Vlkodlak

15. kapitola

,,Provedla jsem něco? Proč jsem musela jít pryč?"
,,Isabel, bylo to státnické jednání a ty se zatím pouze učíš vše potřebné. Dej tomu čas vše se naučíš. Protokol, kdy můžeš mluvit a kdy ne. Až vše zvládneš budeš na těchto jednáních...."
,,Tak o čem?"
,,Isabel, tvá matka mě požádala.... jestli by si neodjela na pár dní sní domů."
,,Ale proč?!?! Já jsem doma tady s tebou.... "
,,Isabel, pochop chce ti ukázat kde jsi se narodila. Kde si vyrůstala než tě unesli... A povraždili část tvé rodiny."
,,No když to řekneš takhle, tak vypadám jako sobec..."
,,To né Isabel.... Jen se bojíš je to pro tebe nové, ale je to tvá matka. Miluje tě. Udělala by pro tebe první poslední. Jen jí dej šanci."
,, Proč to říkáš ???"
,,Isabel znám tě možná víc než ty sama sebe a vím, jak si dokážeš všechno o dost ztížit."
,, A na jak dlouho?"
,,Jen na pár dní..."
,, A ty a Alex pojedete taky?"
,,Isabel mám tu moc práce. Nemohu jet s tebou.."
,,Ale ... Já ....."
,,Neboj den na to za tebou dorazím slibuji. Dýl bych to bez tebe stejně  nevydržel." Řekl Damián a Isabelu objal. Vtiskl jí polibek do vlasů.
,,A kdy musíme ....????"
,, Vlastně by jste měli už dnes..."
,,Ale to né... Já ji neznám...a ....."
,,Dnes u večeře se domluvíme... Tak tedy zítra..."
,,A opravdu to musí být tak brzo... " Kňourala Isabela.
,,Ale no tak Isabel to přeci zvládneš ... Teď pojď za Alex máš ještě hodinu společenské nauky."
,,Ale já myslela, že pro dnešek už máme hotovo..."
,,No tak Isabel..."
,, Vždyť už jdu..."
Damián odvedl Isabelu za Alex a předal jí do její péče a šel za Ester.
,,Odjede s vámi hned zítra... Jen mi slibte, že ... že nic..."
,, Nemusíte mít obavy. Dostane lektvar..."
,,Ale jak ho do ní dostanete. Isabela na tohle moc není."
,,To už nechte na nás. Ostatně kde je Isabela nyní?"
,,Má společenskou nauku s Alex."
,,Mohu se jít podívat?"
,, Jistě."
Damián pak zavedl Ester za Isabelou. Ta byla při hodině roztěkaná, nesoustředěná.
,,Isabel, co je to s tebou? Vždyť ti to už tak šlo.."
,,Nic..." Isabela neměla dobrý pocit z celého nápadu s cestou. Něco uvnitř ji varovalo...
,,Isabel, pro dnešek už to stačí. Je tu tvá matka jistě spolu chcete strávit nějaký čas před večeří."
,,Hmm.."
,,Co by jsi řekla na procházku?" Zeptala se Ester s obavami bylo patrné, že Isabela nadčená není..
,, Klidně." Řekla Isabela odevzdaně. Věděla, že tak jako tak se rozhovoru s matkou nevyhne ... Matkou ... Znělo to tak divně.. Pro ní to je cizí žena... Zatím... Třeba se bojí zbytečně...
Pak už Isabela šla parkem s matkou po boku.
,,Isabel nechceš se mě na něco zeptat?"
,,No ... já... opravdu musíme odjet?"
,,Isabel to nechceš vědět kde jsi se narodila, kde jsme žili..." Ester posmutněla.
,,Chci... jen ... opravdu je to jen na pár dní a Damián přijede?"
,,Neboj vše bude jak Damián řekl."
Isabela se trochu sklidnila.
,,A táta?"
,,Byl by na tebe hrdý. Je z tebe nádherná mladá žena.. Isabel pamatuješ si na nás, alespoň trochu?"
,,Malinko... Na to co se stalo. A to jsem jedináček?"
,,Ano jsi moje jediná dcera. Isabel Damián mi řekl co předcházelo tvému pobytu zde i to o se stalo."
Isabela zrudla... ,,Všechno..." Špitla Isabela.
,,Kdyby sis o tom chtěla promluvit a i o čemkoli jiném jsem tu pro tebe."
,, Díky"
Pak šli na večeři. U večeře se díky Damiánovi Isabela uvolnila a dokázala se i usmívat. Zádrhel nastal po večeři když Ester zjistila, že Damián a Isabela sdílejí jedno lože. Musela však pro dnešní noc mlčet jinak hrozilo, že Isabela pojme podezření a zítra jí nikam nedostanou.

Isabela se celou noc tiskla k Damiánovi a on k ní. Nedokázal usnout. Díval se na spící dívku a tak moc to trhalo jeho srdce už nyní.
Ráno se nasnídali a pak už byl čas odjezdu. Isabela nasedla do kočáru. Popojeli jen za bránu a kočár zastavil.  Isabela vystoupila.
,,Isabel nastup si!"
,, Já ... Já ...a nemůžeme jet zítra to už bude moct i Damián.."
Alex s Damiánem to viděli z okna.
,,No nebude to tak jednoduché jak jste si s Ester mysleli. Damiáne, Isabela něco větří, je nejistá, roztěkaná a to ještě ani neodjela."
,,Jdeme tam." Řekl rozhodně Damián.
Alex doufala, že si to její bratr rozmyslel a zastavý tento šílený plán. Ale opak byl pravdou. Damián vyšel před bránu. Isabela se k němu rozeběhla. Ester a doprovod vystoupily také.
,, Isabel co to vyvádíš?"
,,Já počkám na tebe. Pojedeme až zítra..."
,,Isabel, ale no tak.. si celá udýchaná.. uklidni se. Však se nic neděje. Jen by jsi jela napřed. Vím, že to bude poprvé od .. ale neboj zvykneš si. Naše postavení občas vyžaduje abychom se na pár dní odloučili."
,,Jak na pár dní... říkal jsi, že zítra dorazíš..."
,,Isabel uváděl jsem to jen jako příklad.  No tak teď už se, ale chováš opravdu jako polekaná holčička."
,, Cože?!"
,,Ano chováš se jako dítě..."
,,Tak od tebe jsem to opravdu slyšet nepotřebovala. Jakoby nestačilo, že tu na mě každý civí jako na malý děcko a máma se ke mě i tak chová a to nemluvím o Alex. Já nejsem malá jasný!!"
,,Ale no tak Isabel, tak se na mě přeci nezlob."
Isabela se podívala Damiánovi do očí... Zase se v nich ztratila. Uklidnila se. Damián ji políbil a vedl zpět ke kočáru.
,, Já...."
,,Ale no tak zítra jsem tam to ti slibuju..."
Isabela si chtěla nastoupit, ale vrátila se zpět k Damiánovi a vášnivě ho políbila.
,, Miluju tě."
,,Já tě také miluji."
Isabela chtěla zajít do kočáru, ale Damián ji zastavil.
,,Isabel na lítala jsi tu tak ať nemáš žízeň." Damián podal Isabele sklenici, kterou mu předtím podal pobočník Ester.
,,Já ani nemám žízeň."
,,Ale no tak. Sám jsem ti ten koktejl namíchal a až přijedu mohli bychom si ho dát spolu. Co ty na to? Ale to musím vědět jak ti chutná..."
Isabela se napila.. ,, Je to dost sladký... Možná až moc... A nějaký... By... Bylinky...." Isabela zavrávorala.
,,Co si ...." Usnula. Damián ji položil do vozu. Odjeli.
,, Damiáne, já tě prostě nechápu. Je to jasné co se teď stane. Vaše pouto se bude lektvary a vzdáleností trhat. Budete trpět oba..."
,,Vím proto chci, aby si mě zavřela do cely. Přikovala ke zdi a postavila stráže..."
,, Damiáne..."
,,Alex víš, že se neovládnu budu jí následovat a to znamená válku."
Alex viděla v bratrových očích bolest, rozhodnost a tak udělala vše jak chtěl.
Isabela už byla v půli cesty. Ester ji musela dát už třetí dávku lektvaru.
,,Pouto už se trhá... Značka pomalu mizí."
,,Ale i tak mám o ní strach. Už dostala tři lektvary... A ještě to nemá za sebou..."
,, Nemusíte se bát výsosti. Myslel jsem na všechno až bude vyprchávat poslední. Dostane tento..."
,,A ten je na co?"
,,Ten by měl zabránit vzpomínkám na Damiána. Nevím jak moc bude účinný."
Isabela se začínala probouzet... Matka ji posadila. ,,Isabel pij!"
,, Já nechci...nechte mě být! Já chci Damiána. Nechte mě... To bolí..."
Isabela se vzpouzela, ale matka s Markusem na nic nečekali a dali jí lektvar... Isabela ho část vypila. Netrvalo dlouho a usla.