Až zavřu oči, směj se (první část)

Risk je zisk

Kdo by si býval pomyslel, že i ráno ve vězení nemusí být tak špatné. Ba naopak, je to jako když vylezete ze zapařené koupelny na čerstvý vzduch, který se od večera s Jesterem úplně vyčistil. Byl čas na práci, jejíž náplň byla horší, než je té Vaší. Byli jsme to zrovna my, kdo musel po všech blocích drhnout hajzly. V důsledku toho jsem to dopoledne fakt nadšenej nebyl. Přísahal jsem, že jestli uslyším někoho říkat, že jeho práce stojí za hovno, tak mu o ksicht otřu štětku. Podle Jesterova výrazu jsem usoudil, že s mým názorem sympatizuje. Najednou jsem za zády zaslechl nějaký smích. Ten hlas mi byl dost povědomý.
,,Ahoj, Kirile!ʼʼ
Byl to ten klučina, kterému jsem zachránil krk. Vypadal k světu.
,,Kirile, co tady děláš? Promiň mi mou nezdvořilost. Minule jsem se zapomněl představit. Já jsem Steve.ʼʼ
Jeho radost z našeho střetu byla pravá. Když nám Steve podával ruku, vycítil jsem z Jestera krátké zaváhání. Možná se zdá, že je takový odjakživa, jenže tentokrát to bylo o něčem jiném. Tím jsem si byl jistý. Jakmile se Steve věnoval opodál své práci, tak jsem se ohledně toho Jestera zeptal.
,,Kirile, já nevím, na tom klukovi je něco sakra zvláštního. Možná to je jen moje silná nedůvěra k novým lidem. Kašli na to.ʼʼ
Mávnul jsem nad tím rukou a vrátil se k práci. Když jsme s prací skončili, nakráčeli jsme si to do kantíny. Měl jsem hlad za dva, ale žádné naděje, protože jsem si po celodenním mytí záchodů myslel, že hovno budu mít i na talíři. Ale čekalo nás tam něco, z čeho mi spadla brada. Parta vězňů tvořila kruh kolem jednoho stolu, u kterého probíhal rap battle. Mezi hlavními účinkujícími byl Steve, který si tam svoje soupeře mazal doslova na chleba. Musel jsem k tomu stolu blíž. Bylo skvělý si zase poslechnout hudbu. Rap jsem totiž miloval. Když se vězni od stolu rozešli, pozval jsem ho k nám ke stolu.
,,Wow, kde ses to naučil, Steve? Do teď z tebe mám husí kůži.ʼʼ
S úsměvem zvedl hlavu ke stropu. Bylo vidět, že kompliment přijal s pokorou.
,,Jako kluk byly rap battely můj koníček. S klukama jsme se předháněli skoro pořád.ʼʼ
V polovině jeho vyprávění se Jester postavil a odešel od stolu do cely. Bylo mi jasné, že mu přítomnost Steva dost vadí.
,,To je tvůj kámoš vždycky takovej mrzout?ʼʼ
Podíval jsem se mu do očí a Jestera se zastal. V kantíně jsme byli skoro sami a po chvilce ticha mi Steve s plnými ústy poklepal po rameni.
,,Hele, vy dva vyhlížíte jako lidi, kteří umí využít situace a držet hubu. Chci ti nabídnout kšeftík, kterej ti může slušně vynést.ʼʼ
Polknul jsem svoje sousto a nastražil uši.
,,Je to jednorázovka, kterou nemůžeš podělat. Říkám to tobě, protože ti chci splatit dluh a věřím ti. Několik lidí se potřebuje dostat do prádelny. A aby se tak stalo, musíš odlákat pozornost bachařů, který to tam hlídaj. Ptáš se, proč si s tímhle neporadí sami? Poněvadž už tu pár průserů natropili, tudíž by je ztloukli obuškuma na potkání. Ale tebe tu neznají. Tobě se to povede.ʼʼ
Zajímalo mě, co se v té prádelně děje, komu budu pomáhat a jak může takový ucho mít co dočinění s něčím takovým.
,,V té prádelně se pořádají tajný zápasy. Chlapci se tam řežou, jak ta prasata. A komu budeš pomáhat? Viděl si nás z toho stolu? Budou to moji přátelé, od kterých nic nečekej.
Jenom tučnou odměnu za něco tak snadnýho, kirile.ʼʼ
Plácl jsem si s ním.