Dvě strany - pozastaveno

XIV

Jackson se na mě šklebil, zatímco jsem lezla do ringu. Mám dvě možnosti. Buď se nechat zabít, nebo jim ukázat, že si semnou nemají zahrávat. Jsem ale připravená na jejich otázky? Jaké výmluvy si budu muset najít? Je to rozhodně lepší, než ze sebe nechat vymlátit duši. Otázkou je, jestli ještě umím bojovat. Je to tolik let... ,,Můžeme začít," přistoupil ke mně tmavovlasý surovec. ,,Hra na kočku a na myš," prolétlo mi hlavou. A já jsem kočka. Pěsti jsem si dala před obličej a Jackson mě napodobil. 

Kroužili jsme uprostřed ringu a čekali, kdo zaútočí první. ,,Nemusíš se bát," ušklíbl se Jackson. ,,To ty se bojíš, jinak by jsi mě už složil k zemi," oplatila jsem mu úšklebek a snažila se ho vyprovokovat. To se mi také podařilo. Vykročil ke mně a pokusil se mě uhodit do obličeje. Já se jeho ráně vyhnula a kopla ho do břicha. Spěšně ode mě uskočil a vytřeštil oči bolestí. ,,Máš důvod se bát," zákeřně jsem se usmála a vykročila k hromadě svalů. Při snaze mu zasadit pěst do obličeje jsem schytala ránu do břicha. Rychle jsem udělala několik kroků zpět. Nehodlala jsem se rozptylovat pohledy po ostatních a věnovala celou svoji pozornost Jacksonovi. Ten se na mě ušklíbl a vyrazil ke mně. Bože prosím, ať tohle přežiju. 

,,Už dost! Jacksone, vymlátíš z ní duši!!" křičel ženský hlas v dálce. Před očima jsem měla rudé mžitky a celé mé tělo leželo v agónii na zemi ringu. ,,Vypadni od ní!" rozkázal tentokrát mužský hlas a bolestivé rány najednou skončily. ,,Sakra, Ashley! Podívej se na mě. No tak!" Někdo mi opatrně vzal hlavu do dlaní a otočil můj obličej. Pravděpodobně jsem se teď dívala do stropu, až na to, že jsem viděla jen rudou. Pootevřela jsem ústa, abych se lépe nadechla. Špatný nápad. Musela jsem mít zlomené žebra. Při té lepší možnosti. ,,Musíme do nemocnice," prohlásila Taylor. Teda, myslím, že to byla Taylor. Ačkoliv se nade mnou skláněla, tak jsem jí slyšela z dálky. Z hodně veliké dálky. ,,To nemůžeme," promluvil někdo tajemným hlasem a já si ho přiřadila k Sethovi. ,,Proč? Vždyť takhle vykrvácí!" ,,Protože je pohřešovaná." V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Unesli mě. Smířila jsem se s tímto životem. Jsem v Americe, ne v Anglii. Musela jsem přebrat kontrolu nad svým tělem. Začala jsem rychle mrkat se snahou, že se zbavím krvavých mžitek. A stalo se tak. Viděla jsem trochu červeně a především rozmazaně, ale viděla jsem. ,,N-nic mi není," zachraptěla jsem a zkusila se posadit. Marně. Taylor na mě třeštila oči. ,,Oni tě unesli?" zbledla. ,,Je to na delší povídání. Potřebuji led. A vodu," řekla jsem ochraptěle. Nějaká horda svalů mě zvedla do náruče. Vše jsem vnímala opožděně. Byla jsem úplně mimo. To i kocovina je lepší. Prohlédla jsem si blonďáka co mě nesl. Alton. ,,Až příště budeš chtít spáchat sebevraždu, vymysli si něco jiného," pokusil se odlehčit atmosféru. 

Ležela jsem na gauči v herně. Taylor přecházela po pokoji, Seth se ji snažil uklidnit. Jacksona ani Lilith jsem nikde nezahlédla. Curtis seděl naproti mně a Alton šel hledat další balení ledu. ,,Musíme ji zavést do nemocnice! Vždyť se na ni podívej! Sotva se drží při vědomí!" křičela na Setha hystericky. ,,Neměli jsme ji tam pouštět," utrousil Curtis. ,,Žiju, to je hlavní," pokusila jsem se posadit. Opět bez úspěchu. ,,Máš minimálně jedno žebro zlomené. Bůh ví, jestli nemáš vnitřní krvácení!" spustila Taylor, ale já věnovala pozornost Altonovi, který měl prázdné ruce. ,,Další led není," oznámil a posadil se vedle Curtise. ,,Zavoláme Liamovi," rozhodla Taylor. ,,Ne." Zamítli jsme všichni čtyři jednohlasně. ,,Nic jiného nezbývá," vytáhla z kapsy telefon. Alton s Curtisem se na sebe podívali a vzápětí Curtis vyskočil na nohy. Taylor to ale čekala a už utíkala chodbou z herny. ,,Taylor! Stůj!" řval na ni Curtis. Seth se opřel o bar a povzdechl si. ,,Curtis ji doběhne, že ano?" ,,Ne. Nedoběhne. Má moc velký náskok. V tuhle chvíli bude někde zavřená a Curtis se pokusí vylomit dveře," odpověděl mi Seth. ,,Altone, dones mi lékárničku." ,,Co hodláš dělat?" pozvedla jsem obočí. ,,Vyčistím ti rány a omyju tu krev, než se ti dva vrátí." Nic jsem nenamítala.

Vzbudila jsem se na gauči v herně, přikrytá dekou. Bolest břicha a hlavy se zhoršovala. Poté, co mi Seth očistil rány, se s Altonem vytratili. Taylor a Curtise jsem od té doby nezahlédla. Co mám teď dělat? Sama se nikam nedostanu. A všichni pravděpodobně spí. Usoudila jsem, že bude nejlepší, když si zase lehnu.

Liame's POV:

Měl jsem strach a zároveň chuť někoho zabít, když jsem se dozvěděl, co se stalo. Naštěstí jsem byl ještě ve Státech, takže jsem nasedl do auta a jel co nejrychleji. Mohly být tři ráno, když jsem dorazil ke své vile. Všude bylo zhasnuto. Jako první jsem šel do ložnice od Ashley, která byla prázdná. Kde sakra je? Prošel jsem skoro celý dům, než mi došlo, že musí být v herně. Kde jinde by jinak byla? Když jsem ji uviděl, spadl mi kámen ze srdce. Každou část obličeje měla nateklou a pohmožděnou. ,,Ashley, co tě to napadlo," popadl jsem ji lehce za ruku. A v tu chvíli jsem si toho všiml. Tělo měla pokryté potem a měla horečku. Rychle jsem s ní začal třást, ale marně. Ne. To ne. ,,Taylor!" zařval jsem z plných plic. Spěšně jsem odhrnul deku. Při pohledu na zbytek těla se mi udělalo ještě hůř. Co jí to udělal?! První do místnosti vběhl Seth, za ním Taylor s blonďáky v závěsu. ,,Co se děje?" ,,Neodpovídá. Má horečku," sotva jsem dýchal. Seth si k ní klekl a přiložil ruku k jejímu čelu. Potom ji zkontroloval puls. ,,Žije, ale nebude dlouho, pokud ji hned neseženeme odbornou pomoc," otočil se na mě. ,,Prosím, Liame," ozvala se bledá Taylor, která stála kousek od nás. ,,Máme nějakého soukromého lékaře?" ,,Už ne. Musí do nemocnice. Nic jiného nezbývá," odpověděl Seth. Jenže když ji tam vezmu, už ji možná nikdy neuvidím, pokud zjistí, že je pohřešovaná. ,,Jedna možnost by tu byla," prohodila Lilith, která stála ve dveřích do herny. ,,Víš, kdo má schopného doktora a všechno potřebné vybavení." ,,Ne, zamítnuto," zavrhl jsem její plán. ,,Takže ti je jedno, že už ji nikdy neuvidíš? Že jim vše řekne a nás chytí? Vážně to všichni chcete riskovat jen pro život té chudinky?" mračila se Lilith. ,,Liame klid," snažil se mě uklidnit Alton, když si všiml, jak se zvedám. Přešel jsem k Lilith, která se mně ani trochu nebála. ,,Vím, že tu jsi jako špeh, Ariano," pohrál jsem si s jejím pravým jménem a ona zbledla. ,,Nachystejte převoz. Zajedeme na návštěvu," rozhodl jsem. ,,Liame, je to sebevra-" zastavil jsem Taylor mávnutím ruky. ,,Je to pro všechny méně riskantní. Zvlášť, když se nikdo nedozví, že jsme využili pomoc jejich doktora. Viď, Lilith?" šáhl jsem si k boku, kde jsem měl zbraň. Lilith,  neboli Ariana, rychle přikývla a odešla.

,,Liame!" popadl mě za loket Seth. ,,Jsou i jiné možnosti! Copak nevidíš, že to je past?!" ,,Nemůžeme čekat! Sám jsi to řekl. Musíme jednat hned!" vytrhl jsem se z jeho sevření. ,,Jsi sobec, víš to?" přistoupila ke mně pro změnu Taylor. ,,Nejde o to, že by nás chytili. Všichni víme, že by jsme se vypařili dřív, než by sem přijeli," vyčetla mi a všichni v místnosti kývli hlavou. ,,Tak promiň, že mi po několika letech na někom záleží." 

*Zdravím všechny čtenáře! Po dlouhé době tady máte novou, kratší a i horší kapitolu. Mrzí mě, že to sama musím přiznat, ale potřebuji se dějově posunout a momentálně si procházím tvůrčí krizí. Jakmile se mi vrátí chuť ke psaní a nápady, tak celou kapitolu opravím*

PS: Děkuji za 700 přečtení! <3