Blow My Mind [Shawn Mendes CZ]

Kapitola 25. část první

Shawn 

Sedím u její postele a držím jí za ruku. Už je to dvanáct hodin co jí hospitalizovali a co nevidět by se měla probudit

,, Pan Mendes? Mohu na slovíčko?" vejde do jejího pokoje doktor.

,, Ano?" rychle se zvednu ze židle.

,, Mám informace ohledně jejího zdravotního stavu." bez čekání na mě se otočí a vyjde ven z pokoje. ,Konečně' pomyslím si a ihned ho následuji ven do prázdné čekárny, kde už sedí na jedné ze židlí.

,, Omlouvám se, že Vám to sděluji takto neslušně v sedě, ale tohle zaskočilo i mě. No kde začít... Jak jistě víte, tak Anie před lety onemocněla rakovinou slinivky břišní," přikývnu ,, a už to vypadalo, že se vyléčila, ale před dvěma měsíci jí bylo zděleno, že jí zbývá necelý měsíc života."

,, Cože?"  řeknu šokovaně. Anie je pořád nemocná?

,, Myslel jsem, že jste s jejím zdravotním stavem seznámen." řekne zmateně doktor.

,, Mluvte dál." požádám ho a snažím se potlačit myšlenku, tedy spíše fakt, že mi Anie lhala. Určitě k tomu měla důvod, ale nemůžu tomu uvěřit.

,, Jenže jak vidíte tak stále žije. Její testy ukázaly, že nádory přešly do klidového režimu a že se dost možná úplně vyléčila. Takových lidí je na celém světě zaznamenáno pouze sedm. U ostatních dochází pouze k tomu že se dožijí o přibližně pět až šest let více než by měli. Jenže také jí bylo zděleno, že nádory mohou být jako časované bomby a kdykoliv se pak mohou znovu rozjet. Bylo to velice nepravděpodobné ale bohužel to byl přesně ten případ. Omlouvám se, že jsem tak přímý, ale chci aby jste mohl co nejdříve zase k ní a strávit s ní poslední chvíle."

,, Tak jí operujte! Na co ještě čekáte? Už jste se přeci zmýlili a možná se mýlíte i teď." 

,, Jsme jen lidé pane Mendesi, ale teď máme stoprocentní jistotu. Její tělo už je příliš slabé na to, aby mohla podstoupit operaci, která by tak jako tak nepomohla. Bude zázrak když se dožije zítřejšího odpoledne. Ale musím vám říct toto, Anie je bojovnice a došla neuvěřitelně daleko. To se jen tak někomu nepodaří. Proto vás chci o něco požádat. Běžte za ní a buďte jí podporou. Její rodina už je na cestě . Jediné co teď Anie potřebuje je láska a tu jí můžete dát jen vy."

-

Když se vracím do jejího pokoje je už vzhůru. Ihned se k ní rozeběhnu a pevně jí obejmu. 

,, Au." zakňourá a obejme mě taky. Pak jí ale pustím a chytnu jí za ruku.

,, Proč si mi nic neřekla?" zahledím se jí do očí a zeptám se.

,, Protože jsem nechtěla aby si se o mě bál."

,, Bojím se o tebe každičký den, Anie. Každé ráno vstávám dřív než ty, abych se ujistil, že jsi v pořádku. Nikdy se o tebe nepřestanu bát. Víš, že ke mě můžeš být vždy upřímná ať jde o cokoliv."

,, Shawne, já  jsem se svým osudem byla smířená už když mi tu nemoc diagnostikovali. Každý den jsem chodívala spát s tím, že už se druhý den probudit nemusím. Nikdy jsem nehleděla na budoucnost, ale žila jen přítomností. Když jsem potkala tebe dal jsi mi chuť znovu žít na plno. Ukázal si mi, že mám pro co žít. Poprvé za tu dobu jsem si dokázala představit budoucnost a to s tebou. Chtěla jsem další den i další večer a to jen s tebou. Všechno jsem ti to říct chtěla, ale pak mi řekli, že jsem zdravá a přišlo mi to jako nepodstatné. To vše se odehrálo před svatbou a já tě nechtěla zbytečně stresovat. Nechtěla jsem aby si mě litoval. Chtěla jsem emoce. Lásku nebo nenávist. To co budeš cítit i po tom až tu nebudu, něco skutečného. Něco, co uvnitř tebe přetrvá na vždy ať si to budeš chtít připustit nebo ne. Lítost jednou omrzí, ale láska nebo nenávist ne. Takže ať se mě po tom všem rozhodneš milovat nebo nenávidět, vím že to bude skutečné. Pochopím i když budeš chtít odejít a zapomenout na mě." vypadá jako by se každou chvílí měla rozbrečet. 

,, Miluji tě a už nikdy neříkej, že bych od tebe měl odejít. " řeknu myslím to naprosto vážně. Slzy mám na krajíčku, ale snažím se to potlačit. Jen kvůli ní. 

,, Miluji tě." zopakuje.

-

Když dorazí první část její rodiny vyjdu ven z pokoje. Nechám jim soukromí, aby se všechno dozvěděli přímo od ní. O svatbě i o nemoci. Jako první k ní vejde její matka, Charlie a Emily. Jsou tam Dobré tři hodiny a když vyjdou ven všichni pláčou. Je mi tak úzko. Její matka si mne prohlédne a věnuje mi slabý úsměv, Emily na mě zamává svou drobnou ručičkou a Charlie mi přijde potřást rukou. Potom opustí nemocnici.  Její otec se svou rodinou dorazí až později. Na chvíli se posadí do čekárny a pan Wilson si přisedne vedle mě.

,, Ty musíš být Shawn, že?" 

,, Ano, to jsem."  přikývnu.

,, Tolik jsem o tobě slyšel. Mrzí mě, že tě poznávám až teprve tady." potřese si se mnou rukou.

,, Starej se o mojí holčičku, ano? Jinak si mě nepřej."  pousměje se a poplácá mě po zádech. Je na něm vidět, že si tu celou věc s Anie nedokáže připustit.

,, Jistě, budu." slíbím mu a usměji se na něj. Je to sympatický chlap. Prohodíme společně několik vět a pak se vydá za Anie. Když vchází k ní do pokoje letmě se na mě podívá, pak se za ním zavřou dveře.

-

Rozhovor Anie s otcem

Janett s brášky mě pevně obejmou a odejdou z pokoje. Je to naposledy co je vidím. Slzy mi stékají po tvářích.

,, Anie nemůžu se na tebe zlobit, ale proč si mu nic neřekla?" začne táta jen co se zavřou dveře.

,, Už jsem ti to řekla několikrát, tati! Nemohla jsem. Myslela jsem že ty to pochopíš, ale jak se zdá tak asi ne."

,, Víš jak mu teď asi musí být?" rozhodí rukama.

,, Nedokážu si představit jaké to pro něj musí být a taky se za to nenávidím, ale po těch letech, kdy jsem ani nedoufala v zítřek, jsem si konečně dovolila snít a přemýšlet nad budoucností. Představit si jaké to je když tě někdo miluje víc než vlastní život a víš co? Já jsem milována. On mě miluje. Každý by měl být milován. Jako malá jsem chtěla mít to co ty s mámou ještě než jste se rozešli  a poznat pravou lásku. Nelituji ani jednoho jediného okamžiku, co jsem s ním prožila a nelituji ani toho, že jsem mu nic neřekla. Bral mě jako sobě rovnou a ne jako chudáka co brzy umře."  ty poslední slova téměř křičím. Hřbetem ruky si utřu  slzu. Táta se na mě dívá a kroutí hlavou.

,, Ale zlatíčko, já vím." přejde ke mě a obejme mě. 

,, Je mi to líto tati." zavzlykám a hlavu si opřu o jeho rameno. 

,, Šššš to bude dobrý."  začne mě utěšovat a hladí mě po zádech. Nevím co bych si bez táty jako je on počala.

,, Tati?" zašeptám.

,, Ano, Anie?"

,, Shawn je skvělý a výjimečný kluk, který se jen těžko hledá. Miluji ho víc než cokoliv na světě. Slib mi prosím, že na něj budeš hodnej. " požádám ho.

,, Slibuji, holčičko moje."

,, A až bude po všem... dej mu prosím tohle." sáhnu pod polštář a vytáhnu dopis který jsem napsala pro Shawna. 

...............................

Takže konec už je téměř tady. Musím vám říct, že u psaní této kapitoly jsem se nejvíce nazlobila, protože se mi celá smazala když jsem jí dopisovala a samozřejmě do revize se mi taky neuložila. Takže proto stojí za totální h*vno...Každopádně děkuji za přečtení a poslední díl čekejte brzy. Připravte se na konec a pamatujte si, že všechno může být úplně jinak než se zdá. Miluju vás a brzy u dalšího dílu♥ PS: Další kapitola bude delší nebojte;)