Až zavřu oči, směj se (první část)

Jatka

V ten moment jsem věděl, že to v žádném případě nedopadne dobře.
,,Tak jo, teď půjdeš se mnou a sedneš si támhle, dokud bitka mezi těma psama neskončí. Budeš čekat, než nezazní tvoje jméno. Až se tak stane, přijdu si pro tebe, rozumíš?ʼʼ
Řekl rázně capův bodyguard. Nezbývalo mi nic jiného, než abych tak učinil. Seděl jsem na té železné židli desítky minut a poslouchal řev těch pitomců, kteří přihlíželi tomu, jak se nevinní rvou o malou šanci na přežití, o jejíž výši rozhodne Capo. Moje tělo bylo v jednom ohni. Nevím, jestli převažoval adrenalin, či pocit strachu z toho, že při odchodu budu sbírat vlastní zuby. Tedy jestli se možnost odchodu vůbec naskytne, protože zatím žádný poražený neodešel po svých a při vědomí.
Když odtáhnuli zkrvavené tělo posledního zoufalce z arény, tak ke všem divákům zápasu přišel malej chlápek s drobnou kasou. V jeho přítomnosti si mezi sebou diváci něco šuškali. Při tom se několik z nich dívalo mým směrem a předávali mu nemalé částky.
Najednou si to doprostřed arény nakráčel Capo.
,,Pánové, dnes přivítáme nový přírůstek, který si odpyká trest za svůj prohřešek vůči mým chlapcům. Omlouvám se, že tím zdržuji hlavní program, ale můžu Vám zaručit, že to nepotrvá ani dvě minuty. Přeji příjemnou podívanou.ʼʼ
Bodyguard mi naznačil, abych se rozešel do arény. Během toho se pár z nich usmálo. Dalších pár zase hodilo nějakou trefnou připomínku, abych znejistil. Můžu Vám říct, že jsem věděl přesně, jak se cítí dobytek na porážce.
Kruh se uzavřel a já spatřil svého prvního protivníka. Byl stejně vysoký, jako jsem byl já. Měl vytetovaného hada kolem krku a piercing v nose. Na první pohled jsem věděl, že je to někdo, kdo seděl za něco otřesnýho, protože po Vás koukal jako dítě po slevě na tříkolku.
,,Tak pojď, zatancujeme si, ty buzíku!ʼʼ
A souboj na popud davu započal.
Soupeř na nic nečekal a vyřítil se zuřivě plnou rychlostí vpřed. Snažil se mi z výskoku zasadit kop z předu, kterému jsem uskočil doleva. Následně se ohnal levým hákem. Ten ale nebyl dost rychlý oproti mému levému přednímu úderu pěstí, jenž jsem doplnil silným kopem do žeber pravou nohou, který jsem pochytil od Jestera. Můj protivník uskočil s tím, že si rukou držel svá žebra a připravoval se na odvetu. Asi ale nepočítal s tím, že někdo jako já vyjde své příležitosti naproti. Bez váhání jsem se přemístil k němu a předstíral, že udeřím levou rukou, z čehož jsem z něho vymámil reakci obrany hlavy. Toho jsem využil tak, že dostal přímý zásah do žeber. Ano, už tomu bylo podruhé. Protivník bolesti podlehl a klekl si. Odstoupil jsem od něho a čekal na to, že budu moci odejít z arény. Jenže na nic takového nepřišlo. Dav vyžadoval, abych mu dal další ránu. Z toho jsem vyvodil, že zápas skončí jen tehdy, kdy jeden nebude schopný boje. A to doslova. Bylo mi z toho na zvracení. Přísahám, že se mi to příčilo, ale já neměl na výběr. Jenom jeden mohl odejít. Chtěl jsem, aby můj úder byl pro mého protivníka poslední. Takže jsem ho kopl do hlavy. Hned na to bylo v prádelně takové ticho, že jste slyšeli spadnout špendlík.
,,Capo, byla to pravda. Fakt to byly jen podělaný dvě minuty!ʼʼ
Prohlásil jsem.