Jsem jiná...

9. kapitola

Byl to Lukas. Ne toho jsem teď vidět opravdu nechtěla. Vlastně už jsem ho nechtěla vidět nikdy. Sklopila jsem oči k zemi. 
,,Ehm… stalo se něco?'' Zeptal se Dylan. 
,,Ne. Ne vůbec nic.'' Falešně jsem se usmála a opřela si hlavu o jeho rameno. Dívala jsem se na moře. Jak se na horizontu zvedají vlny. Ten pohled je přímo uklidňující. Opět jsem začala přemýšlet. Co by se stalo, kdyby mě Lukas poznal? Co když budu muset zase někam odjet? Přemýšlím o důvodu odjezdu z naší planety. Máma chtěla odjet. Od doby, kdy tátu zabili, nechtěla zůstat tam, kde jí ho všechno tak bolestně připomínalo.
Občas přemýšlím, že bych se tam vrátila, ale nikdy jsem nenašla důvod. 
,,Země volá Lex! Země volá Lex!'' Zatřásl se mnou Dylan. 
,,C-co?'' Zeptala jsem se a podívala jsem se mu do očí. 
,,Už asi pět minut se tě snažím probrat z toho transu.'' Vysvětlil mi. 
,,Znal si někdy člověka, kterého si měl rád i ta osoba tebe, ale pak tě nějak zradila? Udělala něco po čem si už nebyl schopný odpustit?'' Zeptala jsem se a podívala se mu do očí. Odvrátil pohled a díval se na moře. 
,,Ano. Byla jedna dívka, kterou jsem miloval, věděla to a zneužila toho. Začala se se mnou bavit, pak chodit, řekl jsem ji o sobě téměř všechno, ale ona mě celou dobu našeho vztahu podváděla a ve škole všem řekla moji největší slabinu. Všichni se do mě začali navážet a šikanovat. Odstěhovali jsme se, proto jsem teď tady.'' Řekl mi a podíval se mi do očí. 
,,To mě mrzí.'' Nevěděla jsem, co jiného říct. 
,,No co, stalo se.'' Prohodil a falešně se usmál. Nevím proč, ale pohladila jsem ho po tváři a poté políbila. Spolupracoval. 
,,Už pojedeme.'' Řekla jsem a začala se pomalu zvedat. 
,,Dobře.'' Přikývl Dylan a taky se zvedl. Chytil mě za ruku a vydali jsme se k autu. 
Otevřela jsem si dveře od spolujezdce a nasedla. Dylan udělal totéž akorát na místě řidiče. Nastartoval a už se jelo. 
,,Řekneš mi, kde si zjistil, že jsem měla včera narozeniny?'' Zeptala jsem se zvědavě. 
,,Už jsem ti to říkal, tajné zdroje.'' Odpověděl mi a mrkl. Protočila jsem očima a otočila hlavu tak, abych se mohla dívat z okénka. 
Nechápu, co to se mnou je. Od doby, kdy se stalo to s Lukem, mám zas chuť někomu říct o mém pravém já. V tomto případě, to je Dylan. Achjo proč je všechno tak komplikované? Kéž by tu se mnou byla matka.
Nějakým záhadným způsobem jsem musela na chvilku usnout, protože když jsem otevřela oči, tak jsme stáli před nějakým celkem velkým domem. 
,,Kde to jsme?'' Zeptala jsem se Dylana a stále se rozhlížela. 
,,Před mým barákem.'' Odpověděl mi v klidu a vystoupil. Následovala jsem ho, když šel do domu, nebo spíš vily. 
,,Proč si mě neodvezl domů?'' Zeptala jsem se, když stál přede dveřmi. 
,,Protože narozeninové překvápko ještě neskončilo.'' Odpověděl, usmál se a mrkl na mě. Protočila jsem očima, ale taky se usmála. 
Vešli jsme dovnitř a já uviděla krásně zařízenou menší chodbu, kde byl jeden botník plný bot s podpatky a několika pánskými boty. 
,,Na co tolik bot?'' Zeptala jsem se zvědavě a ukázala na ty s podpatky. 
,,No to bych taky moc rád věděl, ale jsou tátovy přítelkyně.''  Odpověděl mi nezaujatě Dylan a zul se. Taky jsem si sundala boty a následovala ho zřejmě do jeho pokoje. 
,,Ehm...máte to tu hezké.'' Řekla jsem, když jsme vycházeli schody. 
,,Díky.'' Na chvíli se na mě otočil a usmál se. Taky jsem se usmála, i když to nemohl vidět. 
Zastavil se u třetích dveřích na pravo. Z toho jsem usoudila, že to bude jeho pokoj. Pokynul mi, abych vešla, tak jsem tak učinila. 
Otevřela jsem dveře a jako první uviděla celkem velkou postel a šedým povlečením. Dále jsem si všimla psacího stolu u okna, které se táhlo po celé stěně. Naproti posteli stála velká skříň a vedle ní další dveře. A před skříní byl černý sedací pytel. 
,,Hezkej pokoj.'' Řekla jsem mu a posadila se na postel. 
,,Díky. Nechceš něco k pití?'' Zeptal se s úsměvem. 
,,Ne děkuju.'' Odpověděla jsem a taky se usmála. 
,,Chvilku tu počkej.'' Řekl a šel do těch dveří, jakmile je otevřel, spatřila jsem část koupelny. 
Když zase přišel, něco držel v ruce za zády. 
,,Jak jsem říkal, narozeninové překvapení pokračuje.'' Řekl a usmál se.