Dvě strany - pozastaveno

VI

*Liame POV*

Šel jsem do herny si nalít panáka. Když jsem vešel do místnosti v suterénu, všiml jsem si blondýnky podřimující na gauči. Byla tak nevinná... Přešel jsem k pohovce a vzal blondýnku do náruče. Nemohl jsem jí tady nechat spát na tom nepohodlném gauči. Odnesl jsem ji do svého pokoje a položil do postele s tmavým povlečením. Naštěstí se nevzbudila. Vzal jsem si ze skříně čisté černé triko a chtěl odejít z pokoje, když v tom se za mnou ozval dámský hlas. ,,Liame?'' Otočil jsem se za blondýnkou. ,,Ano?'' ,,Děkuji.'' Řekla a než jsem stačil něco říct, už zase spala. Jen jsem se nad tím gestem pousmál a odešel si lehnout do herny místo ní.

*Ashley POV*

Probudila jsem se v ložnici, která patřila Liamovi. Neměla jsem tušení, jak jsem se sem dostala, ale musel mě sem přenést Liame. Odhrnula jsem ze sebe černou sametovou pokrývku a vstala z postele. Vyšla jsem z pokoje a přešla na druhou stranu chodby, kde jsem vlezla do svého pokoje. Umyla jsem se a oblékla do džínových kraťasů s modrým tílkem. Zakručelo mi v břiše tak jsem se rozhodla si obstarat něco k snědku. V kuchyni stál Noah opřený o kuchyňskou linku. Naproti němu stál Liame, který mi okamžitě věnoval pohled. ,,Šípková princezna se konečně vzbudila.'' Zasmál se Noah a já s Liamem jsme se k němu přidali. ,,Kde je Amy?'' Zeptala jsem se. ,,Ještě spí.'' odpověděl na moji otázku Noah. Přešla jsem k lednici s úmyslem si vzít něco k jídlu, když v tom mě Liame zarazil: ,,Na stole jsou buchty od Dorothy, pokud chceš. Dlouho tam nebudou, když se tak dívám na Noaha.'' Zasmál se. ,,Hej, nech mě žít. Nemůžu za to, že jsou výborné a že miluju sladké.'' Odvětil ublíženě Noah. ,,Dobře, to zní lákavě. Noahu, asi budeš bez jídla.'' Zasmála jsem se a přešla do jídelny. ,,Tak teď budu mít deprese.'' Posteskl si Noah. S úsměvem na tváři jsem si vzala buchtu a sedla si ke stolu. Noah se usadil naproti mně a Liame jako obvykle do čela stolu. Ze zadní kapsy obleku vyndal mobil a něco na něm psal. Ach mobil, jak mi chybí, pomyslela jsem si. Kéž bych taky mohla napsat všem, že jsem v pořádku.. S Noahem jsme měli zrovna bitvu, kdo sní buchtu rychleji, když v tom do jídelny přiběhla Amy. Ne přiběhla, přiřítila. ,,Lidi, okamžitě musíme něco podniknout. Dostat mého bráchu zpátky. Takže zvedněte ty své líné zadky a pojďte do skrýše.'' Zpražila všechny u stolu pohledem a šla směrem ke sklepu. Do skrýše? Noah se na nás nechápavě podíval a my mu pohled oplatili. Všichni jsme se zvedli a následovali Amy. Divím se, že mě nechali jít s nimi. Zvlášť, když jdou do skrýše. Neměla jsem tušení, kde by tu skrýš mohli mít. Ničeho jsem si nevšimla. Došli jsme do herny a Amy postávala v rohu u knihovny. Když jsme k ní došli, chytila za okraj knihovnici plnou knih a posunula ji. No jasně, tajné dveře. Naskytl se mi pohled do bílé, malé a osvětlené chodby. Noah předběhl Amy a vešel do úzké chodby první. Já jsem šla s Liamem za zády hned po nich. Procházeli jsme chodbou, až jsme došli do osvětlené zmodernizované místnosti. Uprostřed stál velký stůl z tmavého dřeva. Po stěnách skrytého pokoje visely různé police a skříně. Způsob zavírání skříní připomínal garážová vrata, která byla zamčená. Na policích ležely různé zbraně. Od pistolí až po samopaly? Takové zbraně jsem viděla pouze v kriminálkách. Ve skutečnosti byly mnohem děsivější.. Používají je? Jak často? Zabíjí s nimi? Zabíjí lidi? Zabíjí nevinné? Při těch myšlenkách jsem znejistila. Amy přešla ke stolu, na kterém byla roztažená mapa. Nepoznávala jsem, co je na ní za město ani to nebylo nikde napsané. Moji pozornost ovšem zaujaly barevné kruhy a zabodnuté vlaječky.

Amy prolomila hrobové ticho. ,,Takže víme, že ho unesl Gruzy a jeho gang.'' Ukázala na mapě zvýrazněné místo zeleným zvýrazňovačem. Nacházelo se to pod nějakým mostem kousek od středu města. Město samotné bylo docela veliké. ,,A co jako chceš dělat?'' Zamračil se Liame. ,,Chci zachránit svého bratra! A ty mu to taky dlužíš! Dlužíš to mně!'' Začala na něj křičet. Noah co stál po boku Amy na mě pozvedl obočí. ,,Nemáme dostatek prostředků Amy! Musíme se s někým spojit!'' ,,Liame, máš největší moc. Převzal jsi místo po svém otci. Zvládneme to i ve čtyřech.'' Zadívala se mu hluboko do očí. ,,Ve čtyřech?'' Zeptal se Noah. ,,Ano. Já, ty, Liame a Ashley.'' Když dořekla větu věnovala mi pohled. Z očích jsem jí vyčetla vyčerpání a strach. Strach o někoho, koho milovala. A já jsem jí naprosto rozuměla. Moji blízcí na tom musí být podobně jako Amy. A to mě drtilo ještě víc. Co mě také zarazilo bylo mé jméno. Ona do té akce pro Bennyho záchranu chce zatáhnout i mě? V životě jsem nedržela zbraň v ruce. A nedokážu zabít ani mouchu. To mi až tak věří? ,,Tak to ani náhodou, Ashley do toho zatahovat nebudeme! A nebudeme jí ohrožovat. Nikdo z nás se nebude vystavovat nebezpečí. Najdeme jiný způsob.'' Bouchl do stolu Liame. ,,Náš život má být v nebezpečí, Liame! Narodili jsme se do tohohle špinavého světa a není cesta pryč. Tak se nesnaž tomu vyhýbat a utíkat předtím. Přijmi ten osud!'' V místnosti se rozhostilo ticho. Noah byl zaskočený stejně jako já a Liame. ,,Půjdu ho zachránit s vámi nebo bez vás. Ashley, rozhodnutí je jen na tobě... Ale doporučuji ti se naučit v tomhle světě žít, protože normální život už nikdy žít nebudeš.'' Věnovala mi ztrápený pohled a vyšla z místnosti. ,,No... Pěkně jsi to pokazil Liame.'' Obešel ho Noah a u dveří, které vedly do chodby, se zastavil a podíval se směrem ke mně. Letmo jsem sklouzla pohledem k Liamovi a šla za Noahem. Pán domu zůstal nehybně stát u stolu s pohledem do prázdna.
***
Seděla jsem u kuchyňského baru s Noahem. Amy se po svém výstupu ztratila a to nás s Noahem znepokojilo ještě více. Co kdyby tam jela teď? Sama? Co vše by se jí mohlo stát? Vrátila by se ještě? Zahnala jsem své myšlenky a po chvíli ticha promluvila. ,,Půjdeš do toho s ní?'' Noah zvedl pohled ke mně. ,,Ano. Vždy budu stát při ní. Otázkou je, jestli do toho půjdeš ty.'' ,,Ty mi to zakazovat nebudeš?'' Pozvedla jsem obočí. ,,Je to tvoje rozhodnutí. Navíc s Amy musím souhlasit.'' Podíval se na mě chmurně. ,,Nikdy jsem v životě nedržela zbraň.'' Prohlásila jsem po dlouhé pomlce. ,,A nedokázala bych zabít ani mouchu, natož člověka.. Takže bych byla pouze přítěží.'' ,,Samozřejmě, to chápu. Se zbraní se naučíš. Ale nutit tě nebudu, protože jakmile do tohohle vstoupíš, tak není cesty zpět.'' Odvrátil pohled do stolu. Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, co jsme přišli do kuchyně a mlčky seděli. Liame pořád nevyšel ze suterénu. Bylo mi ho líto. Ne, co to plácám? Nemělo by mi ho být líto! Zaslouží si to! Nebo ne? Neměla jsem odvahu dál nad Liamem přemýšlet a tak jsem šla do pokoje se umýt.

***

Venku už dávno byla tma a já seděla v křesle na zahradě. Noah se zašil u sebe v pokoji a nevylézal. A Liama jsem od incidentu v místností za knihovnicí neviděla. Dívala jsem se na klidnou hladinu vody v bazéně, od které se odrážela měsíční záře. Ve vzduchu byla cítit vůně nedaleké borovice. Něžný vánek laskal mé holé paže a pohrával si s mými vlasy. Zaslechla jsem otevření dveří na zahradu, ale neotočila jsem se. Něčí ruce přes má ramena přehodily deku a to mě donutilo zvednout pohled. Naskytl se mi výhled na zelené oči a výrazné lícní kosti. ,,Co tady děláš tak sama?'' Zeptal se mě majitel těch zatraceně nádherných očí. Úspěšně jsem odtrhla své oči od těch jeho a zadívala se zpátky na klidnou hladinu. ,,Noah šel do svého pokoje a já jsem chtěla být sama.'' Odpověděla jsem nenuceně. Křeslo vedle mě zapraskalo a prohnulo se pod váhou vetřelce. ,,Nechci aby jsi se té akce zúčastnila. Nechci tě ohrozit.'' Jaké on má právo mi mluvit do života? Nejsem jeho majetek. A dokážu mu to. Půjdu na tu akci s nimi, ať se mu to líbí nebo ne. A třeba se mi podaří utéct. ,,Nerozhoduješ o mém životě. Na rozdíl od tebe budu stát po jejím boku a krýt jí záda. A nic s tím neuděláš.'' Natočila jsem hlavu a pozorně si prozkoumala jeho tvář. Všimla jsem si znepokojení v jeho očích. ,,Fajn, dělej jak myslíš.'' Řekl s ledovým tónem v hlase. Takže je naštvaný. Výborně. Seděli jsme potichu na venkovním křesle a dívali se jeden na druhého. Cítila jsem se v jeho společnosti zvláštně. On sám byl velikou záhadou. Chtěla jsem jí vůbec rozluštit? Stál on o to, aby jí někdo rozluštil? ,,Nad čím přemýšlíš?'' Proťala jsem ticho. Poprvé jsem se zeptala já. Chtěla jsem o něm vědět víc. ,,Nad životem.'' Zadíval se na večerní nebe. ,,Vesmír je tak velký a my tak příliš malí.'' Bedlivě jsem naslouchala jeho slovům. Hloupý nebude, to rozhodně ne. ,,Máš sourozence?'' ,,Nemám.'' Odvětil. ,,Máš nějaké koníčky?'' ,,Pár by se jich našlo, proč se ptáš?'' ,,Protože o tobě vůbec nic nevím a ty o mně všechno.''
***