Cesta uběhla a my zastavovali na parkovišti u jedné malé útulně vypadající restaurace. Překvapeně jsem se podívala na Dylana. Ten se na mě jen podíval a mrkl. Vystoupili jsme z auta a vešli dovnitř. Posadili jsme se do jednoho boxu.
,,Tady mají ty nejlepší palačinky na světě, které musíš ochutnat.'' Prohlásil Dylan a nahlásil právě příchozí servírce objednávku. Ta se jen usmála a odešla.
,,Tyhle palačinky si zamiluješ, uvidíš, že ta cesta za to stála.'' Řekl s úsměvem.
,,Budu ti věřit.'' Prohlásila jsem a to už přišla servírka se dvěma talíři, které položila před nás.
,,Dobrou chuť.'' Popřála nám servírka a odešla.
Když jsme dojedli, Dylan trval na tom, že zaplatí. Chvilku jsem se s ním dohadovala, ale nakonec jsem to vzdala. Cestou k autu mi začal vyzvánět mobil.
,,Ahoj, Tome.'' Pozdravila jsem ho s úsměvem na rtech.
,,Ahoj, kde jsi?'' Zeptal se trochu starostlivě.
,,Jsem venku.'' Odpověděla jsem. Dylan mě pozoroval.
,,A sama?'' Otázal se podezřívavě. Trochu jsem se uculila.
,,No… jo.'' Sklopila jsem oči, ale stále jsem se usmívala.
,,Lhaní ti moc nejde.'' Zasmál se Tom.
,,Jsem s Dylanem.'' Rezignovala jsem a podívala se na Dylana, který se usmíval a díval se na mě.
,,Tak napiš až budeš doma. Užij si to.'' Řekl Tom a zavěsil. Ukládala jsem mobil do kapsy, když mi zase zavibroval. Nová zpráva.
Neznámé číslo: Rozhodla si se mě ignorovat? Budiž. Stejně jsi jen zrůda, na kterou zanedlouho přijdou a zabíjí. Nebo mě můžeš začít poslouchat a já tě neprásknu.
Moje barva v obličeji musela zmizet. Kdo to může být? Jediný, kdo mě napadá, kdo to mohl poslat je Luke. Nechci odtud pryč. Rozhodla jsem se mu odepsat.
Me: Kdo jsi? Znám tě? Co po mně vlastně chceš?!
,,Je všechno v pořádku?'' Zeptal se Dylan starostlivě.
,,V nejlepším'' falešně jsem se usmála a nasedla do auta. Dylan se posadil na místě spolujezdce a hodil po mně pohled, který jasně říkal, že mu mám okamžitě vyklopit, co se děje.
,,Opravdu, všechno je v pohodě.'' Opět jsem se falešně usmála.
,,Lex, znám tě pár dní, ale i tak poznám, že tě něco trápí, že možná něco tajíš. Prosím, řekni mi to. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl potkat tak skvělou dívku jako jsi ty. Zalíbila ses mi hned ten první den, kdy jsem tě viděl. Tak nějak jsem vycítil, že něco tajíš, něco, co nechceš, aby ostatní věděli. A já nechci být jeden z těch ostatních, chci ti být nejblíž. Znát tě skrz na skrz. Vědět, jaké bylo tvé dětství, jací byli tvý rodiče. Chci vědět, kdo jsi. Tímhle ti asi chci nějakým způsobem vyznat lásku. Za těch pár dní jsem si mi přirostla k srdci. Tím chci říct, že tě miluju Alex.'' Dopověděl svůj monolog a já měla dojetí v očích. Nevěděla jsem, co říct.
,,Dylane, já… mám tě hrozně moc ráda, ale nejsem si jistá, jestli to, co cítím je láska. Nikdy jsem ten pocit necítila. Musíme tomu dát čas. A pokud jde o to, kdo jsem, tak odpověď není tak jednoduchá, jak by sis mohl myslet.'' To je jediné, co mu dokážu prozatím říct. Možná bych mu měla říct pravdu, kdo jsem a odkud pocházím.
,,Fajn, řeknu ti, kdo jsem. Ale ne tady. Pojedeme na jedno místo, které je mi hodně blízké.'' Prohlásila jsem po chvíli ticha.
Navigovala jsem Dylana k lesu. Přesněji chtěla jsem se dostat k mýtince, na kterou jednou za měsíc musím, abych mohla dál žít. Jeli jsme necelou hodinu.
Dylan zaparkoval na okraji lesa. Vystoupili jsme a já nás vedla mě známou cestou.
Jakmile jsme došli na mýtinku, posadila jsem se přímo doprostřed a Dylan si sedl přímo vedle mě. Nic jsme neříkali.
,,Nejsem taková za jakou mě máš. Jsem od tebe úplně odlišná. Snažila jsem se držet si lidi od sebe, právě kvůli tomu, aby nezjistili, kdo ve skutečnosti jsem. Tom to se mnou nevzdal a proto jsem mu to řekla. A ty, protože jsi celkem neústupný,'' uchechtla jsem se, ale pokračovala, ,,si zasloužíš znát pravdu. Chci ti říct, že jsem připravená na všechny tvé reakce. Jestli se se mnou přestaneš bavit, nadávat mi nebo odjedeš a necháš mě tu, budu to chápat.'' Řekla jsem mu ze začátku. Přikývl. Z hluboka jsem se nadechla a zase vydechla.
,,Nejmenuji se Alex Johnsonová, ale Alexis Isabell Demon. A nejsem odtud. A tím myslím, že nejsem z této planety.'' Sklopila jsem oči. Po chvíli, když nic neříkal, jsem pohled zase zvedla a podívala se mu do očí. Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale tuto teda vůbec.
Zdravím, omlouvám se, že kapitoly teď moc nevychází, ale neměla jsem nápady. Doufám, že se vám kapitola líbí. Pokusím se, vydávat častěji.
Mějte se krásně.
Maky❤
ČTEŠ
Jsem jiná...
خيال (فانتازيا)Možná vypadám jako ostatní, ale nejsem jako oni. Mám vlastní svět, do kterého jsem pustila jen svého nejlepšího kamaráda. Ve škole se s nikým nebavím. Nechci, aby znali mé tajemství. Nechci, aby zjistili, že jsem jiná...
