Lost love|FF Marcus Gunnarsen

1.

Sundala jsem si zástěru a odložila jí na stolek pod pultem ,ze kterého jsem si sebrala klíče od  bytu .Ještě před tím ,než jsem vyšla z čajovny,jsem pořádně zkontrolovala,jestli je zameteno pořádně a jestli jsem vypla všechny přístroje. Když jsem se ujistila,že je všechno v naprostém pořádku,pouze jsem zhasla,vyšla,zamčela dveře a vydala se po dlouhém dni v práci konečně domů.

---

Ucpala jsem odtok ve vaně špuntem,pustila vodu ,na které mi překvapivě trvalo jenom chvíli než jsem nastavila teplotu vody na vyhovující. poté jsem do ní už jen nalila pěnu do koupele a Vodu z kohoutku jsem nechala volně téct do té doby,než se vana naplní. Mezitím jsem se stihla svléct,dát si na sebe bílý župan ,aby jsem do té doby neumrzla a stáhla si mé dlouhé hnědé vlasy do drdolu.Za poslední tři měsíce mi stihli trochu porůst.Abych byla víc stručnější,od té doby co jsem byla se školou v Norsku mi dost stihly porůst.

Když byla vana napuštěná,svlékla jsem si i ten župan,který dopadl volně na zem a lehla si do horké vany,ve které jsem zavřela oči a na chvíli se snažila vypustit mé myšlenky z hlavy,ovšem neúspěšně.Už tři měsíce se mi v hlavě honí pořád ty samé otázky.Chybím mu? Co asi dělá?Miloval mě vůbec někdy?Proč mi nezavolal nebo aspoň nenapsal?  Několikrát jsem držela v ruce mobil s rozepsanou zprávou ,kterou jsem mu chtěla napsat,ale stejně to vždy dopadlo tak,že jsem ji smazala a vyjela z našeho chatu.Cara mi několikrát říkala ať mu zavolám,ale nikdy jsem toho nebyla schopna.Na co se mu doprošovat,když on o mě nejspíš ani nestojí? To by se ozval ne? Stejně tu ale byla možnost že dělá to samé co já.Tomu jsem ale moc nevěřila.

Začal mi vyzvánět mobil položený na pračce vedle vany,a proto jsem si utřela ruce do osušky,přečetla si kdo mi vlastně volá,ale kontakt jsem neměla uložený.,prosím?" promluvila jsem do telefonu.,,Ahoj Kath.já se tak nějak náhodou ocitl v Londýně.Nemohl bych u tebe na pár dní pobýt,dokud nepojedu zpět do Norska?" zeptal se nejistě. s nechápavým pohledem jsem se posadila.,,M-Martinusi?" nechápala jsem.,,Ano Kathlyn.Tady Martinus.Vím že je to celkem na rychlo,ale někdo mi na letišti ukradl mobil,takže jsem si musel koupit nový a zavolat našim do Norska aby mi nadiktovali tvoje číslo,aby jsem se aspoň někde ubytoval.Na ulici se spát celkem bojím." ,,Jasně že u mně můžeš pobýt. bydlím teď sama,tak je to jedno,místa je tu dost." oznámila jsem mu s úsměvem na tváři.,,P-počkej.ty bydlíš sama?!" vyhrkl. ,,Ano,Tini,já teď bydlím sama už nejakou dobu.Nějaký problém?" ,,Jasně že ne!Jen jak?!nebo proč? kdy se to sakra stalo!" zněl až moc překvapeně a kladl otázky.až moc otázek.,,Hele,Já to nebudu řešit přes telefon." sebrala jsem si osušku do které jsem si předtím sušila ruce .Vylezla jsem z vany a do osušky se zabalila."Všechno si povíme,až přijdeš.času máme dost.uhm a.Kde teď vlastně jsi?" zeptala jsem se ho.,,U nějaké čajovny.Myslím že má název U Greenwaye?" znejistěl,ale já naopak byla ráda že je tak blízko.,,A vidíš ten panelový dům hned naproti?" ,,Jo." odpověděl.,,Fajn.tak tam bydlím.Čtvré patro,budou otevřené dveře a meli by být i hlavní." ,,ano,jsou otevřené.tak já jdu.zatím." típnul mi to.

Odložila jsem mobil na nejbližší skříňku a utíkala rychle do šatníku,aby jsem si sebrala aspoň tričko.Takové řešení na rychle mám opravdu ráda. Navlékla jsem na sebe černé dlouhé tričko s krátkým rukávem,které mi přišlo první pod ruku a rychle utíkala otevřít dveře. Martinus se rozhlížel po chodbě zmateně,protože nevěděl ve kterých dveřích přesně bydlím.

Díval se úplně někde jinde,ale když uslyšel,že se dveře po jeho pravici otevřely,podíval se na mě.,,Kathlyn!" natáhl ruce a přešel ke mně.Obmotala jsem mu ruce okolo hrudníku a hlavou se zabořila mezi rameno a krk.,,Tak moc jsi mi chyběl.To ses mi nemohl ozvat už dřív ,ty trdlo?" snažila jsem se v sobě udržet slzy.Slzy štěstí.Ten kluk mi chyběl.Celá jeho rodina mi zatraceně chyběla,ale nejvíc jeho dvojče,kvůli kterému jsem se trápila několik měsíců. ,,Taky tě rád vidím Kath." uchechtl se a upevnil stisk jeho ruk okolo mě.Tak moc jsem potřebovala jeho objetí.aspoň jeho,když ne jeho bratra.stáli jsme tam v objetí asi tak ještě dalších pár minut,až jsme se nakonec rozhodli že by jsme mohli jít dovnitř.