Blow My Mind [Shawn Mendes CZ]

Kapitola 25. část druhá

Další písnička pro tuto kapitolu: ( doporučuji pustit, pro lepší atmosféru)

Shawn

Prudce sebou škubnu když ucítím čísi ruku na mém rameni. Já usnul? Panebože co když už je pozdě?

,, Shawne?" řekne pan Wilson.

,, Ano?" začnu se zmateně rozhlížet kolem a hledat jakýkoliv náznak toho, že je Anie v pořádku.

,, Vím že si už víc jak den nespal, ale už půjdeme. Budeme v nedalekém hotelu a nejspíše se zastavíme ještě zítra. Buď tu pro ní. Potřebuje tě. Opravdu jí na tobě záleží. "

,, I mě na ní." ujistím ho.

,, Já vím." usměje se a potřese si se mnou rukou. Potom se vydá k jeho ženě a dvěma synům, kteří spí na židličkách nedaleko mě. Každý si vezme jedno dítě do náruče a nechá je spát. Potichu odejdou. Já se ihned vydám za Anie.

-

,, Jak je ti?" zeptám se jí asi po páté během půl hodiny.

,, Nic mi není." řekne, ale hned na to si odkašle do kapesníku. Všimnu si, že je zakrvácený. Panebože. Doktor se zmiňoval, že nádory napadly i její plíce. Rukou si zakreji ústa a zhluboka se nadechnu. Dělám všechno proto abych se nerozbrečel.

,, Shawne neboj se o mne prosím. Jednou to přít muselo a já jsem ráda, že to přišlo právě teď. Jsem s tebou a to je to jediné na čem mi záleží." usměje se a pohladí mě po hřbetu ruky. Její ruku si přiložím k ústům a něžně jí políbím. Je až děsivé, jak je nádherná i v takovéhle situaci.

,, Možná to zni bláznivě, ale víš co je opravdu smutné?" začne mluvit, ,, že si nepamatuji náš poslední polibek." pousměje se a prsty si přiloží na rty. Oči se jí zalijí slzami. ,, Snažím si ho vybavit, ale nemůžu si vzpomenout!" nakloní hlavu na stranu a bouchne dlaní o postel.

,, Anie..." hlesnu hlasem ,, bylo to včera ráno. Když jsem se probudil nebyla si tam a tak jsem soudil, že si šla na vzduch. Ještě než jsem k tobě šel chvíli jsem tě pozoroval. Seděla si na přídi lodi a hrála na tu kytaru. Vlasy ti vlály podél obličeje a na sobě si měla ten kašmírový svetr, co máš tak ráda a vypadá na tobě tak úžasně. Po tom co jsme mluvili o obchodu s kytarami jsem si od tebe tu mou vzal a položil jí na zem. Chytil jsem tě za ruku a postavili jsme se. Objal jsem tě kolem pasu. Zaklonila si hlavu a podívala se mi do očí. Pro ten pohled bych vraždil. Voněla si jako nějaká květina a já se do tebe ještě víc zamiloval, i když jsem si myslel, že víc už to nejde. Potom jsem tě políbil. Byl to takový ledabylý polibek, ale přísahám bohu, že to bylo tak krásné... Po chvíli jsi se odtáhla a usmála se na mě, otočila jsi se a pozorovala hladinu jezera, kterou rozrážela naše loď. Já šel uvařit čaj. Tehdy jsme se naposledy políbily."

,, Levandule. Můj nový parfém, co jsem si dovezla z Francie." pousměje se. Odvrátím od ní hlavu a pevně sevřu oči. Nemůže mě vidět brečet.

,, Shawne?"

,, Anie?"

,, Prosím řekni mi, že to nebylo naposledy."

,, Ach Anie, jistě že nebylo." nakloním se k ní a opatrně jí nadzvednu hlavu. Hladím jí ve vlasech a snažím se zapamatovat si každičký detail její tváře. Oči jí těkají ze strany na stranu a zrcadlí se v nich slzy... ale dal bych ruku do ohně za to, že to nejsou slzy smutku. Neváhám už ani vteřinku a mé rty přitisknu na ty její. Cítím jak se do polibku usměje, tak jak to dělává když je šťastná.