Lost love|FF Marcus Gunnarsen

12.2/2

S Tinim jsme přešli k dece, kde mě zavedl. Oba jsme si lehli a hned následovně se opřeli o lokty. Je tady nádherně.,,takže." otočila jsem na něj hlavu.,,co vlastně ráda děláš?"zeptal se.otočila jsem hlavu zpět na celé Trofors, zamyslela se a zhluboka vydechla.,,tak já nevím.. Třeba strašně  ráda čtu." odpověděla jsem.Periferním viděním jsem mohla zahlédnout, jak nalévá do skleniček na víno šampaňské. S úsměvem jsem se na něj podívala.,,vážně Gunnarsene?snažíš se mě opít?" lišácky se úšklebil, ale přesto nepřestávál nalévat. Když byla sklenka zaplněná vínem,lahev přivřel korkem a vrátil zpět do piknikového koše mezi námi. Uchopil skleničku mezi dva prsty a nabídl mi ji.Ochotně jsem ji převzala. opět jsem přesunula pohled k úžasnému výhledu.,,a dál?" zeptal se.,,taky ráda zpívám a dřív jsem hrála na klavír. Ale můj zpěv se spíše rovná kvičení morčat, než nějakému zpěvákovi." usrkla jsem si tekuté pochutiny.,,určitě zpíváš hezky. Měla jsi někdy nějaké vystoupení na veřejnosti?" v tom mi začal zvonit v kapse mobil. Ukázala jsem na Martinuse vzpřímený ukazováček, aby chvíli počkal. Z kapsy jsem mobil vytáhla a když jsem si přečetla jméno kontaktu, zakroutila jsem očima,ale stejně jsem hovor prijmula.

,,Ano, Kath?" vyslovila jsem.,, Caro kde jsi! Já tě potřebuju!" vyhrkla zoufale. Posadila jsem se s vystrašeným pohledem.,,c-co? Co se stalo?"
,,můžeš mi laskavě říct, proč jsi mi nezabalila i vložky? Já dostala krámy a Marcus-" ani to nestihla dopovědět a slyšela jsem typické zvuky člověka, co zvrací.,,Kathlyn? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpovídal. Podívala jsem se na Tiniho, který se na mě zmateně koukal.,,Kde sakra jsi? Potřebuju aby jsi mi zašla do obchodu." vyštěkla po minutě ticha.,,Co po mě řveš?vždyť já nevěděla, kdy je máš dostat. Měla jsi si je vzít sama, měla jsi tři hodiny na to se vzpamatovat a uvědomit si to. Já ti zabalila jen to nejdůležitější." pověděla  jsem s klidným hlasem.,,Tak kde jsi?",,Jsme s Tinusem venku." jednoduše jsem jí odpověděla. Chvíli bylo podezřivé ticho, ale potom se až moc rozmluvila.,,cože? Tak pozdě? Panebože! Co máš Tinusem!?" nevěřícně kladla otázku.,,Máme spolu pět dětí." prohodila jsem ironicky.,,jasně že spolu nic nemáme." řekla jsem nakonec a zadívala se na Tiniho,který se zatvářil ublíženě.,,Caro! Okamžitě mi řekni, co mezi váma je! Na to tě znám moc dobře a s kluky po šesté nikam zásadně nechodíš!" podezíravě po mě vyjekla.,,Hele Kath.. Nejsi jediná žena v domě, vložky i s tampóny jsou u mě v kufru. A kdyby ti nestačily,snadno pro ně pošleš Marcuse. Je to tvůj kluk, tak ať si zvyká." oznámila jsem jí.,,Jo a. Uvař si černý čaj s cukrem. To ti pomůže a už nebudeš zvracet." dodala jsem nakonec, a i když chtěla něco dodat,položila jsem jí to a mobil si schovala zpět do kapsi u gatí.,,takže na co že jsi se mě to ptal?" obrátila jsem pohled na Tiniho.,,Co chtěla?" zeptal se. Zhluboka jsem si povzdechla,lehla si na záda a mnula si oči.,,Zapomněla jsem jí zabalit ženskou hygienu a dostala to." vysvětlila jsem na jeden nádech.,,takže to si teď Marcus ještě chvíli neužije co?" uchechtl se. Zapřela jsem se o loket a s úsměvem jsem mu pěstí bouchla do ramene.,,a ty taky ne." lehla jsem si zpátky, zavřela oči a obě ruky jsem si dala za hlavu.,,proč?!?" zakňučel nešťastně.,,zásadně s tebou nebudu spát do té doby, dokud spolu nebudeme chodit." vysvětlila jsem mu.,,a když jsme tak u toho, použil jsi tehdy v Londýně ochranu?Měla jsem zrovna ovoluci." Martinus zalapal po dechu. Z leknutí jsem se posadila a vytřeštila jsem na něj oči.,,Martinusi?! " přísným tónem hlasu, jsem ho oslovila.z nervozity se najednou začal smát.,,Jasně že jo. Ale měla ses vidět." smál se tak moc, až se zvalil na deku za sebou a já ho v tu dobu měla chuť zabít.,,Gunnarsene!" Okřikla jsem po něm.,,No co? Nebylo by zas tam špatný mít s tebou miminko!" řekl se smíchem.propálila jsem ho pohledem.,,Vždyť máme oba 16!",,no co? Bylo by to hezký." mikl rameny, ale už se nesmál.Stoupla jsem si, posadila jsem se na Martinuse obročmo a Zapřela se zády o jeho nohy,které měl zkrčené.Odloupla jsem si pár bílých hrozen z piknikového koše a jednu si dala do pusy.,,Tak si jedno pojďme udělat." vyslovila jsem s plnou pusou. Zmateně se na mě podíval.,,c-cože?" vyhrkl zmateně.,,No co. Sám jsi říkal, že by jsi se mnou chtěl a že by to bylo hezký.Tak co je na tom?" spolkla jsem sousto a měla jsem co dělat, aby jsem se nezačala smát na celé kolo. Musím uznat, že ten jeho vytřeštěný výraz je k nezaplacení.,,a-ale ty jsi říkala ž-že.. A navíc. Máma by mě asi zabila kdybych někoho zbouchnul." obhajoval se. To už mi ale nedalo a začala jsem se pobaveně smát.Nechapavě se na mě podíval.,,měl ses vidět, brouku." poplácala jsem ho po rameni a sedla si vedle něj.propálil mě pohledem, když mu to došlo.,,Tohle mi nedělej! Víš jak jsem se lekl?"
,,stejně tak jako já před chvílí. Promiň, ale ty jsi si nahrál. Já jen odpálila." ušklébla jsem se.,,nemám tě rád." urazil se.,,vážně? Já myslím, že mě miluješ." usoudila jsem podle toho, že se mnou chce chodit.,,Ne. Spíš pravý opak." on že mě nesnáší jo? Ha ha ha.
,,fakt?"snažila jsem se znít tak, jako kdyby mě to ranilo a taky že mi to vyšlo.vítězně se usmál a zavřel oči.,,Tak mě Teda polib." svolila jsem mu.Oči vytřeštil a zmateně se na mě koukl.,,polib mě." přikázala jsem mu znovu, ale on se ani nehnul. Protočila jsem očima a povzdechla si. Proč jsou kluci na tuhle větu vždy tak zaražení?sklonila jsem se k němu a lehce se mu otřela o rty. Slastně zavřel oči a vydechl. Můj tep začal nabírat na rychlosti.,,Ne. Tohle mi nedělej." zasténal.,,pobavěně jsem se ušklíbla.,,a co? Tohle?" znovu jsem se mu o rty otřela. Chytl mě za pás, stáhl si mě na sebe a pod sebe si mě poté přetočitl.než jsem stihla něco namítnout, byl přilepený na mých rtech, ale stejně jsem se odtáhla a svalila ho vedle sebe, při čemž já jsem se posadila.zmateně se díval.,,vidíš? Máš mě rád. Jinak by jsi neudělal to, co jsi právě udělal." zachytračila jsem.,,nebo mám na tebe prostě jen takovou chuť." navrhl možnost, posadil se vedle mě a začal se nebezpečně přibližovat k mým rtům.,,To jsem jako nějaké ovoce?" zeptala jsem se tiše a nespouštěla z jeho rtů pohled.,,zakázané. Vím,že tě nemůžu mít,ale stejně tě jednou ochutnám." řekl.,,To nemůžeš vědět." vyloučila jsem, jeho iluzi.,,ne?tak sleduj." a znovu se mi přisál na rty.

Hola.tak vás Teda vítám u pokračování kapitoly 11 a doufám že se vám líbilo. Chci se vám omluvit za to, že teď pár dní kapitola nevyšla, ale byla jsem s jedním moc důležitým člověkem se kterým jsem si chtěla co nejvíce užít ten čas a taky jsem hned po jejím odjezdu odjlea na chatu, kde jsem i teď, sedím někde na louce, čtu si a taky jsem teď dospala tuhle kapitolu,takže jsem se dokázala vžít maximálně do děje. Zítra nevím jak na tom budu s vydáním, ale můžete mi klidně psát ať už do zpráv, či do komentu co by jste chtěli, aby se v příští kapitole dělo, protože mi docházejí nápady. Hope you like it❤️