Jednodílovky ¹ ✓ || Tom Hiddleston

| 23✔️

Z pohledu třetí osoby

Bylo větrno, stromy v parku se houpali ze strany na stranu a nikde ani živáčka. Tedy až na jednu osobu, která seděla pod stromem a myslela na to, co bude dělat, protože domů se vrátit nechtěla. Nedokázala mu odpustit, že jí zradil. Pořád měla před očima, jak ho našla v posteli s neznámou blondýnou, ale když se na ní ona osoba podívala, poznala ji. Byla to totiž jeho bývalá, která mu tolikrát ublížila a najednou s ním ležela v posteli, vedle něho. Oba na sobě neměli nic, jen deku, kterou byli oba přikrytí. Teda myslela si, že byli nazí.

Přála si, aby ho nikdy nepotakala, nemusela by tolik trpět, jako teď. Myslela si, že to co vidí, není pravda, ale věděla, že ho už nechce vidět. Ale je tu jeden problém, pod srdce nosila jeho dítě, o kterém neměl ani tušení. Co bude teď dělat? Venku zůstat nemůže, nechce ohrozit to malé stvoření, který nosí pod srdcem. Proto si otřela oči, postavila se ze země a položila dlaně na své, zatím ploché bříško.

„Neboj, mi to spolu sami zvládneme." Zašeptala a přejela si dlaní po bříšku, přitom se pousmála. Mohla by na chvíli ke své nejlepší kamarádce, která bydlí kousek od parku, ve kterém ona byla. Vzala do ruky rukojeť svého kufru a rozešla se, aby byla co nejdřív v teple.

Když došla k jednomu menšímu paneláku, ve kterém její kamarádka bydlela. Se skloněnou hlavou se rozešla ke dveřím, ze kterých akorát vyšla postarší žena a rychle vešla do paneláku. Věděla, do kterého patra jít, proto přešla k výtahu a přivolala si ho. Přemýšlela, co řekne její kamarádce Susan. Nechtěla jí říct, co se stalo, nedokázala o tom mluvit. Pořád tomu nechtěla uvěřit, ale když cinkl výtah, věděla, že je to pravda. Proto si otřela tváře, když jí po ní stékaly slzy a nastoupila s kufrem do výtahu, než zmáčkla páté patro. Podívala se do zrcadla, které bylo ve výtahu, a uviděla, co dokázala způsobit jen jediná věc a to ta, když viděla svou lásku, s někým jiným v jejich posteli. Jen nevěřila, že tam najde ji. Proč ona? Pomyslela si a vzlykla. Nenáviděla ji, už když věděla, co mu provedla. To ona blondýna mu zlomila srdce, které mu Em pomohla slepit. Prohrábla si svoje hnědé vlasy, které byly rozcuchané, od toho větru, který je venku. Výtah se zastavil, když dojel do patra a s kufrem, který pořád držela vyšla ven, než přešla ke dveřím. Na kterých bylo napsané příjmení, které ji způsobilo, že se jí do očí nahrnuly slzy. Její kamarádka byla totiž sestrou toho, který jí ublížil. Ale neměla jinou možnost, kam jít. Rodiče žili na druhé straně Londýna, jinak nikoho z rodiny neměla, ani sourozence. Otřela si do rukávu od mikiny oči a jemně zazvonila na zvonek. Svými pažemi se objala kolem těla, a počkala, až jí kamarádka otevře dveře. Po chvíli se tak stalo a před ní se objevila usměvavá zrzka, které úsměv z tváře zmizel a nahradil jí zděšený pohled, když spatřila svou milovanou kamarádku.

„Em, proboha, co se ti stalo?" Optala se jí Susan a podívala se na ní. Em nedokázala říct nic, jediné co ze sebe dostala, byl vzlyk a skočila jí do náruče, kde se rozplakala. Susan byla trochu zaskočená, ale hned okolo Em obmotala paže a objala jí. Vrtalo jí v hlavě, co se mohlo stát, že je tak uplakaná.

„To bude dobré, pojď, půjdeme dovnitř. Tam mi to řekneš." Zašeptala jí Susan do ucha a dala jí pusu do vlasů, než jí pustila a Em vešla do bytu. Susan jí vzala kufr, který postavila do předsíně a zavřela dveře. Potom se s Em, která stála v předsíni a dívala se před sebe, rozešla do obýváku, kam spolu odešly a Em se posadila na gauč, přitom si přitáhla kolena k tělu a jen seděla. Co se mohla stát, že je taková utrápená? Pomyslela si Susan a taky se posadila na gauč.

„Chceš o tom mluvit?" Optala se jí Susan a pohladila Em po zádech. Ta se na ní podívala s bolestí a slzami v očích a zakroutila hlavou.

„Nejde to. Ublížil mi." Dořekla a znovu se rozplakala, až si schovala obličej do dlaní. Susan vůbec nevěděla, kdo by jí mohl ublížit.