Až zavřu oči, směj se (první část)

Odpusť

,,Pojď se mnou Kirile. Vymotáme se z arény. Postarám se o to, abys dostal své peníze a možnost odtud klidně odejít.ʼʼ
Lhal bych, kdybych řekl, že se mi nějaká slova někdy zamlouvala víc.
Následoval jsem Steva skrz dav, který mi poplácával po ramenou s uznáním.
Šli jsme společně ke Capovi, který vyčkával u východu z prádelny se svými kumpány.
,,Chlapče, kde si byl celej můj život?
Tahle věc tu už běží něco málo přes půl roku den co den. A ty? Ty se jen tak zjevíš, předvedeš vynikající show a chceš jen tak odejít? Kolik ti Steve slíbil? Dvě stě dolarů, že? Nuže, tady máš tři stovky. Zasloužíš si je, kluku.ʼʼ
Neotálel jsem a peníze si okamžitě vzal. Neděkoval jsem, protože nebylo za co děkovat. Prostě jsem si to namířil k východu. Když jsem se už pomalu dotknul kliky od dveří, Capo promluvil.
,,Ještě neodcházej, kluku. Vím, že tehdy ve sprchách ti zachránil prdel tvůj spolubydlící, nemám pravdu?
Byl jsem zticha. Přemýšlel jsem pečlivě nad svojí odpovědí, poněvadž si moc dobře vzpomínám na spor ohledně drog, který mezi sebou Jester a Italové vedou. Nemělo ale smysl mu odseknout či zalhat, jelikož mu už určitě všechno vyžvanil Steve.
,,Nemusíš mi odpovídat pro to, abych znal odpověď, protože z tvých očí nic než pravda neplyne, hochu. Víš, ten Argentínec mi dluží zhruba dva tisíce dolarů. Asi rozumíš tomu, že tohle je záležitost, kterou nemůžu hodit za hlavu. Navíc tu rozbil čelist někomu, kdo má v žilách mojí krev. Jestli si myslíte, že Vám tohle projde, tak jste na omylu, pánové.ʼʼ
Tušil jsem, co přijde dál. Ten zmetek měl v záloze nějaký plán, díky kterému se ho nezbavím ani za mák.
,,Moji ptáčkové mi našeptali, že s ním sdílíš celu, že? Takže dávej bedlivý pozor na to, co ti hodlám říct. Ty se teď vrátíš do cely vysmátej z peněz, které sis tu vydělal, jasný? Jenže mu nepovíš nic o tom, co se tu koná. A už vůbec nic o tom, koho si tu potkal. Najdeš způsob, jak ho za námi přivést do zítřejšího večera. Jestli tě napadne nějaká hloupost, tak nezapomínej, že půlka bachařů tady pracuje pro moji rodinu. Můžu tě kdykoli připravit o život. A tvého přítele tuplem, rozumíš, Kirile?ʼʼ
Se zatajeným dechem jsem křečovitě pokýval hlavou.
,,A teď už zmiz. Mám tu práciʼʼ
Když se za mnou zabouchli dveře, sjel jsem po nich zády dolů a uvědomil si, co se z mojí strany očekává. Kéž bych věděl, co Jesterovi provedou. Neřekl o tom absolutně nic. A to trápilo moje srdce i mysl, protože jsem neměl na výběr. Držel jsem pevně v rukách osud nás obou. Musel jsem jednat rychle a nikomu se tu nedalo věřit.

Proč jsme to museli být zrovna my, bráško?

Pověz mi, proč to bylo tak těžké?

Odpusť mi, Jestere.