Až zavřu oči, směj se (první část)

Osud nespí

Když za mnou uzamkli celu, překypoval jsem štěstím. Jestli toho kluka má slova a pomoc donutila o svém životě alespoň trochu přemýšlet, tak to stálo za to. Ale i přes to mi jedna věc nedala spát. Musel jsem si s Jesterem promluvit.

,,Hele, kdybys toho kluka našel jako první, fakt bys ho tam jen tak nechal? I s vědomím toho, že mu ta droga mohla zkazit celej zbytek života? Na rovinu, pořád nevím, jak o tobě mám smýšlet.ʼʼ
Jester seděl na lůžku, držel si hlavu a klepal nohou jako o závod.
,,Nemluv mi o tom, co s tebou udělá droga! Byl jsem toho svědkem u člověka, kterého jsem miloval. Musel jsem se dívat na to, jak ho to každou chvíli mění a mně se mu to nikdy nepodařilo rozmluvit.ʼʼ
Možná že se tím chtěl Jester postavit na odpor. Možná si myslel, že přestanu mluvit. Ale jen přikládal do ohně.
,,A nic bys pro toho kluka neudělal! Jestli si něco takového prožil, proč se nesnažíš vykoupit? Místo toho zůstáváš v ústraní a nejednáš!
Jester bouchnul rukou o stěnu a opřel se o ní.
,,Chceš vědět, proč jsem to s lidmi vzdal? Chceš vědět, proč jsem tady? Už ses na to ptal, co? Nuže, dám ti to, co sis tolik přál znát.
Založil jsem si ruce a napjatě poslouchal.

,,Kdysi jsem měl ženu. Byl jsem s ní šťastnej. Jenže ji něco přelítlo přes nos a řekla si, že potáhne o dům dál k jinýmu chlapovi. Byl jsem naštvanej a nedokázal jsem se s tím vyrovnat. Byt byl napsanej na ní. Šel jsem za mým nejlepším kamarádem Maxem s prázdnýma rukama. Díky němu jsem měl střechu nad hlavou a nějakou příležitost k tomu, abych si vydělal peníze a obstaral si vlastní kvartýr. Za pár dní mi řekl, že se stýká s několika chlapama, kteří s ním jedou v obchodu s pervitinem. Jejich dodavatelé byl ten italskej gang, kterej si za poskytování nárokoval slušnou sumu. Asi po roce jim Max přestal platit, protože obchod nešel tak dobře a dluh rostl a rostl. V tu zoufalou situaci, ve které mu ze strany Italů ledacos hrozilo, viděl východisko v tom ten pervitin brát. Říkal jsem mu, že spolu nějakou alternativu ke splacení najdeme, ale neposlouchal.ʼʼ

,,To je mi líto, Jestere. Víš, nechtěl jsem na tebe řvát, ale tohle jsem netušil. A co bylo dál?ʼʼ

,,Pomalu se dostáváme k tomu, proč tu vlastně jsem. Za pár týdnů jsme už žádný pervitin neměli. Max chtěl abstinenční příznaky a touhu po pervitinu přemoct. Ale nemělo to zdaru. A tak se rozhodl si peníze na drogu opatřit jinak. Chtěl vyjet k předměstí, počkat na setmění a vykrást něčí dům. Vyhrožoval, že pokud nepůjdu s ním, tak mě vykopne. Ano, droga mu vzala duši. Ještě tu noc jsme nastartovali dodávku, čapli páčidlo, zbraň, baterku a vyjeli. Než mi Max s dodávkou zmizel z dohledu, vystoupil jsem si na místě, kde bylo mnoho zaparkovaných karavanů. Myslel jsem si, že v nich nikdo nebude. Ale myslet si to byla velká chyba. Spal tam postarší pár. Zpanikařil jsem, vystřílel celej bubínek a pobral to, co by se dalo zužitkovat. Ale za necelou hodinu jsem seděl v policejním autě.ʼʼ

Něco mi našeptávalo, abych se zeptal na podrobnosti.

,,omlouvám se za to, že tě přerušuji, ale jakou barvu ta dodávka měla?ʼʼ

,,Měla stříbrnou barvu. Proč se ptáš?ʼʼ