Jsem jiná...

8. kapitola

Dylan
,,Přísahám, nebudu vyvádět.'' řekl jsem a nebudu lhát, byl jsem celkem nervózní z toho, co se dozvím. 
,,Já nejsem taková za jakou mě máš. Jsem jiná v mnoha ohledech. Už jen můj původ je odlišný od všech ostatních.'' začala mluvit a já už teď měl pár otázek. 
,,No a odkud tedy jsi a jaký je tvůj původ?'' zeptal jsem se a Alex si povzdechla. Nechápal jsem její chování. 
,,To je právě to.'' řekla trochu sklesle. Vypadala, že o tom opravdu nechce mluvit. No, dnes se asi nic nedozvím.
,,Lex, nemusíš mi to říkat teď, stačí někdy jindy.'' řekl jsem a položil jí ruku na rameno. Podívala se na mě a lehce se usmála. Bylo na ní vidět, že je trochu unavená. 
,,Tak půjdeme spát, co myslíš?'' zeptal jsem se s úsměvem. Lehl jsem si a přikryl se. 
,,To asi jo.'' odpověděla a udělala to samé, co já. Lehla si obličejem ke mně a rovnou zavřela oči. Mě se moc spát nechtělo, tak jsem se jen díval na její tvář tak, jak mi to tma umožňovala. Ona je opravdu krásná. 
Díval jsem se na ní snad už deset minut. Neodolal jsem a natáhl ruku směrem k ní. Jemně jsem ji pohladil po tváři. Alex otevřela oči. Ruku jsem stáhl zpět k sobě. 
,,Promiň, myslel jsem, že spíš.'' řekl jsem na omluvu. 
,,V pohodě.'' řekla a lehce se usmála. Taky jsem ji poslal jeden svůj úsměv. 
,,Jsi moc hezká.'' řekl jsem potichu, ale i tak si myslím, že mě slyšela. Pousmála se. 
,,Ty zas moc ukecaný.'' řekla stále s úsměvem. Usmál jsem se. Přiblížil jsem se k ní. Trochu znejistěla. Poznal jsem to na ní. Díval jsem se střídavě do jejích očí a na její rty. Lehce si skousla ret a taky se na vteřinu podívala na mé rty. Přiblížil jsem se k ní ještě víc a to už jsem se díval pouze na její rty. Už jsem to nemohl vydržet a pomalu a opatrně ji políbil. Byla zaskočená, ale po chvíli začala spolupracovat. Trochu jsem se usmál. Ruku jsem měl položenou na jejím boku. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě. Odtáhli jsme se od sebe, až když jsme se potřebovali nadechnout. Dívali jsme si do očí. Lex přerušila náš oční kontakt a začala se dívat na deku, kterou byla přikrytá. 
,,Lex, udělal jsem něco špatně?'' zeptal jsem se, protože se na mě vůbec nepodívala a mlčela. Vzhlédla ke mně. 
,,Ne to vůbec ne, já jen…'' začala, nechápal jsem, co chce říct. 
,,Co?'' zeptal jsem se, protože jsem byl zvědavý. 
,,Já… nerada bych ti ublížila.'' řekla a zase sklopila pohled. Chytil jsem její bradu a donutil ji podívat se na mě. Palcem jsem ji jemně pohladil po tváři. 
,,Neublížíš.'' Řekl jsem a usmál se na ní. 

_____________________________________

Alex
Probudily mě paprsky slunce, které mi svítily do obličeje. Otevřela jsem oči a uviděla tmavé, krátké vlasy. Hned se mi vybavil včerejší večer. Pro sebe jsem se trochu pousmála. Opatrně jsem se posadila a následně i slezla z korby. Obula jsem si boty a šla se přijít po pláži. Šla jsem asi pět minut a poté jsem usoudila, že bych si mohla sednout, tak jsem tak učinila. Zula jsem si boty a zabořila nohy do stále studeného písku. Přemýšlela jsem nad včerejším večerem.
Seděla jsem na té pláži asi půl hodiny, než jsem uslyšela volání. 
,,Lex? Lex!'' Ozývalo se z dálky. A jelikož mi nikdo jiný tak neříká, věděla jsem, že je to Dylan. 
,,Jsem tady.'' Křikla jsem zpět. Dylan za mnou doběhl. 
,,Už jsem myslel, žes mi utekla.'' Řekl, usmál se a posadil se vedle mě.
,,Měla jsem to v plánu.'' Řekla jsem a zasmála se. 
,,Tak to jsem rád, že jsem tě našel dřív, než si to stihla udělat.'' Taky se zasmál. Vzpomněla jsem si na ten polibek. A asi poznal na co myslím, protože se usmál a podíval se na mé rty a zase do očí. Přiblížil se k mému obličeji blíž. Byl jen pár milimetrů od mých rtů. Čekal. Čekal až já udělám další krok. Chvíli jsem váhala, zda to mám udělat. Nakonec jsem to udělala a políbila ho. Usmál se do polibku. Držel mě za tvář. Začal pomalu pohybovat rty a já spolupracovala. Za krk jsem si Dylana přitáhla ještě blíž než byl. Když jsme se potřebovali nadechnout, tak jsme si opřeli čela o sebe a dívali si do očí. 
,,Myslím, že už bychom měli jet, ne?'' Řekla jsem a sklopila pohled, protože jsem cítila, že to, co tu dělám, je špatné. Když jsem opět oči zvedla, spatřila jsem, že asi třicet metrů od nás proběhl někdo se surfovacím prknem v ruce. Pořádně jsem zaostřila a…. SAKRA.