přišla o miminko, které jsem s ním čekala. Nevěděla jsem, co můžu od něho čekat. Je dost výbušný a nebezpečný, ale to jsem zjistila, až po roce vztahu, na který mám jen špatné vzpomínky a navíc má byt ve vězení. Měla jsem dost strach, když se tu zase objevil a vyděšeně se na něho podívala, potom co přišel k pultu a podíval se na mně.

„Ahoj zlato, jsem rád, že tě zase vidím." Řekl drzým hlasem a usmál se na mně.

„C-co tu chceš?" Řekla jsem a nenávistně se na něho podívala. Za tu dobu, co jsem ho neviděla, se skoro vůbec nezměnil a je z něj ještě horší člověk, kterého jsem už nechtěla vidět a promnula si vlažné ruce.