Jsem jiná...

2. kapitola

Procházím tmavým lesem. Jsem na cestě. Jdu už skoro hodinu. Naštěstí mám už před sebou maličkou mýtinku, která je mým cílem. Posadím se přímo doprostřed. A čekám. Ptáte se na co? Čekám až přímo nade mnou bude Měsíc v celé své kráse. Podívám se, kolik je hodin. Je půl dvanácté a já už mezi jednotlivými větvemi stromů vidím jasné světlo Měsíce. 
Konečně půlnoc. Zářící kotouč je přímo nade mnou a já mu nastavím svou tvář. Rozsvítí se mi hruď a já pomalu stoupám vzhůru. Všude po těle mám husí kůži. Kolem mě je hodně energie. Cítím to. Cítím, jak ta energie pomalu vstupuje do mého těla. 
A je to. Jsem zase plná síly a pomalu padám k zemi. Jakmile se ocitnu pevně nohama na tvrdé půdě, lehnu si a čekám až se Měsíc odkulí opět mezi stromy. Když se tak stane, vstanu a pomalu se vydám domů. 
Jakmile jsem padla do postele, hned jsem spala. 
Vzbudila jsem se v půl deváté ráno. No do školy se mi dnes nechce, tak jsem ještě na chvíli usnula. 
Probudila jsem se v deset. Vstala a šla si udělat snídani. Převlékla jsem se do kraťas a crop-topu. Vlasy jsem si zapletla do dvou francouzských copů. Neměla jsem, co dělat, tak jsem posbírala všechno moje špinavé prádlo, roztřídila jej a dala do pračky, kterou jsem zapla a ještě trochu jsem poklidila celý dům. Mám sama pro sebe malý domek, který mi tu zařídila matka, předtím než zemřela. Chtěla jsem pustit i myčku, ale ta nějak zlobila. Ani na třetí pokus se ta myčka nespustila. Nastavila jsem dlaň směrem k tomu přístroji a soustředila na ní hodně energie. Má dlaň začala zářit. Myčku jsem nakonec spustila. Pokud vás zajímá, kdo jsem, tak na odpověď si budete muset ještě chvíli počkat. 
Kolem třetí se domem rozezněl zvonek. Kdo to může být? Šla jsem otevřít. Byl to Tom. 
,,Ahoj. Pojď dál.'' řekla jsem a poodstoupila, aby mohl vejít. 
,,Ahoj.'' taky mě pozdravil. 
,,Chceš něco k pití?'' zeptala jsem se. Přikývl a šel si sednout do obýváku. Já v kuchyni připravila dvě kávy a šla za Tomem. 
,,Včera, všechno v pohodě?'' zeptal se s obavami. 
,,Jo proběhlo to tak, jak má.'' odpověděla jsem. 
,,Mohl bych jít někdy s tebou?'' zeptal se a podle tónu jeho hlasu, jsem vyčetla, že čeká v kladnou odpověď. 
,,No...nevím, co by ti to mohlo udělat.'' odpověděla jsem váhavě. Tom chápavě přikývl a napil se kávy. 

Je něco kolem osmé, Tom už tu není. Zrovna se chystám do koupelny si dát sprchu. Právě stojím u zrcadla pouze ve spodním prádle. Dívám se na svůj odraz, když najednou z ničeho nic mi začala svítit hruď jako včera. Ale to není to, co mě zarazilo. To, z čeho jsem byla jako zmrazená, bylo, že já ,nesvítila'. Svítil pouze můj odraz. Dotkla jsem se místa, kde svítil můj odraz a BOOM. 

_____________________________________

Dylan 
Ta holka, Alex, mě něčím zaujala. Nevím čím. Skrývá nějaké velké tajemství a já ho hodlám zjistit. Po našem ,malém' rozhovoru, po kterém utekla, já se vrátil do třídy. Učitel se mě ptal, proč nepřišla i Alex. Řekl jsem, že se jí udělalo špatně a šla domů. Za tuhle malou lež budu ale něco chtít. 

Další den Alex nepřišla do školy. Napadlo mě k ní zajít, ale nevěděl jsem, kde bydlí. Možná to bude vědět Brad, můj kámoš. 
,,Hej Brade.'' šeptl jsem směrem k němu. 
,,No?'' zašeptal nazpět. 
,,Nevíš, kde bydlí Alex?'' zeptal jsem se. 
,,Která Alex?'' odpověděl mi otázkou.
,,Ta, jak nosí pořád tu kapuci a není moc výřečná.'' odpověděl jsem mu. 
,,Jo tahle, na co to potřebuješ?'' položil další otázku. 
,,Potřebuju s ní něco vyřešit.'' odpověděl jsem mu. 
,,A co?'' zeptal se zase. Bože, ten je zvědavý.
,,To neřeš.'' mávl jsem rukou. ,,Dáš mi tu adresu?'' zeptal jsem se.  
,,No jo.'' odpověděl otráveně, na kus papíru napsal adresu a podal mi jej. 
,,Dík kámo.'' usmál jsem se pro sebe. 
Do konce celého vyučování se nic moc nedělo. Na cestě domů jsem přemýšlel, kdy se u ní zastavím. Napadlo mě teď. Tak jsem se tam vydal. Byl jsem asi dvacet metrů od jejího domů, když jsem uviděl, jak tam stojí nějaký kluk. Po chvíli mu otevřela Alex. No nic, tak se stavím později. 

Už je něco okolo devíti hodin večer. Vzal jsem si mikinu, obul se a vydal se přímo k Alex. Když jsem tam dorazil, zazvonil jsem a nic. Nikdo neotevřel. Zvonil jsem asi pětkrát. Napadlo mě, že asi spí. Už jsem chtěl odejít, ale v horním patře z jednoho okna vycházela modrá záře. Obešel jsem dům, jestli náhodou nemá zadní vchod. A vida. Má a je odemčeno. Vím, že to je menší vloupání, ale já jsem zvědavý. Vešel jsem a hledal schody. Doufám, že nepotkám její rodiče. Jakmile jsem se dostal do horního patra, viděl jsem, jak zpod dveří svítí modré světlo. Vydal jsem se tedy tam. Když jsem se dotkl kliky, světlo pominulo. Otevřel jsem. Uviděl jsem Alex. Ležela nehybně na zemi ve spodním prádle. Šel jsem k ní. 
,,Alex?'' klekl jsem si k ní a zatřásl s ní. Nic. 
,,Alex, prober se.'' trochu víc jsem s ní zatřásl. Vzal jsem ji do náruče a vydal se hledat její ložnici. Po chvíli hledání jsem ji našel. Položil jsem ji na postel a prohlédl si ji. Byla jen ve spodním prádle. Má úžasné tělo. Radši jsem ji přikryl, abych neměl menší problém tam dole. Nevím, proč jsem neodešel. Lehl jsem si vedle ní a usnul.