Vlkodlak

19. kapitola

Další den se Isabela probudila časně ráno. Rozhlížela se rozespale po pokoji. Pak uviděla Damiána jak stojí u okna a zamyšleně hledí ven.

,,Takže se mi to nezdálo. Sem zase doma. To všechno co se stalo je pravda?"

Damián se na Isabelu otočil. ,,Ano je to pravda. Ani nevíš jak mě mrzí čím sis musela projít.."

Isabela vstala a došla k Damiánovy. Objala ho.

,,Hlavní je, že jsme spolu ... a tam to hodíme za hlavu...i ty sis prošel peklem.."

Až nyní došlo Damiánovi, že Isabela taky viděla a cítila to co cítil a prožil on když mu odjela.. Objal ji ... 

,,Proč máš tak ustaraný výraz?"

,,Před námi je velká rada a ne všichni uznají naši svrchovanost..."

,,A proč?"

,,Isabel ta značka co máme jasně udává naše právo sjednotit kmeny pod jednoho vůdce a konečně nastolit jednotný řád a mír. Jak to bývalo kdysi."

,,Aha... No tak jim to pádnými argumenty  vysvětlíš..."

,,Zkusím to, ale od tebe se toho také dost očekává. Budeš mít jen pár dní na to naučit se vše potřebné..."

,,Super fakt, že jo ..." Povzdechla si Isabela. ,,Ale já to zvládnu uvidíš.." Řekla Isabela přesvědčivě.

Damián se usmál. ,,Já vím, že ano. Jen se bojím, aby to vše přeci jen k něčemu bylo a nedopadlo to tak, že se rozpoutají nové boje. Východní a Západní kmeny touží po krvi, válce a moci. to nebude dělat dobrotu..."

,,Takže kdy začneme s výukou?"

,,No vlastně hned po snídani ti Ester s Alex vše vysvětlí."

,,Z těch dvou jsou nějaké kamarádky." Řekla Izabela.

,,Ale no tak. To je přeci dobře.."

,,Ale jo ... snad jo .."

Pak šli na snídani. Tam už na ně čekali Alex a Ester s doprovodem.  Isabela trochu znejistěla. Vybavily se jí vzpomínky na Ester. Její postoj k Damiánovy .. pobyt u ní .. útěk. Znovu shledání s Damiánem. Bylo toho na ní tolik, že se jí podlomila kolena. Damián ji podepřel. 

,,Jsi v porádku?" Ptala se hned Ester a s Alex hned i Isabele spěchali.

,,Je mi dobře jen .. ještě je toho na mě hodně po tom všem .. ty vzpomínky..."

,,Isabel je mi to tak líto.. Neměla jsem být tak slepá a hluchá ...."

,,Co se stalo stalo se. Zapomeneme na to a půjdeme dál.. Damián říkal, že teď máme jiné starosti."

,,Ano. Čeká nás velká rada. Bohužel si myslím, že máme tak měsíc možná dva na přípravu."

,,Já vše zvládnu, nezklamu .." Řekla Isabela rozhodně.

Ester se usmála. Viděla v Isabele tu sílu, kterou kdysi předpověděl její otec. Pak už se všichni usadili a konečně najedli. Po snídani odešel Damián začít s přípravami na radu. Isabela zůstala s Ester a Alex.

,,No a co bude teď?" Ptala se Isabela.

,,Nyní Isabel. Je toho tolik co se budeš muset naučit a my máme tak málo času..."

,,To opravdu povzbudí..." Ušklíbla se Isabela. Alex se usmála. 

,,Isabel, ano je toho velmi mnoho, ale ty vše zvládneš. Máš nás a my ti pomůžeme."