Vlkodlak

7.kapitola

Alex a Isabela vyrazily. Isabela se pohybovala po lese jako ostřílený lovec. Dokonce dokázala udržet krok s Alex. Ostatní lovci, kteří s nimi šli byly překvapení jak si Isabela dobře vede. Pak začali stopovat laň. Isabele trvalo chvilku než zjistila jak udržet stopu. Jak zachytit pach a udržet si ho při stopování. Zavětřila pach. Byl tak silný. Pak ji zahlédla v dálce. Cítila jak ji bije srdce. Jak ji proudí krev v žilách. Všechny smysly se ji napnuly. Každičký sval byl připraven vyrazit a vydat ze sebe maximální výkon.

Přiblížila se obratně a neslyšně k lani. Chvilku setrvala na místě ..  čekala ... Vyrazila ... Skočila na laň a tím ji strhla k zemi. Zakousla se jí do hrdla. Krev kterou ucítila v ústech byla jako opojná droga. Jakoby se všechny její smysly zbláznily. Nebyla sama sebou ovládal ji prastarý instinkt lovce. 

Alex se bála, že nad sebou Isabela ztrácí kontrolu. Možná to uspěchala a ona ještě není připravená. Už chtěla Isabele něco říct. Byla připravená, že s ostatními Isabelu zpacifikují. Ale k jejímu překvapení se Isabela sama stáhla. Těžce oddechovala. Bylo vidět, že má co dělat, aby se ovládla. S každým výdechem se ji dařilo dostat svou temnou stránku pod svou kontrolu. Udivení byly i ostatní.

,,Isabel pojď. Půjdeme zpět. Dnes už toho bylo dost."

Isabele se zpět nechtělo. Adrenalin při lovu a následné pocity při lapení kořisti jí scházeli.

,,Alex no tak nemohly bychom ... "

,,Isabel ne! Jdeme zpět! Bez debat!"

,,Ale mě se nechce! Právě mě to začalo bavit."

,,Isabel" Alex bylo jasné, že Isabelu jen tak zpět nedostanou.  Přecenila snad svůj úsudek a teď dojde na nejhorší... Budou muset Isabelu dovléct násilím. Což se sice někdy stane, ale jen vyjmečně. To by neprospělo nikomu. Hlavně Isabele, která si na vše teprve zvyká. Vztah, který se mezi ní a ostatními buduje je tak křehký. 

,,Isabel. Damián na nás už čeká. Copak mu nechceš říct jak ti lov šel?" zkusila Alex jako poslední možnost pak už zbývalo jen násilí. 

Isabele se vybavil Damián. Jeho tvář ... Zklidnila se .. Touha po lovu byla ta tam ... 

,,Tak jo už jdu."

Alex tuto situaci zvládla bravůrně. Správně odhadla, že Isabela a Damián mezi sebou mají neuvěřitelné pouto, které je táhne k sobě. Jsou jako dva magnety a oni si nedokáží pomoct. Netrvalo dlouho a byly zpět. Damián už na ně netrpělivě čekal. Myslel si, že Isabela nic neulovila a pokud ano, že ji museli zpacifikovat, aby ji zvládly. Málokterý přeměnění tedy ten, který se učí co a jak se dokáže na poprvé ovládnout. A tak ho musí zpacifikovat. Časem se to naučí všichni. Byl mile překvapený z toho co mu Alex po příchodu řekla. Zůstal stát s otevřenou pusou.. 

,,To je neuvěřitelné. Ty jsi neuvěřitelná." Zadíval se na Isabelu.

,,Sice má  trochu problém s přeměnou, ale už jsem asi přišla na to proč. O tom si popovídáme později. Teď ti Isabela jistě chce říct jak se jí lov líbil."

,,Tak víš co. Jistě máš hlad. Takže si dáme oběd  a pak si sedneme do salónku a ty mi povíš všechno. Co ty na to?"

Isabela přikývla. Naobědvali se a pak už seděli v salónku.

,,Tak povídej už jsem zaslechl jak si byla úžasná. Ale chtěl bych slyšet tvé pocity."

,,Já se toho bála .. ale nebylo to tak hrozné .. až na to .. Já nechápu, kde se to ve mě vzalo. Já nikdy bych nikomu neublížila .. A já z toho měla radost .. ty pocity .. to nejsem já..."