Až zavřu oči, směj se (první část)

Ženy

Když se Jester takhle zeptal, nemohl jsem nic říct. Ukápla mi slza a chtěl jsem mu dát příležitost. Nikdy jsem kamenné srdce neměl.  Jako malej kluk jsem byl s tátou na noční projíždce. Měli jsme stříbrného forda, kterého jsem měl rád. Táta si to namířil na krásnou věž uprostřed jehličnatého lesa. Byl z ní úchvatný výhled na město, které bylo posypané čerstvým sněhem. Tehdy mi dovolil si sednout za volant a hrát si na řidiče.
Rozhodl se strčit klíčky do auta a poučit svého synka o tom, jak se s autem zachází. Měl jsem z toho velkou radost. Než jsme odjeli domů, svěřil mi jedno velké tajemství, které jsem jako dítě nemohl nikdy pochopit. Ale teď tomu rozumím. Řekl mi, že odpustit je těžší, než jakýkoli jiný boj. A proto to může umět jen velký muž.
Chvěla se mu u toho ústa. Jsem si jistý, že tu noc vzpomínal na matku. Nemohl odpustit sám sobě. Stejně jako já.
,,Jestere, to nejhezčí období života jsem prožil na intru. Bylo tam pár lidí, na které když si vzpomenu, je mi pokaždé smutno. Mezi nimi byl kluci, kteří mi vepsali do duše mnoho. Jmenovali se Alekseev a Lev. Když jsem si myslel, že mi nemůže být líp, představili mi u malého jezírka pod intrem Veronicu.ʼʼ
Jester se malinko uchechtl.
,,Kirile, proč pak si její jméno vyslovil tím tónem?ʼʼ
Ano, byl jsem odhodlaný si to konečně pustit k tělu a říct to nahlas.
,,Protože jsem s ní byl den co den někde venku. A víš ty co? Neměl jsem svoje emoce pevně v rukou. Zamiloval jsem se do ní, ale nemohl jsem jsem se jí vyznat. Nemohl jsem si to připustit, jelikož jsem ji neměl co dát. Chtěla lítat napříč světem, ale já měl před sebou ještě dlouhou cestu. Musel jsem ji nechat jít.ʼʼ
Jester mi po skončení mé poslední věty zabouchal zespodu na postel.
,,Kirile, pojď dolů. Mám tu pro tebe místo a chci se ti dívat do očí.ʼʼ
Jeho návrh mi přišel jako sakra dobrej nápad.
,,No, a jakmile Veronica roztáhla křídla a vyletěla z intru, objevila se v mém životě Krista. Byla to plachá osůbka, která potřebovala někoho, jako jsem byl já. Cítil jsem to. Na našem prvním rande jsme si sedli do zdejší čajovny. Mezi námi panovala chemie a porozumění, které se mi vkrádalo pomalu do srdce. Byl jsem dost unešenej. Byli jsme spolu šťastní a dokázali jsme se dostat přes všechny problémy jako mávnutím proutku. Byla to žena, kterou jsem si chtěl vzít za každou cenu. Chtěl jsem pro ni to nejlepší, víš? A tak jsem ji řekl, že odletíme z Ruska, protože tam nás budoucnost nečekala. A zbytek už znáš.ʼʼ
Jester se chystal něco říct.
,,Je mi to líto, Kirile. Kéž bych Maxe radši přesvědčil o tom, aby tuhle pitomost nedělal. Kdybych byl na tvém místě, neuškrtil bych ho. Já bych mu rozbil lebku, protože to byla žena, na které ti muselo záležet. Byl jsem hlupák, kámo. Může tě takovej blb žádat o druhou šanci?ʼʼ
Toho chlapa jsem objal...
Tati, doufám, že jsi na svého chlapce hrdý.