Vlkodlak

12. kapitola

,,Jenže ty se budeš koukat. A já jsem děsný stydlín."

,,Isabel no tak ..."

,,Tak dobře, ale nesměj se... a co ty? Ty nemůžeš mít rýmu?"

,,Můžu. Také mám na rozdíl od tebe rozum a nechám si oblečení uschnout."

Damián si sundal košili. Rozepnul si kalhoty a sundal si je. Byl už jen ve spodním prádle. Všiml si jak ho Isabela hltá očima. To jak ji rychle bije srdce slyšel až k němu. Podíval se na Isabelu, ta zrudla a odvrátila zrak. Damián před ní provokativně pohodil trenýrky, aby je dostal blíž k ohni.

,,Si na řadě stydlivko."

Isabela ze sebe opatrně sundala oblečení. Byla si jistá, že Damián ji hltá pohledem. Neměla jen dost odvahy, aby se otočila. Damián došel až k ní a objal ji zezadu. Přitiskl ji k sobě. Isabela se chtěla bránit. Seřvat ho, ale to tělesné teplo bylo tak úžasné. Přitulila se ještě víc.

,,Pojď k ohni pod přístřešek, tam ti bude teplo. Zezadu tě budu hřát já."

Isabela se ani nebránila. Teplo Damiánova těla. Jeho blízkost ji dělala náramně dobře. Tulila se k němu čím dál tím víc. Damián ji něžně políbil na krk. Pak znovu a znovu. Isabela se mu chvěla v náručí. Už né zimou, ale vzrušením. Hladila ho po ruce.. On ji líbal na krku a tiskl se k ní. Isabela se k němu otočila obličejem a pak celá. Konečně ji viděl.  Byla tak nádherná. Isabela hleděla na jeho svalnatou hruď. Jemně ho pohladila po prsou. Sehnul se k ní a políbil ji. Ona jeho polibky opětovala. Líbali se  vášnivěji .. dravěji. Damián Isabelu hladil po prsou. Nedokázal skrývat své vzrušení. Isabela ucítila jak se o ni opírá jeho mužská chlouba, která rostla každým okamžikem. Odtáhl se od ní .. Ležel nad ní .. 

,,Isabel ani nevíš jak moc po tobě v téhle chvíli toužím, ale nechci aby to vypadalo, že je to jen kvůli tomu ... " Na chvilku se odmlčel. ,,Nechci zneužívat situaci."

Isabela ho to nenechala ani doříct. Dala mu prst přes pusu a pak ho políbila.

,,Miluji tě." řekla tiše.

,,Také tě miluji .. Neboj budu něžný"

Začali se líbat, objímat a hladit. Pak se to stalo ucítila slabou bolest, která přecházela v něco úžasného a nepopsatelného. Jako by se v tuhle chvíli nespojili jen jejich těla, ale i mysl. Cítila jak moc jí miluje. Jak se vzrušený. Viděla se jeho očima. Tam hluboko uvnitř ní se rozléval klid a pocit bezpečí. Cítila, že má rodinu.... domov.

Alex, která byla už jen kousek od nich ucítila, že je něco jinak. Jako členka královské rodiny a navíc Damiánova sestra nyní věděla, že její bratr má svou královnu. Svou životní družku.

,,Počkáme zde!" Zavelela.

,,Ale má paní támhle je vidět kouř. Už jsme jen kousek."

,,Dáme jim čas vše si vyjasnit. Já sama za nimi zajdu. Vy počkáte zde!"

Isabela se v hlavě honily její vzpomínky na dětství a Damiánovi. Jejich první setkání ... vše. Isabela se schoulila Damiánovi do náruče. Damián ucítil přítomnost Alex a svých vojáků. Spojil se s Alex ať pomalu jde, že ji budou čekat. Naklonil se k Isabele. Políbil ji. 

,,Lásko, jsi tak roztomilá. Vydržel bych se na tebe dívat hodiny, ale budeme se muset obléct."

,,Ale proč?" Kňourla Isabela, které v Damiánově objetí bylo krásně.

,,Máme společnost. Je tu Alex s našimi lidmi. Byl bych nerad kdyby nás vyrušili .. no tak to... "

Isabela zrudla.  Oblékla se. Damián také... Stáli před přístřeškem a znovu se vášnivě líbali.

,,Ehm, ehm.. nechci vás rušit, ale měli bychom vyrazit na cestu zpět." řekla Alex, která právě spatřila Damiána s Isabelou ve vášnivém objetí. Odtrhli se od sebe. Isabela trochu zčervenala. Damián ji vzal za ruku. Šli společně s Alex za ostatními. Ty už na ně netrpělivě čekali. Společně pak vyrazili zpět na zámek. 

Čím blíž byly tím více obrazů a vjemů se míhalo Isabele před očima. Sem tam zakopla. Její krok a pohyby byly ta nekoordinované. Alex si toho všimla jako první. 

,,Damiáne zastav!" 

Právě v čas Isabela omdlela. Skončila u Damiána v náručí.

,,Co je s ní?" Ptal se Damián se strachem v hlase.

,,Neboj to je normální. Stala se členkou smečky. Teď když jsme blíž cítí všechny členy. Tělo potřebuje čas, aby si vše srovnalo. Během několika hodin proběhne značení jakožto tvá družka. Navíc podle všeho jste se do sebe otiskly."

,,Ano už chápu. Měli bychom si tedy pospíšit. Jestli si to pamatuji dobře bude mít zvýšenou teplotu.."

,,Ano. Neboj za chvilku jsme doma."

A opravdu za pár minut byly zpět před branami. Damián odnesl Isabelu do jejího pokoje. Alex šla s ním. 

,,Polož ji na postel a sundej z ní oblečení."

Damián Isabelu odstrojil. 

,,Tak a teď ji odnes do koupelny. Vana už je napuštěná. Nelekej se je studená. Ty si vlez do vody sní. Nelekej se bude se bránit. Chtít vylézt, kňourat, ale musíš ji udržet ve vodě. Musíme tělo zchladit."

,,Já vím. Je to stejné jako u každého kdo přišel k nám do smečky."

Damián si vlezl do vody. Byla studená, ale dalo se to vydržet. Isabele se to však moc nelíbilo mlela sebou. Kňourala. Damián ji pevně objal, aby mu neutekla. Pomalu se uklidnila.

,,Je mi zima... Já chci ven prosím .... Damiáne ... Pusť mě..."

,,Nemůžu miláčku. Máš teplotu musíme tě zchladit. Neboj to bude dobré."

,,Jak to víš?"

,,Je to normální po vstupu do smečky" řekla Alex, které si až nyní Isabela všimla.

,,Ty jsi jí to řekl!?"

,,Nemusel jsem poznala to sama. To ti řeknu až ti bude líp."

Isabela si až nyní všimla, že je nahá. Alex vycítila její pocity. Vzala do ruky žínku a opláchla Isabele obličej.

,,No tak nemusíš se stydět sestřičko .. Jsem ráda, že ty a Damián. No, že jste se našli. Patříte k sobě."

Isabele se ulevilo. Po pár hodinách teplota klesla  a tak ji Damián odnesl do postele. Isabele netrvalo dlouho a usnula. Damián se usušil a lehl si k Isabele. Ta se k němu přitulila. Alex se usmála a řekla. ,,Já půjdu. Určitě budete chtít být samy až se probudí. Uvidíme se při obědě."

,,Jak to víš?"

,,Mám šestý smysl drahý bratře. Když dovolíš ujmu se přípravy oslav a oficiální korunovace Isabely."

,,Děkuji vím, že nikdo by to neudělal lépe."

Předem se omlouvám za delší odmlku .. ale dovolená je dovolená a člověk si má odpočinout tak nějak od všeho :-)

Zatím to vypadá, že se Isabele blízká na lepší časy ... ale nikdy nic nejde tak hladce jak si myslíme ..