Chroptící chýše
- Z pohledu Hermiony-
Harry mě odvedl na ošetřovnu. Nechtěla jsem Rona ani vidět a Draca? Podle toho, jak vypadal, když mě tou kletbou zasáhl, tak vím, že mi tohle nechtěl udělat. Ani mi nevadí, že mě zashál, spíš to, že to vůbec chtěl Ronovi udělat! Kletba cruciatus! Je pravda, že Ron na Draca použil také zakázanou kletbu, ale ne tak vážnou!
,, Pane bože? Co se vám stalo slečno Grangerová? Vypadáte, jako kdyby jste umřela!'' Poznamenala ošetřovatelka. Dala mi hned nějaký lék. Bylo mi líp, ale byla jsem unavená. Lehla jsem si a usnula.
Když jsem se probrala, Harry tam nebyl. Místo něho na stole ležel vzkaz. Bylo mi už líp a tak jsem nenápadně odešla z ošetřovny s tím dopisem. Když byl vzduch čistý, přečetla jsem si ho.
Hermiono,
Promiň musel jsem jít. Ron byl naštvaný, že k tobě nemůže. ( Neboj, jak si mi řelka, nepustil jsem ho k tobě) Přišel ale někdo jiný. Draco se na tebe přišel jen na chvíli podívat. Strnul, když tě viděl. Myslel si, že jsi mrtvá... Měl by jste si to nějak vyříkat - i s Ronem!
Harry
Harry měl pravdu. Měla bych si to snimi vyříkat a hlavně Draca uklidnit! Nejsem mrtvá! Nebo aspoň o tom nevím. Potřebovala jsem čistý vzduch a jelikož byla neděle, mohli jsme jít do Prasinek. Ještě jsem nenavštívila Chroptící chýši...
Oblékla jsem se a vyrazila tam. Sama! Vzduch byl přijemný. Sice chladný, ale přežít se to dalo. V Prasinkách bylo narváno, jako každou neděli. Každý obchod přecpaný všemi lidmi. Jinými slovy - blázinec. Proto jsem ve městě neotálela a rovnou se vydala k té chýši.
Celou dobu jsem měla nepříjemný pocit! Jako kdyby mě někdo sledoval, ale nikoho jsem neviděla...
Nohy mě tam zanesli. Sice jen kousek od toho, protože mi bránil plot, který tam stál, ale viděla jsem ten nejstrašidelnější dům vůbec. Už teď mě z něj mrazilo. Do toho se přidal jakýsi praskot.
Rychle jsem se otočila, ale za mnou nikdo nebyl. Co to?
- Z pohledu Draca -
Utekl jsem na vzduch. Nejlépe někam, kde není moc lidí, ale to se lehko řekne! Dneska je neděle, takže všude budou lidi.
Nedaleko toho malého domku přitroublého Hagrida jsem našel kmen bývalého stromu. Posadil jsem se a zíral do země. Takhle jsem vydržel asi hodinu, pak jsem se musel ujistit, jestli se Hermioně nic nestalo.
Na ošetřovně byl Potter. Seděl vedle ni se sklopenou hlavou. Ona se nehýbala. To ne! Snad není mrtvá! Ježiši ne!!!
,, Malfoy?'' Všiml si mě Potter.
,, Ona...?''
,, NE!'' Vstal. ,, spí, protože byla unavená!'' Kývl jsem a odešel. Musel jsem jít znova na vzduch. Tohle se těžko rozdýchává. Tentokrát mě nohy zavedly do Prasinek. Sedl jsem si tam na opuštěnou lavičku a zíral dopředu.
Nevím jak dlouho jsem tam takhle seděl, ale vím, že mě vyušila jedna osoba, která přede mnou prošla. Hermiona!?
Automaticky jsem se vydal za ní. Mířila k Chroptící chýši. Dával jsem si největší pozor aby mě nezpozorovala, ale potom jsem omylem šlápl na klacík, který ji vylekal. Všude vedle mě byly stromy a tak jsem se schoval. Podle sluchu se otočila a dívala se na místo, kde jsem zrovna byl, ale vidět mě nemohla.
,, Halo?'' Zkusila to trochu se strachem v hlase. Jsem zbabělec! Musím se ukázat. Sakra Draco!
Vylezl jsem.
,, Draco?!''
,, Omlouvám se Hermiono! Za všechno! Hrozně mě mrzí, že jsem tě...tě zasáhl tou...'' Nemohl jsem to ze sebe vydrat na povrch.
,, To je dobrý! Nechtěl si to udělat!'' Ticho... ,, Nechceš se mnou prozkoumat tenhle strašidelný dům?'' Usmála se. Oplatil jsem ji to a vydal se sní, ale ještě předtím jsem pověděl.
,, Vždť se tam nesmí!''
,, Hmm... dneska nechci být ta poslušná holčička!''
ČTEŠ
Harry Potter - Draco Malfoy and his true love (CZ)
FanfictionVe třetím ročníku v Bradavicích se mezi Dracem a Hermionou něco stane. Láska? Proč si to Draco nedokáže přiznat. Netuší... AŽ tedy, kdy Hermioně půjde o život si to připustí