Blow My Mind [Shawn Mendes CZ]

Kapitola 1.

,, Žij každý den, jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život."

Na to hučení už jsem si zvykla. Abych se z toho nezbláznila, vždy si v hlavě zpívám své oblíbené písničky.Na co si ale nikdy nezvyknu je to ostré světlo,které mě pálí do očí i když je mám zavřené.
,, Můžete otevřít oči." Konečně.
V převlékací kabince ze sebe sundám kousek látky, které tady říkají košilka. Je z tak nepříjemného a tvrdého materiálu, že je pro mě vždy osvobození, když jí sundám. Obléknu si šedivý top, černé šortky a rozpustím si vlasy. Už se cítím zase dobře.
Na magnetické resonance chodím už od mých deseti let, co mi diagnostikovali rakovinu slinivky břišní. Z Londýna jsme se přestěhovali do Toronta, kde jsou největší odborníci na toto onemocnění. Správně bych už měla být čtyři roky mrtvá, protože na tenhle druh rakoviny neexistuje lék a normální délka života po odhalení je pět let. Jsem jedna z mála, které v tomto případě pomohla chemoterapie a ozařování. Rozhodně tomu napomohlo i to, že od malička sportuji, protože sport je jedna z mála alternativ jak na to, že umíráte zapomenout. Mou smrt se podařilo z pěti let oddálit na dobu neurčitou. Když mi bylo patnáct, řekli mi, že se nádor přestal šířit a bude stačit abych chodila párkrát do roka na magnetické resonance, aby mohli sledovat můj stav. Konečně jsem mohla žít jako dřív. Žila jsem jako normální teenager. Zábava s přáteli, milující rodina, úspěchy ve škole a ve sportu.Co víc si přát? Bohužel to vše mělo i stinné stránky. Rodiče se v době kdy jsem onemocněla začali hádat. Máma chtěla, abychom se vrátili zpátky do Londýna, kde bych navštěvovala nejlepší doktory v Anglii, ale táta byl toho názoru, že bude lepší zůstat v Kanadě, kde on sám vyrůstal. Jednoho dne se máma rozhodla a vrátila se do Anglie sama. Mohla jsem jet s ní, ale rozhodla jsem se zůstat s tátou. Vždy jsme si byli bližší. Během mé léčby si našel novou manželku, Janett, se kterou si úžasně rozumím. Shodou okolností to byla má doktorka. Mají spolu dvojčata, mé nevlastní brášky Steva a Grega. Mamku navštěvuji téměř každé dva měsíce. I ona založila novou rodinu. Vzala si bohatého právníka a mají malou holčičku jménem Emily. Obě mé rodiny jsou naprosto skvělé a navzájem spolu vycházejí. Do teď mi bylo fajn. Až teprve před týdnem mě museli hospitalizovat do nemocnice. Byla jsem s kamarády na obědě, když v tom mě začalo šíleně bolet v nadbřišku. Bolest se přesunula do zad a já nebyla schopná vstát a odejít. Právě čekám na výsledky vyšetření, abych se dozvěděla o co se jedná.

Sedím v čekárně a čtu si můj oblíbený román Velký Gatsby. Normálně jsou výsledky do pár minut. Teď to ale trvá už několik hodin. Začínám být nervózní.

~

,, Slečna Anie Wilson, prosím." ozve se hlas sestřičky, volající mě do ordinace. Zvednu se ze židličky a jdu dovnitř.
,, Omlouváme se za čekání." omluví se mi doktor. V rukou drží stoš papírů.
,, Mám vaše výsledky." jeho obličej vypadá překvapeně. Ach ne.
,, Nebudeme to zbytečně prodlužovat. Je nám to líto, ale nádor na vaší slinivce se abnormálně zvětšil. O jeho zhoubnosti víme už od začátku, ale měli jsme za to, že se nám pomocí chemoterapií podařilo šíření zastavit. Testy, ale ukázaly, že se nádory rozšířili na játra a pomalu napadají i vaší břišní dutinu." odmlčí se.
,, Co to znamená? Další chemoterapie? Ozařování?" klidně se vzdám svých vlasů, které jsem si už od minula nikdy nenechala ostříhat.

,, Bohužel ne. To je ta nejhorší část mé práce, ale musím vám oznámit, že vám zbývá něco okolo měsíce života. "

,, Žertujete, že ano? Jednou už jste mi tvrdili, že umírám, ale jsem pořád tady." uchechtnu se ironicky. Nevěřím tomu co říká.

,, Nedovolil bych si o něčem takovém žertovat. Tohle je definitivní konec, slečno."

Vražte mi někdo facku ať se proberu. Prosím!

,, Můžeme vám nabídnou jen toto. Podstoupíte operaci, která vám inervuje některé části břicha. Neucítíte žádnou bolest, které jinak bude opravdu hodně. Budete moci normálně fungovat. A až přijde čas, poznáte to."  jen to dořekne silně mě píchne v břiše. Syknu bolestí a ohnu se v pase.

,, Slečno?" nereaguji.

,, Slečno?!" mám pře očima tmu.

~

,, To nemůže být pravda!" Tati?

,, Tati?!" pomalu začínám vidět obrysy tváří.

,, Zlatíčko! Jak je ti?" vrhne se ke mě táta.

,, Božínku." Janett, Steve a Greg jsou tady taky? Janett mě chytne za ruku.

,, Mám strašnou žízeň." špitnu. Mám v puse úplnou Saharu.

,, Hned ti dám vodu." zvedne se Janett a podává mi sklenku. Vypiju jí celou.

,, Co se stalo?" zeptám se zmateně.

,, Měla jsem šílenej sen, že umírám!" zasměji se jako by nic. Janett si s tátou prohodí pohled. Vypadají znepokojeně. Janett položí tátovi ruku na rameno.

,, Já jí to řeknu. Odveď kluky ven prosím." zašeptá. Táta je chytne za ručičky a odvede je ven. Hned se vrátí.

,, Anie je to zlé. Nebyl to sen. Když ti to doktor řekl, zkolabovala si. Okamžitě tě odvezli na sál a provedli operaci, která ti inervovala břicho. Neucítíš žádnou bolest. Slibuju ti, že uděláme cokoliv, aby si mohla ty poslední chvíle prožít, jak nejlépe to půjde." Takže je to pravda. Já umírám. Nakloním hlavu na stranu a snažím se vyhnou očnímu kontaktu s kýmkoliv v místnosti.

,, Záleží snad na tom? Za chvíli budu mrtvá a co zbude? Jen vzpomínky a bolest, kterou jen tak mimochodem necítím." řeknu sarkasticky.

,, Záleží!" zvýší hlas táta.

,, Záleží." řekne už trochu klidněji. ,, Zasloužíš si to nejlepší. Jsi bojovnice a já věřím, že třicet jedna dní je pro tebe jen startovní čára a že půjdeš dál, ale tak jako tak ti dám vše co budeš chtít. Až tě zítra pustí domů sedneme si a ty mi řekneš, co všechno chceš zažít. Víš, že firma už několik let prosperuje a já si to mohu dovolit. Pro tebe udělám cokoliv." stiskne mi dlaň. Podívám se na něj. Po tváři mu stékají slzy. Janett pláče.

,, Omlouvám se, že vyrušuji, ale musíte odejít. Anie si musí odpočinout." Ozve se sestřička.

,, Zítra jsme tu pro tebe. Odpočiň si." oba dva se zvednou a odejdou.

,, Jo a mimochodem," otočí se ve dveřích táta. ,, Tvá matka je na cestě sem. A víš moc dobře, že té se odporovat nedá. Když jsem se o to pokusil naposledy, skončilo to rozvodem." pousměje se a odejde. Achjo. Táta vždycky hledá to dobré i na něčem zlém.

Dívám se ven z okna na noční oblohu a přemýšlím nad tím, co všechno se bude v následujících dnech odehraje. Nemám strach, ale jsem nejistá.  Vždycky jsem si říkala, jaké to bude jednou umírat. No... tak už to vím.
........................................
Ahoj😄 tak tady je můj první příběh. Jeej😅 doufám, že se vám bude líbit. Nebude to nějak dlouhý... max. 32 dílů. Těším se na psaní! 💕