Až zavřu oči, směj se (první část)

Ledy tají

Vstávej...
Probuď se!
Sakra, byl jsem po té bezesné noci celej rozlámanej. A co hůř? Musel jsem spěchat, abych Jestera stíhal.
Byla před náma práce. Ten den jsme se měli postarat o přidělání nových okapů kolem tělocvičny. Ty staré už slušně rezly. Klika byla, že nás kopli k něčemu takovému, protože zbylí chlapi šli betonovat. Ten den bylo zataženo a ještě k tomu nás na tu fušku bylo jen šest. Měl jsem z toho Vánoce. Ale nemohl jsem mluvit za všechny, jelikož jeden z těch vězňů spadl z lešení, zlomil si nohu a byl převezen do ošetřovny. Jestera to ale vůbec nezajímalo. Koukal se skrze střešní okno do tělocvičny.
,,Kirile, nestůj tam tak. Pojď se na něco podívat.ʼʼ
Přišel jsem k Jesterovi a podíval se dolů. Už jsem rozuměl tomu, proč nad tím uslintnul. Bylo tam všechno vybavení, které bojovník potřeboval.
,,Kde se v tobě vzalo takové nadšení pro boj?ʼʼ
V jeho očích jiskřil plamen nostalgie a ochoty se o něco konečně podělit.
,,Můj starší brácha miloval filmy, ve kterých byl kickbox. A já k tomu pochopitelně díky němu propadnul taky. Trénoval jsem tvrdě a intenzivně, ale vždycky byl desetkrát lepší, než jsem byl já.ʼʼ
Jester měl pro tenhle typ sportů velkou vášeň. Makal na sobě dennodenně, aby mohl vyšplhat na úroveň svého bratra. Ale nikdy si nenechal říkat kickboxer, protože násilím jako puberťák páchal zlo, na které nebyl hrdý. No, a kdo by byl řekl, že se bude tenhle Jestrův tón hlasu tak hezky poslouchat. Byl taky důvodem toho, proč nám čas během práce rychle utíkal.
,,Kirile, nechceš jít se mnou omrknout tu tělocvičnu? Mohl bych tě něčemu přiučit. Jistě budeš souhlasit, když řeknu, že to nebude k zahození.ʼʼ
Nebudu si nic nalhávat, byla to pravda. Lepší plán nebyl.
,,Jo, půjdu moc rád.ʼʼ
Bachař pod námi zamával obuškem. Pro dnešní den práce končí. Po obědě, sprše a hodinovém odpočinku jsme se vydali do tělocvičny. Když jsme otevřeli vrata, na nic jsme nečekali a šli si vybrat rukavice. Byl jsem připravený se učit. Za celý život jsem se porval párkrát na ulici s někým, kdo viděl boj leda tak v televizi, tudíž jsem postrádal opravdové zkušenosti. Jester mi dokázal, že mezi pouliční bitkou a komplexním sportem je obrovskej rozdíl. Snažil jsem se opakovat jeho pohyby a dělat to, co mi bylo řečeno. Už dlouho jsem si takhle do těla nedal, ale chtěl jsem, aby si nemyslel, že investuje svou energii a čas zbytečně. Při tréninku jsem zapomněl na všechny problémy. Je to jako kdyby v ten moment existovala jen ta jedna věc. Něco takového mi chybělo. Byl jsem přesvědčený o tom, že jsme tam nebyli naposledy. Vrátili jsme se do cely, aby si Jester mohl vyzvednout cigarety se zapalovačem. Šli jsme na kouřovku k nádvoří a já ho doprovodil.
,,Chceš cigáro?ʼʼ
Jako kluk jsem přísahal, že to svinstvo nevložím do úst. A když už jsem odolal mým vrstevníkům na střední, tak to tady bude hračka.
,,Ne, budeš kouřit sám.ʼʼ
Jester si zapálil a dlouze potáhnul.
,,Kirile, můžu ti svěřit tajemství?ʼʼ
Usmál jsem se, schoval obě ruce do kapes a upřel svůj zrak k šedým mrakům, ze kterých pozvolna poprchávalo.
,,Můžeš mi říct cokoliv.ʼʼ
Svůj nedopalek otřel o mokré železné zábradlí a vhodil do koše.
,,Čím to je, že si mou hrubost a nemístnej přístup tak snadno přehlédnul? Jak je možný, že si nehledáš způsob, jak utéct pryč? Jak můžeš zůstat v klidu, když mi hledíš do očí? Byl jsem dítě, kterým ostatní opovrhovali. Báli se, ponižovali mě a schazovali. To proto nosím masku toho, co vlastně vůbec nejsem. Abych lidi odehnal. Proč ses neobrátil zády jako druzí?ʼʼ
Měl co dělat, aby mu neukápla slza. Jednou rukou jsem ho poplácal po rameni a odpověděl.
,,protože ti, jejichž záměr je ublížit, jsou nejzranitelnější. Protože ti, kteří chtějí být jako kus ledu, čekají na slunce. Protože ti, kteří nepláčou ve dne, pláčou v noci.ʼʼ