Harry Potter - Draco Malfoy and his true love (CZ)

Naštvaná Hermiona

                                                                                                                       Naštvaná Hermiona

                                                               - Z pohledu Hermiony -

                Byla sobota a já neměla co dělat. Napřed jsem si zašla na snídani, ale když jsme spatřila Pansy, neměla jsem už chuť. Draco mě pozoroval, což mi dost vadilo! Je někde klid a pohodlí? Ano, takové místo je jen jedno! Knihovna... 

        Vzala jsem si z poličky hned deset knih, které jsem začala číst. Nikdo v knihovně nebyl a tak bylo ticho. Kdo by asi tak chtěl v sobotu do knihovny, když je volno? Já, ale ještě někdo! Draco. Co ten tady dělá?

        ,, Ty do knihovny nechodíš! Co chceš!'' Zařvala jsem na něho. Bohužel až příliž, protože přilítla knihovnice.

        ,, Slečno Grangerová! Co tady tak hulákáte! Nevidíte, že je to knihovna? Tady se nekřičí!'' Draco se zachoval tak, jak bych od něho ke mě nikdy nečekala.

        ,, Za to mohu já... Omlouvám se. Naštval jsem Hermionu a ona musela na mě vyjet. Omlouvám se!''

        ,, Hm! Příště si dejte pozor pane Malfoy, co téhle slečně říkáte! Nehodlám tady poslouchat vaše hádky!'' Otočila se a odešla zase někam mezi knihy. Potichu jsem se ho zeptala.

        ,, Co to?''

        ,, Potřebuju s tebou mluvit. Někde v soukromí.'' 

        ,, Je to důležitý?!''

        ,, Jo.. Přijď prosím ve dvě hodiny odpoledne ke zmijozelské místnosti. '' Otočil se a také zmizel. Není to nějaká past? Přijdu tam a pokud na mě něco nachystal, víckrát mu věřit nebudu!

                                                                        - Z pohledu Draca -

        Musím s Hermionou mluvit! Snad se něco nepokazí. 

        Měl jsem ruce v kapsách a šel po chodbě. Jako naschvál jsem musel potkat Pansy s jejími kamarádkami.

        ,, Draco!'' Obejmula mě a políbila. Hnusně líbala! Vždycky jsem měl potom oslintanou celou pusu! Když přestala, nenápadně jsem si svou pusu otřel o rukáv. ,, Co děláš dneska kolem druhé odpoledne?''

        ,, Ehm... jdu ... '' Musel jsem si honem něco vymyslet, protože jsem chtěl povědět něco Hermioně. ,, Jdu do Prasinek s Grebem a Goylem. Dáme si máslový ležák...taková malá pánská jízda.''

        ,, Aha... Nemohli by jste do své pánské jízdy přidat i nějaké dámy?!'' Usmála se na mě svým jakoby milým úsměvěm, který mi vůbec milý nepřipadal.

        ,, No...je to pánská jízda, takže je jenom pro nás... Chápeš? Ty - holka, já -kluk.'' 

        ,, Jasně!'' Řekla naštvaně a ironicky. ,, Dobře, budu čekat před Prasinkama, až si tu vaši pánskou jízdu užijete!'' Otočila se na patě a se svou partou zmizela. UFF! Mám ji z krku. Aspoň na chvíli.

        Kolem druhé odpoledne jsem vyšel před zmijozelskou kolej a čekal tam na Hermionu. Měla ještě několik minut, tak jsem si zatím obavy nedělal. Bohužel mě načapala ta blbá Pansy!

        ,, Draco? To už jsi skončil tu svou pánskou jízdu?!''

        ,, Ne... teprv tam půjdeme.''

        ,, Hm... Moje slovo pořád platí. Budu čekat.'' Usmála se a zase políbila. Tentokrát ve špatnou chvíli. Z rohu se vynořila Hermiona a když nás spatřila otočila se a rychlím krokem odešla. Odtrhl jsem se od ní.

        ,, Pansy! Musím jít!''

        ,, Nevěděla jsem, že je důležitější než já!'' Nic jsem ji neřekl. Běžel jsem za Hermionou. Šla po schodech nahoru. Vydal jsem se za ni, ale schody se dali do pohybu a tak jsem kní nemohl. Hermiona si mě všimla.

        ,, To si udělal naschvál že?!'' Zařvala.

        ,, NE! Přísahám! Hermiono, potřebuju s tebou mluvit!''

        ,, Víš ty co? Nech mě bejt! Nevím proč si se mnou chtěl mluvit, ale vím, že já s tebou už nikdy v životě nepromluvím! Lžeš a stále mi děláš naschvály! '' Víc mi neřekla. Zmizela za rohem jedné chodby. 

        Měl jsem vztek na Pansy! Jakmile ji potkám, vylíčím jí to!

        ,, Draco!'' Zrovna kolem mě prošla. ,, Ty jsi mi lhal že?!''

        ,, Ano Pansy! Lhal, Rozcházím se s tebou, jsi pitomá nána, která neumí líbat. Jdi už někam. Nechci tě už ani vidět!''

        ,, Ty mi dáváš kopačky? Mě?''

        ,, Ne té želvě, která s tebou zrovna jde! Jasně že tobě! ''

        ,, Jak se opovažuješ!''

        ,, Pokud sis nevšimla, neříkají mi princ jen proto, že mám čistou krev. Jsem taky dost drzí a dost si dovoluju, takže se opovažuju ti dát kopačky. Nazdar!'' Obešel jsem ji velkým obloukem a šel do zmijozelské místnosti.