Vlkodlak

20. kapitola

Alex ji bez váhání vzala do náruče a pospíchala s ní do bezpečí. Došla až do tajných chodeb a sklepení. Bylo tam i několik nejvěrnějších. Jednou z nich byla i Jenny. Pomohla Alex Isabelu položit na lůžko.

,,Podej mi nůžky!" řekla Alex směrem k Jenny.

Jenny neváhala a podala Alex nůžky. Alex opatrně rozstřihla Isabele šaty. Teď ležela Isabela jen ve spodním prádle. Na boku byla vidět rána, která silně krvácela.

,,Jak to, že se to nehojí?" Ptala se Jenny.

,,Musel tam zůstat kus čepele a zřejmě byla stříbrná... Musíme ji dostat ven.. a to hned!"

,,To ano... a Isabele se to líbit nebude.."

,,Budeme potřebovat 4 chlapy ..."

,, Čtyři chlapy???" Ptala se nechápavě Jenny.

Alex uvolnila Jenny vzpomínky na dění v aréně.

,,No 4 budou asi málo..."

,,Čtyři stačí .. je zesláblá."

Během chvilky to byly 4 statní muži. Alex je hned instruovala co po nich bude chtít.

,,Ať se bude dít cokoliv nesmí se pohnout. Musíte ji udržet i za cenu, že ji trochu víc přimáčknete. Ta čepel musí ven a to hned jinak vykrvácí. Je Vám to jasné?"

,,Ano madam!"

Popadli Isabelu a tlačili ji do podložky. Alex pomalu pronikala ránou až ke kousku čepele. To už přišla Isabela k sobě. Muže srovnala na jednu hromadu. Sama se sotva držela na nohou. Stála u stěny sklepení... vrčela... Snažila se zaostřit a zmapovat situaci.

,,Isabel no tak ... chceme ti pomoct.. Musíme vyndat ten kus čepele nebo vykrvácíš."

,,Ty!!!!" řekla Isabela dívajíc se na Jenny. V hlavě se jí honili vzpomínky na události na hradě u lidských rodičů. Jejich smrt.. Zrada Jenny .. Její probuzení zde.. Chování Jenny a těch dvou dalších. Topení .. koupání .. potupa... Isabela si neuhlídala myšlenky a nechala Alex s Jenny ať vidí to co ona.

Alex se podívala na Jenny.

,,No co byla jen zajatec.. kdo mohl vědět, že je ... "

Jenny poklekla před Isabelou. ,,Promiňte .. Vaše výsosti"

To Isabelu vyvedlo z míry a Alex k ní mohla přiskočit.

,,Isabel vím, že to bolí a vyndání bude bolet víc, ale ta věc musí ven. Mysli na Damiána."

,,Tak dobrá.."

,,Isabel, ale my tě neudržíme. Jsi příliš silná .. budeš .. "

,,Já vím .. muset se snažit to vydržet ... Tak do toho .." řekla Isabela a zatnula zuby. Oči měla mokré od slz a tělo stažené v bolestivé křeči. V tom ji Jenny chytla za ruku.

,,To zvládneš." Isabela se jí podívala do oči. Zase viděla tu dívku, ženu co se o ní stará. Má pro ní pochopení. Důvěřuje ji.. Isabela Jenny drtila ruku... pak na chvilku ztratila vědomí. Jenny se lekla. Pak, ale uviděla Alex jak drží v ruce kus čepele.

,,Rána už se hojí .. bude v pořádku, ale bylo to o fous" řekla vyčerpaně Alex.

,,Má v sobě tolik odvahy a síly" řekla Jenny.

,,Ano to má.."

Pak Isabelu omyly a uložily do postele. Ta se po hodině na to probrala.

,,Tak co jak ti je?"

,,Dobře." Isabela se podívala na pravý bok. Po ráně ani stopa. ,, Už je to zahojené?"

,,Ano hojíš se rychle.."

,,A kdo, kde .. co Damián?"

,,Neboj koncil byl přerušen na pohoštění a poté bude pokračovat. Díky tobě to zatím vypadá konečně na smír."

,,Díky mě?"

,,Ano po tom tvém předvedení síly raději jednají než, aby tě zase naštvaly..."

,,Hm.." Isabela posmutněla.

,,Co je Isabel?"

,,Já .. zuřila .. a pak ho .. prostě ... "

,,Isabel neměla jsi na vybranou. Buď on nebo ty a sama víš, že on nebojoval fér. Dala jsi mu šanci, ale on ji promarnil."

,,To ano.."

,,No jestli už je ti lépe, asi by bylo vhodné, aby jsi se převlékla do šatů a ukázala nahoře. už je po tobě sháňka."

,,Damián."

,,Ne jen on.."

,Á máma .. "

,,Ne jen ta."

,,Tak kdo?"

,,Vlastně všichni.."

,,Super..." Isabel se oblékla do šatů a vyšla z poza plenty. ,,Tak co?"

,,Paráda .. " řekla Alex

,,Sluší Vám to výsosti" řekla Jenny a uklonila se.

Isabela k ní přišla a podala ji ruku. ,,Mír?" usmála se Isabela. ,, A pokud můžu .. můžeme zůstat jen u té Isabely z té výsosti dostávám osypky..."

Alex se na ní podívala káravě..

,,No co .. proč musí být vše tak formální .. alespoň tady.. když tu nikdo není ... to by přece šlo ne?"

,,No nevím co na to tvá matka a Damián."

,,Damiána zmáknu" usmála se Isabela. ,,Máma to bude oříšek... zas tak moc ji neznám.."

Isabela se vydala za Alex s Jenny, které ji doprovodily až za Damiánem a ostatními. Když Isabela vešla všichni vstaly a uklonily se. Isabela došla na své místo po boku Damiána a sedla si. Po jejím boku její matka a Alex po Damiánově druhé straně. Večeře probíhala celkem v klidu. Sem tam někdo nadhodil otázku týkající se koncilu. Nakonec se rokování odehrávalo přímo při jídle. Teď už v míru. Nakonec se všichni dohodli a stvrdili to svými pečetěmi.

Před Isabelou bylo důležité rozhodnutí komu svěří vládu nad východními kmeny. Nakonec po poradě s Damiánem, Ester a Alex předala vládu muži, který jednal vždy čestně a sám odsuzoval chování svého předchůdce. Všichni se rozloučili a odjeli v míru s tím, že za úplňku se zde opět sejdou a tak i každý další a další, aby upevnily mír a rozvinuly spojenectví.

Damián pak šel za Isabelou.

,,Jak ti je? Nahnala jsi mi strach.."

,,A čím?" usmívala se Isabela šibalsky.

,,No ono toho vlastně bylo víc. Nejen, že jsi jako Rambo... a pak ta rána... Bolí to?"

,,Ne nebolí. Opravdu mi nic není." řekla Isabela a políbila Damiána na znamení, že je vše v pořádku.

Stáli tam hleděli do dálky a konečně se mohli nadechnout.

Alex a Ester stáli za nimi.

,,Sluší jim to." řekla Ester.

,,Ano to ano.. Snad bude dlouho klid a mír ..."

,,Musíme jen doufat .. i když vždy se najde někdo kdo touží po moci a mír je tak křehký."

,,To ano. Musíme doufat."