Dvě strany - pozastaveno

IV

*Amy POV*

Takhle dlouho jsem se dlouho nebavila. S Ashley jsme zašly do herny a bavily se. ,,Takže jsme teď kamarádky?'' Nervózně jsem se na blondýnku usmála. ,,Vypadá to tak.'' Zasmála se. Musí být hodně silná, když se dokáže smát i po tom všem. To mi připomíná, že musím zajít za Liamem. Bratr mi sice situaci objasnil, ale chci slyšet originál. ,,Ash, omluvíš mě na chvíli? Musím si něco zařídit.'' ,,Samozřejmě, najdeš mě tady.'' Ještě jednou jsem ujistila novou přítelkyni, že za chvíli budu zpět a vyšla ze suterénu. Do kanceláře jsem vešla bez klepání. ,,To tě nikdo neučil klepat?'' Zvedl ke mně Liame pohled. ,,Vždyť víš jak to mám se zdvořilým chováním.'' ,,Co tě přivádí má kamarádko?'' ,,Takže sarkasmus? Jak chceš.'' ,,Nevím kdo tu je chladný a bez srdce.'' Přimhouřil oči. Zasmála jsem se. ,,To snad nemyslíš vážně?'' ,,A proč ne?'' Vrhl na mě pohrdavý úšklebek. ,,Dávej si bacha, s kým jednáš.'' Zhluboka jsem se nadechla. ,,To ty nevíš, s kým máš tu řeč.'' ,,Prosím tě, ty jsi unášel a mučil nebohé dívky, zatím co já kryla záda tvé prohnilé rodině.'' ,,To je minulost! Skončil jsem s tím, změnil jsem se! A za svoji rodinu nemůžu!'' ,,Rodinu si nikdo nevybírá. A musíš to přijmout.'' Prohlásila jsem. ,,Přehnala jsem to, jak jsem ti řekla, že jsi stejný jako tvůj otec. Nejsi. Jsi lepší než on. Jen jsem myslela, že jsi s tím zase začal.'' Povzdechla jsem si. ,,Am, nikdy bych to nedělal, kdyby mě otec nenutil. Ale teď tu není. A ženu už nikdy neuhodím. Přísahám. Občas ve vzteku říkáme to, co nechceme.. A já bych se ti taky chtěl omluvit. Za všechno, co jsem kdy provedl. Bez vás dvou bych tady nikdy neseděl.'' Vstal od stolu a přešel ke mně. ,,Já se taky omlouvám. A pamatuj, vždy budu stát za tebou. A Ben taktéž.'' Zvedla jsem k němu hlavu. ,,Takže jsme zase za dobře?'' Pozvedl obočí. ,,Samozřejmě, Amigo.'' Mrkla jsem na něj a objala ho. ,,Musím jít za Ashley.'' Odtáhla jsem se od Liama. ,,Jak je na tom?'' ,,Proč se jí nezeptáš ty sám?'' Odpověděla jsem mu na otázku otázkou a odešla z místnosti.

*Ashley POV*

,,Víš co je vtipné? Že v Londýně jsem mohla pít legálně a tady porušuji zákon.'' Zasmála jsem se a kopla do sebe šestého panáka vodky. ,,Ash, měla by jsi skončit. Už se to na tobě dost podepisuje.'' Vzala mi moje přítelkyně z ruky flašku. Takhle jsem kdysi seděla s Charlotte u ní doma, když její rodiče náhle pracovně odjeli ze země. Tehdy jsem musela mamce volat, že u Charlotte zůstanu přes noc a měla nahnáno z toho, že zjistí, že jsme pily. Pokusím se utéct. Musím si vybudovat důvěru a když se naskytne příležitost, tak uteču. ,,Ash, už je pozdě, měla by jsi jít do postele.. Zítra ti bude opravdu blbě.'' Vstala jsem od baru a prošla kolem kulečníku do kterého jsem několikrát narazila. ,,Ukaž, doprovodím tě.'' Zahihňala se drobná brunetka a chytila mě kolem ramen.

***

Ráno jsem se probudila s ostrou bolestí hlavy. Ležela jsem v posteli svého dočasného pokoje. Doufám, že dočasného. Přes světlé závěsy do místnosti pronikaly paprsky světla. Na nočním stolku jsem objevila sklenici s vodou a položený prášek proti bolesti. Prášek jsem zapila a vstala z postele. Přešla jsem do koupelny. Pod očima jsem měla tmavé kruhy a vlasy mi trčely do všech stran. Svlékla jsem své původní oblečení ze včera a šla do sprchy. Po studené sprše, která mě dostatečně probrala jsem se nalíčila a oblékla bílé kraťasy s béžovým tílkem. Vešla jsem do jídelny, kde seděl Liame a popíjel kafe. ,,Dlouhá noc?'' Zvedl ke mně oči. ,,Konečně dobrá nálada?'' Oplatila jsem mu. ,,Koukám, že jsi drzá za každé situace.'' ,,Nejsem drzá, pouze upřímná.'' Zamručela jsem a přešla do kuchyně. Do misky jsem si nasypala ovesné vločky a zalila je mlékem. Vzala jsem si lžíci a vrátila se zpět do jídelny. Posadila jsem se naproti Liamovi. ,,Kdyby ti něco chybělo, tak stačí říct a někdo to zařídí.'' ,,Chybí mi rodina. Charlotte a normální život.'' Odpověděla jsem s ostrým tónem. ,,O tomhle jsme už mluvili.'' Ignoroval mě. ,,Kdy přijde Amy?'' Zeptala jsem se. ,,Stačí říct a zavolám jí. Takže si rozumíte?'' Podíval se na mě. ,,Je to moje kamarádka. A jediný člověk, kterého v tomhle baráku nechci zabít.'' Pohled jsem mu opětovala. Zelené oči dokonale zvýrazňovali jeho ostré křivky v obličeji. Kdybych měla být upřímná, tak je nejhezčí muž, kterého jsem kdy viděla. Ale vzhledem k situaci, to musím ignorovat. ,,Hughesová, někdy by mě opravdu zajímalo, nad čím přemýšlíš.'' Pravil po chvíli ticha a odešel od stolu. Trochu mě zamrzelo, že jsem v jídelně sama. Že mě tu nechal. Ne, dost. Nad čím to přemýšlím? Tohle nejsem já. Dojedla jsem svoji pozdní snídani a odnesla nádobí do kuchyně. Poté jsem se vydala najít nějakou živou duši. ,,Hledáš někoho?'' Ozval se Noah za mými zády. ,,Víš jak jsem se lekla?!'' Vyčetla jsem mu okamžitě. ,,A ano, hledám kohokoliv kdo dýchá a mluví.'' Odpověděla jsem na jeho otázku. ,,Promiň, to jsem nechtěl.'' Culil se.

***

,,V životě by mě nenapadlo, že mě bude volleyball bavit.'' Podívala jsem se na černovlasého kluka který stál na druhé straně sítě s míčem v ruce. ,,No vidíš. Dáme si pauzu?'' Usmál se na mě. ,,Jo, to by se hodilo.'' Kývla jsem a přešla k venkovnímu posezení. Ze stolku jsem si vzala mojito a napila se. Po chvíli se ke mně Noah připojil. ,,Do zahrady máš přístup kdykoliv budeš chtít.'' Uvelebil se naproti mně. ,,Děkuji.'' Odpověděla jsem. Třeba budu moc utéct zahradou. Zahrada byla ale velmi rozlehlá a živý plot kolem byl dost vysoký a hustý.

*O týden později*

Vstala jsem z postele a první čeho jsem si všimla, byly rudé šaty s mírným výstřihem na hrudi a hlubokým na zádech. Byly opravdu překrásné. Noah mi sliboval nádherné šaty, ale takové jsem nečekala. Přešla jsem do koupelny a udělala ranní rutinu. Nalíčila jsem se více než obvykle a oblékla si šaty. Vlasy jsem si vyčesala do uhlazeného drdolu a vzala si šperky, které byly nachystané na umyvadle. Když jsem se svým vzhledem byla spokojená, odešla jsem z pokoje. Na druhé straně chodby jsem zahlédla Noaha ve smokingu. ,,Ash. Páni, sluší ti to.'' Usmál se na mě. ,,Děkuji.'' Pousmála jsem se nad jeho komplimentem. ,,Russel dorazí za půl hodiny. K obědu bude krémová polévka a boloňské špagety.'' Sdělil mi potřebné informace. ,,Dobře.'' Kývla jsem a sešla s Noahem po boku schody. Za poslední týden jsem se s Noahem sblížila, stejně jako s Amy. S Bennem jsem se zatím kromě minulého oběda neviděla. A s Liamem jsem celý týden nemluvila. Když jsem ho zahlédla, tak se hned někam vypařil. Což je celkem vtipné, když mám být přítomna u oběda s jejich..přítelem? Nevím co byl zač, jen vím, že se jmenuje Russel a potřebují vyřešit nějaké obchodní záležitosti.

Seděla jsem u sebe v pokoji, když jsem z přízemí slyšela domovní zvonek a pak hlasy. Ještě jednou jsem se na sebe podívala do zrcadla, zhluboka se nadechla a vyšla ze svého pokoje. Nesmím to pokazit. Můžu takhle získat důvěru. Scházela jsem po schodech, když jsem spatřila trojici mužů ve smokingů co postávají v chodbě. Poznala jsem Noaha s Liamem a poslední, rudovlasý muž musel být Russel. Byl podobný Noahovi, akorát byl o něco menší. Všichni se okamžitě otočili mým směrem. Podívala jsem se na Liama a navázala s ním tak oční kontakt. V očích se mu zablýskalo a na rtech mu pohrával úsměv. Přešla jsem k trojici mužů. ,,Russele, tohle je Ashley. Ashley, tohle je Russel.'' Představil nás Noah a já Russelovi podala ruku. Ten ji vzal a přiložil k ústům. ,,Těší mě.'' Řekl skloněný k mé ruce. ,,Mě také.'' Řekla jsem a odtáhla svoji ruku. ,,Pojďme se posadit.'' Prolomil ticho Noah a vyrazil do jídelny. Russel šel hned za ním a já jsem šla vedle Liama. ,,Sluší ti to.'' Zašeptal mi do ucha a připojil se k Noahovi. Jeho dech na mém odhaleném krku mě vyvedl z míry, ale nedala jsem na sobě nic znát. U stolu stály čtyři židle. Dvě v čele, naproti sobě a dvě po stranách, taktéž naproti sobě. Liame si sedl do čela a Russel naproti němu. Já s Noahem jsme se usadili po stranách. Russel po mně sjížděl pohledem, ale já jsem se dívala na Noaha. Ten na mě mrkl. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Neměla jsem dobrý pocit z Russela. Uklidňovala mě slova Noaha, které mi řekl odpoledne. ,,Nemusíš se ničeho bát, když jsi s námi, nic se ti nestane.'' Nevím proč, ale měla jsem nutkání mu věřit. ,,Ashley, odkud pocházíš?'' Proťal nekonečné ticho Russel. Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená, že na mě mluvil. ,,Z Anglie.'' Nervózně jsem se usmála. Než Russel stačil promluvit, přišla do jídelny Dorotha, která začala podávat jídlo na stůl. Jediný zvuk v místnosti byly příbory cinkající o talíř. ,,Musím přiznat, že Dorotha je výborná kuchařka.'' Promluvil Russel. ,,To jsi říkal i minule.'' Odvětil Noah. ,,Potrpím si na kvalitu.'' Zadíval se Liame na Russela. ,,Ashley, jak jsi se ocitla ve státech?'' Věnoval mi Russel pohled. Na Liamovi bylo vidět napětí. ,,Chtěla jsem změnu.'' Zalhala jsem a věnovala mu úsměv. ,,A jak jsi se poznala s Noahem a Liamem?'' Vyptával se dál. ,,Nemohla jsem odolat jejich kráse v baru.'' Podívala jsem se na opačnou stranu stolu. ,,No kluci, měli jste štěstí. Taková kráska se nenachází na každém rohu.'' ,,To opravdu ne.'' Navázal se mnou Liame oční kontakt. Když jsme dojedli, Dorotha odnesla talíře. ,,Russele, zajdeme ke mně do kanceláře probrat to, kvůli čemu jsi tady?'' Vstal Liame od stolu. ,,Samozřejmě.'' Vstal Russel od stolu a věnoval mi poslední pohled než odešel. ,,Ještě se uvidíme kočko.'' Z jeho slov mě zamrazilo v zádech.