Vlkodlak

16. kapitola

Mezitím Damiánovu duši trhalo cosi na kusy.. Cítil neuvěřitelnou  bolest, zlobu, stesk. Snažil se odejít, ale řetězy ho zadrželi. Vzpínal se, řval. Alex se bála, že si ublíží. už za ním chtěla jít.. ale vždy si vzpomněla na slib, který dala. Musí být silná. Pak to řinčení, řev, funění, praskání kostí utichlo. Damián ztratil vědomí s Isabeliným jménem na rtech.

Isabelu dovezli na hrad. Uložili ji do jejích komnat.  

,,Má paní, princezna bude pár hodin mimo, ale nemusíte se obávat vše je v pořádku."

Ester se od Isabely nehnula. Zůstala u ní celý zbytek dne a i noc...  Neustále se ptala jestli je Isabela opravdu v pořádku. Proč se ještě neprobudila. Ale ani nejvyšší mudrc nevěděl. 

,,Proč pořád spí...?"

,,Výsosti, princezna dostala silné lektvary chvilku trvá než odezní."

,,Ale už svítá ..  Mám o ní strach... Teď jsem ji našla a ..."

,,Nebojte Výsosti. Vše bude v pořá...." Muž to ani nedopověděl, když si všiml, že princezna se mírně zavrtěla. Pomalu přišla k sobě. Rozhlížela se zmateně po pokoji.  Její pohled se zastavil na Ester. Chvilku si ji se zájmem prohlížela...

,,Mami..?"

,,Ano Isabel. Jak ti je ? Co hlava?"

,,Co se stalo? Kde to jsem?"

,,Jsi doma ... a udělalo se ti zle. Co hlava?"

,,Hlava trochu bolí... ale není to nic hrozného."

Isabela vstala z postele. Zavrávorala. Matka jí chtěla podepřít, ale Isabela to odmítla.

,,Já to zvládnu... nic to není..."

,,Jsi paličatá po otci. Oblečení máš v koupelně. Což je tady. Já tu na tebe počkám a půjdeme na snídani."

Isabela zašla do koupelny. Odraz v zrcadle v ní vyvolal vzpomínky na to když se poprvé viděla jako vlkodlak. Pak už následovaly další vzpomínky na to jak lidé pobily její rodinu a pak jak vlkodlaci povraždili její adoptivní rodiče. Vše se v ní pralo. Rozhodla, že si dá koupel, aby se uklidnila. Svlékla se a pomořila své unavené tělo do napuštěné lázně. Krásně teplá voda s okvětními plátky růže voněla tak krásně. Trochu ji pomohla uklidnit smysly. Oblékla se do připravených šatů.

,,Hmm... docela to ujde." Řekla Isabela na svůj obraz v zrcadle. Pak vyšla z koupelny.

,,Vypadáš krásně. Ty šaty ti opravdu sluší."

,,Děkuji.

,,Tak pojď zavedu tě na snídani."

Isabela odešla na snídani. Jenže nedokázala nic sníst. V hlavě se jí vybavovala jedna vzpomínka za druhou. Na první lov... chuť krve .. ten adrenalin, opojení....

,,Isabel tak jez."

,,Já nemám hlad." Řekla Isabela a odsunula talíř. ,,Můžu jít do pokoje?"

,,Není ti snad dobře?"

,,Ne nic mi není ..." Řekla Isabela až agresivně a prudce vstala.

,,Isabel posaď se a uklidni se!"

Pak Isabela zaslechla varovný signál. Tělo se přepnulo do obraného režimu. Isabela  ladným skokem překonala stůl a dopadla na zem jako přeměněná. Agresivita ji z očí jen čišela.

,,Isabel. Uklidni se...." Jenže nic se nestalo Isabela dál pouštěla na matku hrůzu. ,,Co to s ní je?" Ptala se Ester Markuse.

,,To je normální. Tělo si musí na vše vzpomenout a hlavně se s tím znovu sžít.  Zřejmě se ji vrací vzpomínky na vše."

,,Ale říkal jste ..."

,,Ano na vše jen ne na Damiána."

,,Aha."

,,Damián nám přeci říkal, že Isabela se nejprve měnila jen při varovném signálu."

,,Ano, to ano."

,,Tělo si na to vzpomíná a zkouší to."

Isabele to chvilku dalo, ale uklidnila se  a přeměnila zpět. Klesla k zemi.

,,Výsosti, je vyčerpaná. Musí odpočívat a hlavně jíst."

,,Odneste ji do pokoje a nechte nám tam donést snídani. Sama dohlédnu na to, aby něco snědla."

Isabela byla nadšená. ,,Dejte mě dolů!!!!! Hned!!!!!!"

Strážný odnesl Isabelu do jejího pokoje a položil ji až na postel. Isabela z postele vystartovala jako střela. Už chtěla z pokoje odejít, ale srazila se s matkou.

,,Kam pak jdeš?"

Isabela zavrčela naštvaně. ,,Já chci ven!!!!!!"

,,Ne ty se teď najíš a půjdeš si lehnout!"

Isabela se chytila za hlavu... ,,Au" Viděla jak vlkodlaci trhají její milé na kusy. Otce jak ji dává poslední sbohem. Jak mu slibuje, že si vezme jed. A pak vidí sama sebe .. ona je tím vrahem. Ta bestie je v ní. Ovládá ji zlost.. Ester nezbývá nic jiného než se přeměnit také. Přivolává posily. Musí Isabelu zkrotit. Ta po hodině boje klesá k zemi a konečně se mění zpět. Markus na nic nečeká a dává Isabele lektvar. Ta chvilku na to ztrácí vědomí.

,,Co to s ní je? To přeci není normální?"

,,Nevím Výsosti. Ještě jsem nic takového neviděl. Jakoby odmítala sebe sama a temná strana..."