Harry Potter - Draco Malfoy and his true love (CZ)

Souboj o lásku

                                                                      Souboj o lásku

                                                                        - Z pohledu Draca -

        Půlnoc se blížila a já jsem byl naprosto připraven. Všechna kouzla jsem si zopakoval a uměl jsem je jako básničku. Hermionu jsem celej večer nepotkal. Bála se o nás. Věděl jsem to, ale Weasley si nedal! Zaslouží si to...

        Několik minut před jsem vyrazil. V komnatě nejvyšší potřeby bylo plno lidí a Weasley tam stál taky. Jen Hermiona ne.

        ,, Schválně si přišel takhle chvilku před srabe?'' Vyjel po mě Weasley.

        ,, Třeba to je moje strategie!''

        ,, Fakt? Pochybuju!'' Stáli jsme jeden proti druhému a oba čekali na totéž. Až odbije dvanáctá hodina. 

        deset,devět,osum,sedum,šest,pět,čtyři,tři,dva,jedna...BUM,BUM,BUM - Oba jsme v ten okamžik vytasili hůlky. Weasley neverbálně útočil a já úspěšně jeho kouzla odrážel. Někdy jsem měl čas zase já, tak jsem tu příležitost využil a útočil na něj. Levou zadní mé kouzla také odrážel. Byly jsme téměř vyrovnaní. Pokazila to jedna chvilka!

        Dveře nejvyšší potřeby se otevřely. Musel jsem se ohlédnout, kdo přišel a to jsem neměl Weasley toho využil. 

        ,,Petrificus totalus!'' Spadl jsem na zem a nemohl se hýbat. Ani jsem si nevšiml, kdo přišel!

        ,, Tak ty srab-''

        ,, Pane bože! Draco!'' Zaslechl jsem Hermionin hlas a blížil se. Přiběhla ke mě a dívala se mi do očí. Vytáhla hůlku a kouzlo odvolala. ,, Nestalo se ti nic? Jsi v pořádku?''

        ,, Mě se nezeptáš?!'' Zase on! Musí se prostě do všeho plést. Hermiona se otočila směrem k němu. Na pohled bylo vidět , že už toho má dost.

        ,, Rone! Už se stím smiř!'' Celá místnost byla zticha. Těch pár studentů se ani nepohli. ,, Nejsem tvoje a nikdy nebudu! Miluju jeho a vždycky jenom jeho! Omlouvám se, že to musím udělat!''

        ,, Co?! Ne!'' Nestihl nic udělat. Hermiona pověděla kouzlo na vymazání paměti...

        ,, Obliviate!''

        ,, Hermiono? Co...co měl zapomenout? Snad ne na tebe!''        

        ,, Ne Draco...na váš spor! Doufám, že se z toho konečně vzpamatuje!'' Chvíli bylo ticho a pak Ron promluvil.

        ,, Jé! Draco...co tu děláš? A proč se válíš na té zemi?'' Fungovalo to! Miluju svou malou čarodějku!

                                                                - Z pohledu Hermiony -

        Oni se rozhodli beze mě! Nechci aby se jim něco stalo! Celej večer jsem byla zalezlá v Nebelvírské místnosti nebo v knihovně. Potřebovala jsem zjistit , jak konečně vyřešit tenhle problém! Miluju Draca, ale Ron je pořád můj kamarád. Nemůžu ublížit jemu a nemůžu umblížit Dracovi! 

        Pak mě napadla podivná myšlenka. Nikdy jsem to ještě nezkoušela. Jen jsem o tom četla. Jediný možnost nebyla. 

        Kolem půlnoci jsem se tam vydala. Draco už ležel na zemi! Musela jsem to opravdu použít. Kouzlo zapomnění!

        ,, Funguje to!'' Řekla jsem si pro sebe, když jsem viděla, jak se Ron stará o Draca. Bylo to docela legrační, ale důležitější bylo, že už nebudou žádné hádky. Pokud se nějak vzájemě nenaštvou!