Blow My Mind [Shawn Mendes CZ]

Kapitola 17. 15+

obrázek:  ig.@hungryedits.m

,,Někde mezi strachem a milováním leží vášeň."

Anie
Sedím na posteli a neustále si přemítám, co mi řekl. On mě miluje. Ani na okamžik o tom nepochybuji. Od chvíle, co jsme se vrátili z venku jsem zamčená v pokoji. Vymluvila jsem se na nevolnost a bolest hlavy. Shawn to toleruje a nechal mě, abych si odpočinula. Venku už je tma a tak ani nestíháme naší naplánovanou plavbu na loďce po jezeře. Achjo. Co jsem to sakra udělala. Lehnu si a obejmu polštář. Slzy mi stékají po tvářích a v duchu se proklínám. Musím zmizet. Bude to tak nejlepší. Když odjedu teď, brzy na mě zapomene a bude to brát jen jako úlet. Rychle se vrhnu ke kufru. Nemám toho s sebou tolik, aby mi trvalo dlouho zabalit a ještě dnes večer odjet.

~

Ozve se ťukání na dveře. Zvednu se z postele a dojdu otevřít. Shawn, kdo taky jiný. Drží v ruce tác s jídlem a růží vedle talíře se špagetami.

,, Udělal jsem ti večeři." pronese a vejde dovnitř do pokoje.

,, To jsi neměl." usměji se na něj. Tác mi položí na postel a posadí se.

,, Neměl, ale já chtěl. Celý den si nic nejedla. Musíš sníst alespoň něco málo." odpoví mi. Mlčky se na něj dívám a snažím se nezačít brečet.

,, Budeš tam stát ještě dlouho? Protože ty špagety se mi fakt povedly a jestli je necháš vystydnout budu fakt naštvanej." řekne naoko naštvaně. Přejdu k němu a posadím se naproti. Do ruky vezmu vidličku a vložím si sousto do úst.

,, Mňam!" vypadne ze mě aniž bych chtěla. ,, Je to výborné!" řeknu a už do sebe láduji další hroudy špaget.

,, Vidíš? Co jsem říkal? Ale zpomal jinak ti bude pěkně blbě." začne se smát. Probodnu ho pohledem, jakože do jídla mi nikdo kecat nebude a na to se rozesměje ještě dvakrát tolik. Během chvilky je talíř prázdný.

,, Počkej, máš tady omáčku." nakloní se ke mě, aby mi omáčku okolo pusy otřel.

,, Jsi nádherná." narovná se zpátky do sedu a rozhlédne se po pokoji. Oči se mu zastaví na jednom místě. Na co se to dívá?

,, Ty někam jedeš?" jeho hlas se téměř zlomí. Sakra. Raději neodpovím.

,, Proč? To kvůli dnešku? Kvůli tomu u toho jezera?" upře na mě pohled. Srdce i žaludek se mi sevřou. Sakra!

,, Nechtěl jsem tě vyděsit! Ale však si to musela tušit, ne?" Pořád mlčím.

,, Neodcházej ode mne. Prosím." špitne. Oči se mu zalijou slzami. On kvůli mě brečí? Chytnu ho za tváře a bez rozmyslu ho políbím. Naštěstí se nebrání.

,, Nikam nejdu. Promiň nevím co to do mě vjelo." omlouvám se mu a zasypávám ho polibky. Jsem opravdu pitomá. Vzhlédne ke mě a na tváři se mu objeví náznak úsměvu. Umřela bych pro to, aby byl šťastný.

,, Omlouvám se." řeknu znova. Hlavou se opře o mou hruď a já ho obejmu. Políbím ho do vlasů a hladím ho po zádech. Najednou se zvedne a položí tác se zbytkem jídla na pracovní stůl a vrátí se zpátky ke mně.

,, Anie, myslím, že ti něco dlužím."

,, Co mi dlužíš?" nechápu.

,, Posuď sama." Začne se ke mě přibližovat až mě nakonec políbí. Jistě. Vím o čem mluví.

~

Jeho silné paže si mě přitisknou k sobě. Cítím jak se mu propínají kalhoty. Neodolám a rukou mu sklouznu po břiše až dolů, přímo tam na tu vybouleninu a stisknu. Vzdychne. Zatím jsme pořád oblečení. Musíme to hned napravit. Převléknu mu tričko přes hlavu a hodím ho na zem. Lehne si na záda a nechá mě nahoře. I přes to, že oba máme ještě kalhoty, tak si mě chytne za boky a přitlačí si mě k sobě. Je tak nadržený! A já taky. Dál se věnuji dráždění jeho kamaráda, zatímco on si mě jednou rukou stále přidržuje a tou druhou mi vjede pod tričko. Stiskne mé prso a já zasténám. Přidá se i druhou.