Vlkodlak

3.kapitola

,, A co bude teď?" Ptala se Isabela s obavami v hlase.
,, Teď ti zkontroluju značku za uchem ať víme tvůj původ. Tedy kdo byly tvý rodiče."
,,Byly? Oni jsou mrtvý.." řekla Isabela smutně.
,,Zřejmě ano. Jinak by tě nevychovávaly lidé..."
,,Stejně je to blbost. Proč jsem se nepřemněnila už dřív. A to jako nikdo nepoznal  .."
,,Isabel čistokrevný vlkodlak se poprvé přemění  dovršením 16 let. Když dosáhne pohlavní dospělosti... Isabel určitě si byla jako dítě víc vzhůru v noci. Extrémně živá hlavně za úplňku nebo když zářil měsíc."
,,No možná, ale to je spousta dětí..." Oponovala Isabela.
,,Ano to ano. Těch vlkodlačích" usmívala se Alex.
,,Takže je to fakt... Jako já jsem .... Ach jo ... A to se budu jako měnit furt"
,, Ne jen když budeš chtít a bude to potřeba. Narozdíl od pokousaných na tebe nepůsobí tak měsíc. Nenutí tě k násilné přeměně. V následujících dnech se tvé smysly ustálý. Budeš i o dost silnější... ale to sama uvidíš. Tak a teď mi ukaž to ucho. Podívám se na tvou značku."
Alex se k Isabele nahla, ale ta mrštně zabalená jen do prostěradla uskočila. Jak Alex tak Isabela byly překvapené rychlostí a obratností jakou Isabela předvedla. Isabela vrávoravě stála kousek ode dveří do koupelny. Alex si všimla Isabelina nejistého postoje. Rychle k Isabele přiskočila. Naštěstí právě v čas, aby zachytila Isabelu. Ta ztratila vědomí. Odnesla ji zpět do postele a konečně se podívala Isabele za ucho. To co viděla ji vyrazilo dech.... Vyběhla z pokoje. Před pokoj nechala postavit zesílenou stráž s příkazem, že k té dívce nikdo nesmí ani král.
Strážím to bylo divné. Rozkaz je rozkaz. Alex pelášila jako splašená  rovnou do knihovny. Zde se uchovává celá historie vlkodlaků. Netrvalo dlouho a Isabelinu značku našla. Byla to značka nejvyššího a nejstaršího rodu. Jejich potomci se postupně vmísily mezi ostatní rody nebo byly vyvražděni lidmi za temného období. Než vzniklo toto město a vlkodlaci byly v bezpečí a sjednocení. Poslední zmínky o nich jsou ze severu. Snad odsud Isabel pochází. Alex došla až za králem.
,,Můj pane."
,,Alex ty mi tak neříkej si má sestra. Co se ti stalo?"
,,Damiáne už vím jakého je rodu."
Pak Alex řekla vše.
,,Takže je to ona. Tak jež se o ní mluví v bájích. Jednou přijde dítě vlků. O každého kmene. Přesto to bude jeden vlk. Alespoň takhle nějak to bylo ne ??" Řekl Damián.
,,Nikdy to nedávalo smysl až nyní. Je vlastně dcerou všech rodů a dcerou toho nejvyššího rodu.  Je tedy i tou, která je ideální po tvém boku. Je sice ještě spousta otázek, které se musí zodpovědět."
,, Hlavně musíme na sever vyslat naše lidí, aby se pokusily zjistit víc o Isabele a její rodině. Třeba někdo z její  smečky přežil, aby nám řekl co se stalo. Proč vyrostla Isabela u lidí. Půjdu tedy za ní" řekl Damián.
,,Ne!!" Řekla Alex rázně. ,,Damiáne ať se ti to líbí nebo ne. Ona musí odpočívat. Je tak rychlá a mrštná, přesto je příliš slabá musí nabrat sílu."
,, Dobrá tedy. Svěřuji jí do tvé péče.. Budeš jí mít na starost a vše jí učit."
,, Víš jak to bude těžké. Nezná nic, vyrostla mezi lidmi..."
,, A právě proto vím, že ty jsi na to ta pravá. Nikdo by nebyl lepší. Navíc ji máš ráda... To zvládneš."
,, Dobrá udělám co po mě chceš. Ty mi na oplátku slib, že vašemu setkání dáš čas. Nebudeš na ní naléhat, aby ji neodradil od vstupu do naší smečky.  Bude ohromným přínosem. Jestli bude jen z poloviny tak silná a rychlá jak se teď jeví. Bude z ní jednou ideální královna a budoucí matka tvého potomka, který bude díky vašemu spojení tak silný a mocný."
,,Ano udělám vše jak řekneš. A teď se na ní jdi podívat."
,,Už jdu."
Alex vešla do Isabelina pokoje v ruce nesla oblečení.
,,Á ty už jsi vzhůru nesu ti oblečení."
Isabela stála u okna zabalená jen v prostěradle. Otočila se na Alex.
,, Děkuji. Já chci se jen zeptat. Jak to že když se přeměnila Jenny a ostatní a pak zpět měli oblečení jen já.....  No byla nahá????"
,,To nic při první přeměně instinktivně roztrháš oblečení, které to vadí. Příště už nahá nebudeš neboj."
,, To je fajn. Doufám, že se nemýlí te. Páč bych pak nerada lítala po lese nahatá."
Alex se usmála. ,,Nemusíš mi vykat jmenuji se Alex. Mám tě na starosti v následujících dnech tě budu seznamovat s tím jak to tu chodí. Naučím tě vše potřebné."
,, Co se budu vlastně muset učit?"
,, No boj z blízka, přeměny, zvládání své síly a nových smyslů. Historii našeho rodu. Vystupování a správné chování, ale to je podobné jako u lidí."
,,Aha"
,, Já ti teď dojdu pro něco k jídlu a pití. Hned jsem tu a ty se zatím obleč koupelna je támhle."
Alex chtěla odejít, ale Isabela jí zastavila.
,,Alex já... můžu se na něco zeptat?"
,, Jistě"
,, Na té střeše když no já... tak tam byl ... ten muž co mě zachránil. Já chtěla bych mu poděkovat."
,,Neboj budeš k tomu mít příležitost, ale až za pár dní."
Alex byla ráda, že Isabela jeví zájem o jejího bratra. Bylo očividné, že nějaké pouto mezi nimi vzniká. Teď to však nesmí Damián uspěchat, aby vše nezničil. Zatím to vypadá, že Isabela se se vším srovnává dobře i to by mohlo pomoci při zvládání temné stránky jejího nového já. Bohužel o možnost učit se tuto dovednost přišla tím, že vyrostla u lidí. Musí jen doufat,  že vše zvládne a nenaplní se její obavy. To by bylo zlé pro všechny. Isabel by se stala nezvladatelnou krvelačnou bestii která touží jen po krvy. Ovládaly by jí zvířecí pudy.
Isabela zašla do koupelny. Alex odešla pro něco o jídlu.
Její pozornost hned po vstupu do koupelny upoutalo ohromné zrcadlo. Isabela došla až před něj. Podívala se na sebe. Vypadala pořád stejně. Třeba to všechno byl jen sen nebo halucinace z toho driáku co mi Alex dala. Bůh ví co mají v plánu. Honilo se Isabele v hlavě.
I když ta Alex vypadla jako fajn ženská.... ale je jednou z nich... a já...  toť otázka... Zkusím jestli se proměním, když to budu fakt chtít.. a když se nic nestane tak třeba nejsem....
Isabela stála před zrcadlem a snažila se přeměnit. Jenže nic...
,, Ha nic ... takže nejsem"
Isabela však z venku zaslechla zavytí jako by mu rozuměla nebo spíš její tělo. Isabela znovu zkusila přeměnu tentokrát se jí to podařilo... Pohled na sebe samotnou jí dorazil. Ty rudé oči ... Obrovské zuby... Stroj na zabíjení.. Vražedný výraz... Ten stejný jako měli ti co vtrhly k ní domů... Až nyní se jí vybavily vzpomínky na osudnou noc kdy vlkodlaci přepadli jejich dům... A všechny zabili. Otce ... Všechny které milovala... A ona, kterou se snažili chránit byla vlastně jejich zhoubnou. Cítila tak silnou bolest, nenávist k sobě samé... Nesnesla už další pohled na tu zrůdu, která se na ní dívala že zrcadla. Rychle se otočila a vyskočila zavřeným oknem. Dopadla na ulici ani nezastavila hned běžela dál a dál směrem k hradbám. Byla tak rychlá přestože byla zraněná... Měla ošklivou ránu na pravém boku kde ještě stále vězel střep... Nevnímala ho.... Utíkala prostě chtěla být kdekoliv jen né tady..... Nebýt tím čím je ... Nevnímat bolest, vzpomínky na tu strašnou noc, které jí nyní běželi před očima...
Jako smyslu zbavená se řítila městem..  To už o jejím eskamotérském kousku věděla i Alex s Damiánem.
,,Můj pane musí být zraněná je tam krev" hlásila stráž.