Jsem jiná...

3. kapitola

Alex 
Probudil mě pohyb vedle mě. Pomalu jsem otevřela oči připravená zaútočit. Ke dveřím potichu šel Dylan. Cože? Jak se sem dostal? 
,,Ehm...nechtěl jsem tě vzbudit.'' řekl Dylan hned, jak zaregistroval, že jsem vzhůru. 
,,Jak ses sem dostal?!'' zeptala jsem téměř okamžitě. 
,,No...zadní dveře byly odemčené.'' odpověděl mi a poškrábal se na zátylku. 
,,Počkej...to jsem jako celou noc měla odemčené zadní dveře? Proč si sem vůbec šel? Jak si zjistil moji adresu? A proč jsem pouze ve spodním prádle?'' začala jsem na něj chrlit jednu otázku za druhou. Posadila jsem se. 
,,Uklidni se, klid.'' odpověděl, přešel ke mě a chytil mě za ramena. Jeho ruce jsem odendala a přehodila jsem přes sebe deku, přeci jen je to kluk a já jsem jen ve spodním prádle. Uchechtl se. Zvedla jsem se a stále s dekou přes sebe jsem si vzala tričko a kraťasy. V koupelně jsem si to oblékla. Vrátila jsem se do svého pokoje. Dylan seděl na mé posteli a usmíval se. 
,,Tak znovu, proč si sem přišel?'' zeptala jsem se a založila ruce na hrudi. 
,,Chtěl jsem to vysvětlení, které jsem mimochodem ještě nedostal.'' odpověděl mi. ,A ani nedostaneš.' Proběhlo mi hlavou. 
,,K tomu se dostanu. Jak si zjistil, kde bydlím?'' položila jsem další otázku. 
,,Zeptal jsem se ve škole, jestli to někdo neví, protože si tam včera nebyla.'' odpověděl mi. 
,,A teď to nejdůležitější, proč jsem byla jen ve spodním prádle?!'' zeptala jsem se trochu hlasitěji. Dylan se uchechtl. 
,,Když jsem zvonil, nikdo mi neotevíral, tak jsem myslel, že už spíš a chtěl jsem odejít, ale z jednoho okna zářilo modré světlo. Obešel jsem dům a zjistil, že máš otevřené zadní dveře. Vešel jsem a modlil se, abych nenarazil na tvoje rodiče. Vyšel jsem schody a viděl, jak zpod jedněch dveří, svítilo to světlo. Když jsem se dotkl kliky, světlo zmizelo a já tě našel ležet na zemi jen ve spodním prádle.'' odpověděl mi svůj monolog. Všechno se mi vybavilo. Byl u mě Tom, zářil můj odraz v zrcadle. A pak najednou rána. Jakmile Dylan zmínil mé rodiče, chtělo se mi brečet. Vzpomněla jsem si nejen na ně, ale i má můj domov. Tak moc mi chybí. Dylan si asi všiml mě změny nálady.
,,Řekl jsem něco špatně?'' zeptal se opatrně a stoupl si přede mě. 
,,Ne...neřekl, jen...jen jsem si na něco vzpomněla.'' odpověděla jsem a povzdechla si.
,,A na co? Jestli se můžu zeptat.'' Zeptal se nejistě. 
,,Promiň, ale to ti nemůžu říct.'' odpověděla jsem vyhýbavě a sklopila oči. 
,,Nemůžeš nebo nechceš?'' zeptal se a zvedl mi hlavu, tak abych se mu dívala přímo do očí. 
,,Nemůžu.'' odpověděla jsem a couvla o krok. Přikývl. 
,,A co to vůbec bylo za modré světlo, které šlo z tvé koupelny?'' položil další otázku. 
,,Z mé koupelny šlo nějaké světlo?'' dělala jsem, že o ničem nevím. 
,,Ty o tom světle nevíš?'' zeptal se nechápavě. 
,,Ne a myslím, že už bys měl jít.'' řekla jsem a už ho táhla k hlavním dveřím. 
,,Moment, ještě jsem nedostal to, pro co jsem přišel.'' řekl a zastavil se. 
,,Vždycky nemůžeš dostat to, co chceš.'' řekla jsem a otevřela mu hlavní dveře. 
,,Ale já jsem zvyklý dostat to, co chci.'' namítl. Začínala jsem byl zase naštvaná. Ať okamžitě odejde nebo se mu něco stane. 
,,A to je to, proč se my dva nemůžeme spolu bavit. Jsme každý jiný. Ty dostaneš co chceš a já jsem ráda za to, co mám. A teď jdi.'' řekla jsem a snažila se udržet své emoce. 
,,Kde vůbec máš rodiče, to chodí do práce i o víkendu?'' změnil téma, aby nemusel jít. Upřímně tohle mě překvapilo. Povzdechla jsem si a otočila se k němu zády, takže jsem se dívala na ulici, v níž už dva roky žiji sama. V očích se mi objevily slzy.
,,Alex?'' řekl opatrně Dylan. 
,,Hmm..?'' naznačila jsem, aby pokračoval. 
,,Jsi v pořádku?'' zeptal se a otočil si mě obličejem k sobě. Jakmile viděl, jak se z mých očí valí slzy, trochu znejistěl. 
,,Tví rodiče tu s tebou nežijí?'' zeptal se mě, chytil moji tvář a palcem si začal stírat mé slzy. 
,,Ne...moji rodiče…'' musela jsem sklopit oči k zemi ,,...moji rodiče nežijí vůbec.'' když jsem to dořekla, dostavil se nový nával slz. Dylan mě objal. 
,,To je mi moc líto.'' řekl a stále mě objímal. 
,,Alex?'' ozval se za mnou hlas. Odtáhla jsem se od Dylana a otočila se za hlasem. 
,,Tome? Ahoj.'' řekla jsem, jakoby za mnou Dylan vůbec nestál. Tom se tvářil hodně překvapeně. 
,,Ehm...Tome, tohle je Dylan, můj spolužák a Dylana, tohle je Tom, můj nejlepší kamarád.'' představila jsem je. Jenom na sebe kývli. 
,,Já už půjdu.'' řekl Dylan, obul se a já se přitiskla ke zdi, aby mohl projít ven. Tom vešel dovnitř. Když jsem zavírala dveře, Dylan se na mě otočil a ústy naznačil, že napíše. Pousmála jsem se, zakroutila hlavou, ale přikývla. Šla jsem dovnitř za Tomem. Seděl v obýváku na sedačce. 
,,To byl ten, před kterým ses málem prozradila?'' zeptal se Tom. Přikývla jsem a sedla si vedle něj. 
,,Ty si mu to řekla?'' položil mi další otázku. 
,,Ne neřekla, ale včera to málem zjistil sám.'' odpověděla jsem. 
,,On tu spal?'' zeptal se překvapeně. 
,,No já o tom ani nevěděla. Z mé koupelny vyzařovalo nějaké světlo a on byl zvědavý, tak přišel zadním vchodem a jelikož jsem byla v bezvědomí, tak mě přenesl do postele a asi tam usnul taky.'' řekla jsem ve zkratce. 
,,Moment, jaké světlo? A ty si byla v bezvědomí?'' zeptal se starostlivě. 
,,No včera, když si odešel, jsem šla do koupelny a dívala jsem se do zrcadla. Najednou mi v tom odraze začala svítit hruď, dotkla jsem se své hrudi a najednou rána. Pak už si nic nepamatuju. Jen jak se Dylan krade ke dveřím, aby odešel.'' odpověděla jsem. 
,,A to se ti už někdy dřív stalo?'' položil další otázku. 
,,Ne ještě ne.'' řekla jsem a koukala na stolek. 

_____________________________________

Dylan 
Jsem na cestě domů. Nesnáším ten barák. Můj zazobaný otec ho koupil jen proto, že se cítí jako jiná, lepší vrstva společnosti. Chce se akorát vytahovat. A je ještě horší představa, že tam s námi bydlí i jeho vydařená přítelkyně. Tu nesnáším ještě víc. Je s ním jenom pro prachy, ale on to nevidí. Je buď v práci, nebo jí bere do drahých restaurací. Chce, abych byl jako on. Jen ta představa se mi víc než hnusí. Už abych mohl odtud vypadnout. Až budu mít dostatek svých vlastních peněz, tak si koupím tak akorát velký rodinný dům s krásnou zahradou. 
Otevřel jsem dveře a hned ke mně přišla tátova přítelkyně Ashley. 
,,Ahoj Dylane, dáš si něco k jídlu? Jestli jo, řekni si kuchařce. Já si půjdu něco koupit.'' řekla a odešla. ,Jak jinak.' Proběhlo mi hlavou. Hlad jsem ani neměl. Šel jsem rovnou do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a vzal svůj mobil. Napsal jsem Alex. 
Já: Ahoj :) 
Na odpověď jsem nemusel čekat dlouho. Odpověděla asi po pěti minutách. 
Alex: Ahoj 
Já: Ještě je u tebe Tom? 
Alex: Ne před chvílí odešel. 
Já: A nechceš společnost? :)
Alex: Ne to je dobré, potřebuju teď být chvíli sama. 
Já: Děje se něco? 
Alex: Ne, neděje. 
Já: Dobře, budu dělat, že ti věřím. 
Vím, že přede mnou něco skrývá. Chtěl bych vědět co, ale jak to mám udělat, když mi skoro vůbec nevěří?