Dvě strany - pozastaveno

II

Cestou do pokoje jsem přemýšlela, proč jsem s tím souhlasila. Vždyť mě unesl! Nebo k tomu dal aspoň rozkaz. Třeba mi opravdu nechtějí ublížit. Ale proč bych tu teda byla?  Otevřela jsem dveře od svého pokoje a přešla k bílé skříni. Vytáhla jsem z ní černé džíny do vysokého pasu, bílé tílko a černou koženou bundu. Když jsem se převlékla, vyrazila jsem z pokoje do chodby. Liame stál na stejném místě jako když jsem odcházela. Přejel po mém těle očima a otevřel dveře.  Nechal mě vyjít první. Byla jsem venku! Zhluboka jsem se nadechla a vdechla čerstvý vzduch. Na příjezdové cestě stála černá motorka. Liame k ní přišel a podal mi černou helmu. Nevěděla jsem, že pojedeme na motorce! S váháním jsem jí přijala. ,,Pojedeš na motorce poprvé?'' Zeptal se Liame s pochopením v očích. Jemně jsem přikývla. ,,Nemusíš se ničeho bát, pojedu opatrně.'' Řekl a sednul si na motorku. Pomalu jsem si sedla za něj. ,,Drž se!'' Křikl na mě. Představa, že ho budu muset držet kolem pasu mě děsila ale zároveň přitahovala. Sakra, co to semnou je! Vypudila jsem své myšlenky z hlavy a chytla ho kolem pasu. Motorka se rozjela a já jsem se Liama chytla ještě pevněji. Uslyšela jsem, jak se Liam zasmál. Motorka zrychlovala a zrychlovala. Jeli jsme po asfaltové cestě. Kolem nás se rozprostíral hustý les. Odbočili jsme ze silnice na lesní cestu. Po 5 minutách jízdou lesem jsme zastavili. Nacházeli jsme se u jezírka s menším vodopádem. Kolem byl les. Sesedla jsem z motorky a sundala si helmu. Tu jsem následovně položila na motorku. Bez váhání jsem šla k jezírku. Hvězdy se na hladině vody třpytily. ,,Je tu nádherně.'' Řekla jsem Liamovi. ,, To je.'' Pousmál se. Sedla jsem si na kraj břehu. Nechtěla jsem toto místo už nikdy opustit. ,,Proč jsi mě sem vzal?'' Zeptala jsem se s pohledem upřený na vodopád. ,,Protože jsem tě chtěl převést na jiné myšlenky. A ukázat ti, že nejsem tak špatný, jak si myslíš.'' Sednul si vedle mě. ,,Ty vždy budeš špatný! Unesl si mě!'' Vstala jsem a začala křičet na Liama. Ten se hned na to taky postavil. ,,Ashley! Nebylo to moje rozhodnutí. Nechtěl jsem tě tady.'' Nechápala jsem co řekl. ,,Jak jako?'' Zeptala jsem se. ,,To Noah. Nemůžu ti říct proč tu jsi. Aspoň ne teď.'' Sklopil pohled k zemi. ,,Tak kdy mi to řekneš?! Proč mě teda nepustíš domu?!'' Začala jsem na něho křičet se slzami v očích.  Liam neodpovídal. ,,Aha. Jasně.'' Sarkasticky jsem se zasmála. ,,Chci zpátky.'' Řekla jsem bez jakéhokoliv citu a šla zpátky k motorce.

***************

Odpoledne jsem se probudila s bolestí hlavy. Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny. Podívala jsem se  na svůj vzhled do zrcadla. Obličej jsem měla vybledlý. Oči jsem měla opuchlé od probrečené noci. Vlasy jsem ani nekomentovala.  Svlékla jsem se a vlezla si do sprchy. Stála jsem pod proudem horké vody. Teplé kapky vody dopadaly na mé nahé tělo. Potřebovala jsem si srovnat všechny své myšlenky. Po půl hodině jsem vylezla ze sprchy a osušila se. Vlasy jsem si zabalila do turbánu. Přešla jsem ke skříni a vzala z ní šedivé legíny, bílé tričko a černou mikinu. Šla jsem se porozhlédnout po domě. Naproti mého pokoje jsem našla knihovnu. Bylo tady spousta knížek, které jsem nikdy nečetla. Vzala jsem si knížku, která mě nejvíce zaujala, sedla si do křesla a začala si číst. Uprostřed čtení mě vyrušil hlas Dorothy. ,,Slečno Ashley, co by jste si dala k večeři?'' Zeptala se mě s vřelým úsměvem. K večeři?!! To už je večer?! ,,Něco uvařte, je mi to jedno.'' Oplatila jsem jí úsměv. Kývla hlavou a odešla z knihovny. Zrovna jsem zavírala knížku, když do místnosti přišel Noah. ,,Ash, zítra se potkáš s Amy a Bennem.'' Sedl jsi do křesla vedle mě. ,,Budeš se s nimi vídat často. Tak se s nimi zkus spřátelit.'' Doporučil mi. Při odchodu jsem ho zastavila otázkou. ,,Kde je Liame?'' Noah se zasmál. ,,Copak ti chybí?'' Uraženě jsem zakroutila hlavou. ,,Něco zařizuje. Zvykej si.'' Prohodil a odešel z místnosti. Liame mu nejspíš neřekl, že jsem byla v pravém křídle. A nebo to neřešil. Věděl vůbec o naší noční projížďce? Co jsem mu řekla? Nemám důvod toho litovat! Vždyť to je čistá pravda. Rozhodla jsem se jít do kuchyně. Dorotha mi řekla, ať se posadím do jídelny, že za chvíli bude jídlo hotové. Zastavila jsem se ve dveří. U jídelního stolu seděl Liame a něco říkal Noahovi, který seděl po jeho boku. Netrvalo dlouho a zpozoroval mě. Zahleděl se mi do očí. Jeho pohled mě zamrazil. Nedokázala jsem se od jeho očí odtrhnout. Co to se mnou je?! Rychle jsem se vrátila do reality a šla si sednout naproti Liamovi. V tichosti jsem seděla a poslouchala o čem se baví. Bavili se o nějakém obchodě, ale víc jsem nezjistila. Že by byli zapletení v drogách? To by dávalo smysl, proč mají tolik peněz.  Dorotha nám naservírovala kuřecí salát s těstovinami. Noah dojedl jako první, zatím co já jsem se v jídle přehrabovala. Dorotha se s námi rozloučila a odešla do svého bytu, který se nacházel v pravém křídle.  Zůstala jsem v jídelně sama společně s Liamem. ,,Nechutná ti to? Nebo ti je špatně?'' Zeptal se. Už předtím mě pozoroval. ,,Nemám chuť.'' Odvětila jsem. ,,Ten včerejšek mě mrzí.'' Řekl.. Smutně? ,,Máš 3 přání, které ti splním. Ale nesmí to být nic s tvým propuštěním či kontaktováním rodiny. Říct je můžeš kdy budeš chtít.'' Vstal od jídelního stolu a odešel do kanceláře. K čemu mi nějaké 3 přání jsou? Jediné co chci, je jít domů! Odešla jsem z jídelny a šla do svého pokoje. Před pokojem jsem se zastavila. Kde má vlastně pokoj Liame? A Noah? Rozhodla jsem se jít do druhého patra. Šla jsem k pracovně. Vycházel z ní hlas Liama, který o něčem diskutoval s Noahem. Měla jsem tedy prostor pro hledání jejich pokojů. Dveře naproti pracovně byly odemčené. Za nimi se nacházela... Něco jako galerie? Byly tu plátna zakryté prostěradly. V místnosti byla tma, tak jsem se nemohla více porozhlédnout. Ale věděla jsem, že tu nejsem naposledy. Dveře jsem za sebou zavřela a šla směrem ke schodům. Došla jsem k dalším dveřím a otevřela je. Za dveřmi se nacházel pokoj sladěný do černé barvy. Musel patřit mužskému pohlaví. Pokoj byl poměrně velký a byl podobný mému. Nacházely se tu dveře do koupelny, která byla též sladěná do černé barvy. Pořád jsem ale nepřišla na to, čí pokoj to byl. Přešla jsem k pracovnímu stolu u okna a začala hledat v zásuvkách. Zásuvky byly plné různých dokumentů, kterým jsem nerozuměla. Až na chvíli, kdy jsem narazila na složku s mým jménem. Ashley Hughes. Vytáhla jsem složku a položila jí na stůl. Přejela jsem po složce prsty. Co to má znamenat? Otevřela jsem složku. Její obsah mě zamrazil v zádech.  Byly tam různé fotky. Mě jak se sprchuju, jak tancuju v pokoji. Jak jdu do školy. A také datum stalkovní a únosu.. Měli to předem vymyšlené! Představa, že mě sledovali 2 měsíce... Začalo mi být úzko. Ale ještě horší bylo, že se někdo blížil k pokoji. Rychle jsem zavřela složku, vrátila jí na své místo a hledala místo kam bych se mohla schovat. Všimla jsem si místa pod postelí a rychle si pod ni vlezla. Akorát včas, jelikož do pokoje přišel Liam. Zavřel za sebou dveře a přešel ke stolu. Podíval se na kalendář, kterého jsem si všimla až teď. ,,Už jen 7 měsíců..'' Řekl potichu. Jeho oči spadly k desce stolu. Sakra! Vypadla z té složky jedna fotka. ,,Co? Ta fotka tu předtím nebyla.'' Řekl Liam pro sebe a rozhlédl se po místnosti. Já jsem pouze zatajila dech. Vzal fotku ze stolu a sednul si s ní na postel. Pružiny se pod jeho váhou prohnuly. Musela jsem vymyslet jak se odsud dostanu. Liame něco dělal na mobilu. Tudíž jsem musela zůstat tam kde jsem. No. Do té doby než jsem kýchnula. ,,Co to sakra?!'' Vstal Liame, skrčil se a koukl pod postel. Naše pohledy se setkaly. ,,Ashley!? Co tady děláš?!'' Začal na mě křičet. Nerada to přiznávám, ale opravdu jsem se ho teď bála. Nezmohla jsem se slova, tak jsem radši vylezla z postele. Tohle nedopadne dobře..

****************************

Konec 2. kapitoly! Omlouvám se, že kapitolu vydávám až teď. Budu ráda za všechny hvězdičky, komentáře, názory a rady! :) 

Co myslíte, že se stane?