Dvě strany - pozastaveno

VII

,,Nevím o tobě nic kromě základních údajů.'' Díval se mi do očí. To jsem nechápala. ,,Nečetl jsem ty složky. Není to správné.'' Prohlásil se smrtelným klidem. Mohl o mně vědět vše, ale odmítl to? Věděl jen datum mého narození, jméno a bydliště? ,,Ale chápu tě. Jsi tu vlastně kvůli mně, i když jsem to nechtěl. Máš právo o mně něco vědět. Ptej se na co chceš.'' Měla jsem tolik otázek, ale teď mě žádná nenapadala. ,,Miloval jsi někdy někoho?'' Nestihla jsem zavřít svojí pusu předtím, než jsem to řekla, a teď jsem se za to proklínala. To byla jedna z mých špatných vlastností - mluvím dřív, než si to promyslím a často toho lituju. Liame sebou lehce škubl. ,,Ne. Nezasloužím si milovat. Udělal jsem hrozné věci.'' Odtrhl ode mě zrak a podíval se na hladinu bazénu. ,,Proč? Co jsi dělal?'' Stále jsem se na něj dívala. ,,O takových věcech se nemluví.'' Skoro jsem ho neslyšela. ,,Teď se mi zlý nezdáš. Kdyby jsi byl, už bych tady nebyla. Nebo bych byla někde zavřená a ty by jsi mě mučil a hrál si semnou. Ale já sedím o půlnoci na zahradě a povídám si s tebou. Je to divné, když jsi můj únosce?'' Podívala jsem se na stejné místo, kam se celou dobu díval. Po chvíli ticha promluvil. ,,Kdysi jsem ale takové věci dělal. A ty mě stejně nevidíš jako nestvůru. Proč?'' ,,Protože každý má právo na druhou šanci. A protože každý je z nějakého úhlu špatný.'' ,,Vlastní zkušenosti?'' ,,Nechci o tom mluvit.'' Zhluboka jsem se nadechla. ,,Zachráníme Benna, že ano?'' Zeptala jsem se po chvilce ticha. ,,Takže do toho jdeš taky?'' Uchechtl se. ,,Samozřejmě, že ho zachráníme. Musím jim připomenout, kdo je tady Boss.'' 

***

Seděla jsem na své posteli a dívala se z okna. Bylo kolem druhé hodiny ranní a já nemohla pořád usnout. Třeba to je můj osud, žít takový život. Třeba se už k normálnímu životu vrátit nemám. Ale kdybych aspoň mohla dát vědět, že jsem v pořádku.

V obýváku svítilo pouze červené led světlo. Ovladač jsem našla položený na televizním stolku. Sáhla jsem po něm a pustila televizi. Chtěla jsem přepnout na nějaký film, ale zaujaly mě televizní zprávy. Zesílila jsem hlasitost a usadila se na pohovku. ,,Pohřešovaná Ashley Hughes z britského Londýna dnes byla prohlášena za mrtvou, když se v rozlehlém lese na severu země našla její taška s osobními věcmi.'' Do očí se mi nahrnuly slzy. To nemůže být pravda. Myslí si, že jsem mrtvá! Na schodech se ozvaly kroky. ,,Ashley, co tady d-'' Nedořekl větu, protože si všiml reportáže v televizi. ,,Sakra!'' Zaklel, seběhl schody a vypnul televizi. ,,Myslí si, že jsem mrtvá.'' Vzlykala jsem. ,,Ash..'' Přešel ke mně a sedl si vedle mě. Přitáhl si mě do objetí a hladil mě po vlasech. ,,To bude dobré.'' Snažil se mě utěšit. ,,Musíš si odpočinout. A zítra jim můžeš napsat zprávu, ať ví, že jsi v pořádku.'' Zašeptal mi do vlasů. ,,Možná je to tak lepší. Aspoň nemají marné naděje.'' Řekla jsem mezi vzlyky. Liame mě pevněji sevřel. Neměla jsem pojem o čase. Liame mě pořád hladil po vlasech a utěšoval, když se mi zavíraly oči únavou, načež jsem propadla hlubokému spánku.

***

Probudila jsem se sama ve své posteli. Trochu mě to zamrzelo. Vzpomněla jsem si na dnešní noc. Oči jsem měla oteklé a nos zarudlý. Navrhl mi napsat zprávu rodičům. To jsem celou dobu chtěla, ale včera jsem si to rozmyslela. Je to takhle lepší..

V kuchyni nikdo nebyl. Na stole ležel talíř s tousty. Vzala jsem si jeden toust a posadila se ke stolu. Zrovna jsem dojídala, když do jídelny přišel Noah. ,,Čau Ashley, připrav se a vyrazíme do lesa.'' ,,Co tam?'' ,,Naučím tě střílet, ať se o sebe můžeš postarat.'' ,,A abych nebyla přítěží, chápu.'' Zasmála jsem se. ,,To jsem neřekl.'' Začervenal se. Vstala jsem od stolu a šla do svého pokoje. Dala jsem si rychlou sprchu a oblékla se do černých džínů a bílého tričko s koženou bundou. Vlasy jsem sčesala do vysokého culíku a omotala černou gumičkou, kterou jsem našla v hygienické taštičce. Na oči jsem si nanesla trochu řasenky a na rty tmavou rtěnku. ,,Páni.'' Žasl nad mým vzhledem Noah, když jsem scházela po schodech. ,,Můžeme vyrazit?'' ,,Samozřejmě.'' Otevřel mi dveře a já ho následovala k černému autu. Sedla jsem si na místo spolujezdce. Auto se rozjelo směrem k místu, kde jsem byla s Liamem, akorát jsme neodbočili a jeli dál po asfaltové silnici. Po pár minutách jízdy jsme sjeli na lesní cestu a zastavili na jejím konci. Společně s Noahem jsme vystoupili a já se pořádně nadechla. Vůně lesa mě okamžitě pošimrala v nose a já se protáhla. Noah přešel ke kufru od auta a otevřel ho. Vytáhl prázdné láhve a šel je postavit na dřevěné kůly, které stály několik metrů od auta. No jasně, musí tady cvičit. Myslela jsem, že budou mít ve své vile nějakou soukromou střelnici, jako jsem to  viděla ve filmech. Ale filmy se od reality často liší. Nebo ne? Noah z kufru vyndal nějakou pistol a přešel s ní ke mně. ,,Tohle je CZ 75, 9mm ráže.'' Začal mi popisovat drženou zbraň. Dále mi ukázal jak jí správně držet a jak zaměřit. Ukázal mi příklad a sestřelil jednu z láhví. Páni.. To se snad nikdy nenaučím.. Noah se ke mně otočil a podal mi zbraň. Zaujala jsem postoj a zbraní namířila před sebe. ,,Zhluboka se nadechni a soustřeď se.'' Zašeptal mi do ucha. ,,S výstřelem pomalu vydechni.'' Stál těsně za mnou. Na zádech jsem cítila tlukot jeho srdce. Zhluboka jsem se nadechla a soustředila se co nejvíce to šlo. Zaměřila jsem a pomalu zmáčkla spoušť. Lesem se ozvala rána a hned na to sestřelení a praskání skleněné láhve. Já se trefila! ,,Já se trefila!'' Otočila jsem se s radostí v očích na Noaha. Ten se usmíval stejně jako já. ,,Výborně! Takhle se naučíš střílet raz dva.'' Vzal mi zbraň z dlaně a vyměnil zásobník. Možná nebudu tak marná. Třeba to mám v krvi. ,,Tak ještě sestřel zbytek láhví. Pak ti dám do ruky něco většího a rychlejšího.'' Zakřenil se. Všechny láhve jsem sestřelila na první pokus. ,,Páni, jsi fakt dobrá. Vážně jsi nikdy nedržela zbraň v ruce?'' ,,Asi instinkt.'' Pozvedla jsem ramena. Opět mi vzal zbraň z dlaně, ale tentokrát mi ji už nevrátil. Místo toho se vrátil se samopalem v ruce. Dobře, tady končí všechna sranda. Tohle je úplně něco jiného, na rozdíl od té malé pistole!

***

Za dnešní dopoledne jsem se naučila střílet z pistole, samopalu, brokovnice i z odstřelovací pušky. Všechny mé pokusy byly úspěšné a Noah mi několikrát řekl, jak jsem rozený talent. Vraceli jsme se autem a letní slunce nám zářilo nad hlavami. Míjeli jsme naší vilu. ,,Noahu? Přejel jsi to.'' ,,Nepřejel, jedeme do města.'' Otočil na mě krátce zrak. ,,A co tam?'' ,,Zajdeme si na oběd a pak na nákupy, jestli o to stojíš.'' ,,Samozřejmě.'' Zasmáli jsme se oba. Míjeli jsme další, o něco menší vilu. ,,Tady bydlí Amy s Bennym?'' Otázala jsem se. ,,Ano.'' Na parkovišti nestálo žádné auto. ,,Kde je vlastně Amy?'' ,,Nevím a nemám z toho dobrý pocit.'' Pořád jsem vstřebávala to, co mi oznámil. Jedeme do města.. Vezme mě na nákupy! Asi už je všem jasné, že neuteču.. A mají pravdu.. Nemá to cenu.. Tohle je můj nový život, který mi byl souzen dnem, kdy jsem se narodila. A nemohla jsem se mu vyhýbat celý život. Sem patřím. Tohle je můj opravdový domov. Usmála jsem se. Vyjeli jsme z lesa a vyskytl se nám pohled na město v údolí. Celé údolí bylo obklopené lesy. Řeka protékající městem tomu všemu dodávala klidnou a nádhernou harmonii. Sjeli jsme z kopců a vjeli do města. Ve městě zůstaly stát původní budovy v udrženém stavu. ,,Je to tu nádherné.'' Žasla jsem. ,,To skutečně je.'' Přikyvoval mi Noah. Natočila jsem hlavu na spolujezdce a zkoumala jeho profil. Měl méně výrazné lícní kosti než Liame a více zakulacenou bradu. Sakra, Liame. Kde vůbec je? Od noci jsem ho neviděla.. Ví o našem výletě do města? Schválil by to? Nebo to Noahovi nařídil? Zastavili jsme před nějakou restaurací s letní zahrádkou a vystoupili z auta. Šli jsme se posadit k jednomu z venkovních stolů. Po chvíli k nám přišla drobnější servírka s tmavým drdolem a podala nám jídelní lístky. ,,Tak co si dáš?'' ,,Dám si ten letní salát s kuřecím masem a balkánským sýrem. Co ty?'' ,,Pečená žebírka s domácím pečeným chlebem.'' Díval se do nabídky. ,,Mají tu spoustu limonád. Nevím, kterou si vybrat. Co si dáváš k pití ty?'' Zvedla jsem k němu zrak. ,,Okurkovou limonádu, na té ujíždím.'' Zašklebil se. Ještě jednou jsem projela nápojovou nabídku. ,,Asi si dám tu melounovou.'' Noah mávl na servírku, která k nám okamžitě přispěchala a my jí nadiktovali naší objednávku. 

Dojedli jsme náš oběd a šli se projít po městě. Stáli jsme na skromném náměstí s kašnou. ,,Počkáš tady? Musím si něco vyřídit v jednom krámku.'' Optal se mě Noah. ,,Samozřejmě, ani se odsud nehnu.'' Zasmála jsem se. ,,Já vím, že ne.'' Noah odešel a já jsem zůstala sedět u fontány. Zkoumala jsem pohledem místní architekturu, když se za mnou najednou ozval známý hlas. ,,Co kdybych si vás pro zbytek dne ukradl, slečno Hughesová?'' ,,Otočila jsem se a spatřila jasně zelené oči a svůdný úsměv. Otočila jsem se směrem na krámek, ve kterém zmizel Noah. Sice jsem neměla nikam chodit, ale to nevadí. ,,Samozřejmě.'' Ušklíbla jsem se. Liame mi nabídl ruku a já ji přijala. Pomohl mi vstát a táhl mě pryč z náměstí. 

***