The Little Lies (Harry Potter + Supernatural FF)

Kapitola 8

Týden jsem nějak přežila, i když jsem v to kvůli Deanovi moc nedoufala. Ten se nakonec ukázal jako nejmenší zlo. Jeho popichování na hodinách přestalo, a víkend hlídek jsme strávili v příjemné náladě, převážně hraním pokeru, ve kterém jsem ho nakonec i porazila. Na rozdíl od Deana se Kyle ukázal jako naprostá osina v zadku. V okamžiku, kdy jsem byla sama, nebo v blízkosti Deana (krom našich večerních hlídek), vždycky se objevil a začal vykládat svoje super-vtipné příběhy, které byly většinou o ničem.

„Já už nemůžu! Dneska to hrozně protahuješ! Nikde nikdo, pojďme se už vrátit, než mi upadnou nožičky!“stěžuju si už po milionté, a jako vždy to na Deana nemá žádný účinek. Jen se ušklíbne a zlomyslně se uchechtne.

„Je naší povinností projít to celý, a trocha svalů tvejm nožičkám neuškodí. Třeba se konečně zlepšíš na mejch hodinách.“popichuje mě. Protočím oči, ale stejně jsem šťastná z jeho tykání. Přesně nevím, kdy jsme k tomu přešli, ale v jeho hodinách to nepraktikujeme. Oh, to zní úchylně. A teď se mi vybavujou obrázky nahatýho Deana… Přestaň myslet, Zee.

„Prostě jsi blbej učitel.“šeptnu.

„Ne… I kdybych byl hroznej učitel, měla bys zvládnout aspoň něco!“

„Ale vždyť já něco zvládám!“Dean se na mě podívá s úšklebkem to-jako-vážně?

„Tak se předveď!“navrhne s přeslazeným úsměvem. Nevěřícně se na něj podívám a zastavím.

„To nemyslíš vážně!“jen se na mě ďábelsky usměje a překříží si ruce na hrudi.

„Snad se mě nebojíš!“věř mi, tebe ne, spíš svejch reakcí na tebe.

„Ani omylem! Chceš se poprat tady na podlaze, nebo venku v dešti?!“navrhnu ironicky, ale něco v Deanových očích mě vážně vyděsí.

„Co tělocvična?“oh Bože, ten má snad odpověď na všechno. Než stačím cokoliv namítnout, chytá mou ruku a táhne mě opačným směrem, než jsme předtím mířili. Pod jeho dotykem se mi třesou kolena, a srdce mi bije jako o závod, přesto za ním dál klopýtám. Oddechnu si, když konečně dorazíme ke dveřím a Dean mě musí pustit kvůli jejich otevírání. Fascinovaně zkoumám jeho postavu, když je ke mně otočený zády, jeho dokonale namakané tělo, jeho perfektní ramena i božáckej zadek. Moje slintání stopne výhled na tělocvičnu – noční můru mých posledních dvou týdnů.

„Deane, já… Přece by ses nepral s holkou…“zkouším, ale on se bez jediného pohledu mým směre vydá k žíněnkám, které jsou naskládané v levém rohu. Bez viditelné námahy dvě vezme a donese je doprostřed.

„Tak pojď, bačkoro, nechci, abys propadla.“pobídne mě s mrknutím. Protočím oči a postavím se před něj.

„Ale nemám na to oblečení!“snažím se naposled se štěněčím výrazem, ale s Deanem to ani nehne. Frustrovaně si povzdychnu a přikrčím se. Dean si s pokřiveným úsměvem rozepne mikinu a hodí ji někam do strany. Chvilku hypnotizuju jeho ruce, které v krátkém černém triku vynikají, než konečně zavřu pusu a polknu.

„Můžem?“zeptá se, a já jen přikývnu neschopná vydat hlásku. Jak se má někdo soustředit, když se má prát s tak sexy chlapem?!

„Tak mi jednu vraž.“pobídne mě s úšklebkem. Neříkej dvakrát. Napřáhnu se, abych ho uhodila do obličeje, ale zadrží mou ruku pár centimetrů před svým nosem.

„Nemiř rovnou nahoru, je to moc předvídatelný, zapoj i nohy!“radí mi. Nohy? Moje nohy jsou z rosolu, když jsi poblíž! Vykopnu nohu, abych ho zasáhla do žaludku, ale mojí nohu zachytí a zatáhne k sobě. Tím ztrácím rovnováhu a padám na čumák s hlasitým vyjeknutím. Dean, který držel mou nohu, balanc taky neudrží a se se zaškobrtnutím poroučí na mě. S heknutím dopadnu na tvrdou žíněnku a Dean na mě.

„Myslim… Že nemůžu dýchat.“zasýpu, když se Dean nemá ke zvedání. Uchechtne se mi do ucha a nadzvedne se na loktech. Nervózně se otočím a ještě víc znejistím, když zjistím, že jeho nos je tak půl centimetru od mého. V místnosti je najednou horko a jediné co slyším, je tlukot mého srdce, které má nejspíš arytmii. Když Deanův pohled sjede na mé rty, nervózně se do spodního zakousnu. Dean něco zamručí, než přitiskne své teplé, měkké rty na ty mé. Na moment přestanu dýchat. Celý svět se zastaví. Existují jen jeho rty, které v naprosté souhře spolupracují s těmi mými. Náš dech je kolísavý, u mě často vynechává. Celé tělo mě mrazí, a srdce mi bije jako splašené. Zamotám ruce do jeho vlasů, a slastně zasténám, když mě kousne do spodního rtu. Dean mi něco nesrozumitelného zamumlá do rtů, a ve druhé chvíli už ležím já na něm. Jeho ruce jsou na mých zádech a vysílají mi příjemné jiskřičky po celé páteři. Když je ale posune o kus výš, a jemně prsty zavadí o zapínání mé podprsenky, vybaví se mi Josh. S vytřeštěnýma očima se od Deana odtáhnu a vyskočím na nohy. Přitisknu si ruku na pusu, z které mi unikne bezmocný vzlyk. Podvedla jsem Joshe.

„Zee!“vzdechne Dean stále rozplácnutý na žíněnce. Zavrtím hlavou a s dalším vzlykem vyběhnu na chodbu. Slzy mi tečou po tvářích, když sprintuju tichou školou. Josh… Jak jsem na něj mohla zapomenout?! Jak jsem ho mohla chtít nahradit někým jako je Dean? Je to děvkař! Joshi odpusť mi. Co nejrychleji si zalezu do postele a schovám hlavu do polštáře. Nemůžu spát, jen tiše pláču. Mé vzlyky utlumí polštář. Kéž by dokázal zklidnit i ten zmatek co je ve mně.

…

Ráno se probudím naprosto nevyspalá. Malátně vylezu z postele a zjistím, že v pokoji už nikdo není. Super, zaspala jsem. Naštěstí je neděle, takže jediný, co můžu propásnout je snídaně. Rychle si převlíknu oblečení, ve kterém jsem včera usnula (pěkně nepohodlný!) za čisté a se zíváním se vydám do jídelny. Cestou se pokusím uspořádat svoje přeleželé vlasy, což se mi moc nedaří, ale je mi to jedno. Myšlenkami jsem u včerejší noci. Nechápu, jak jsem to mohla dopustit. Zapluju na místo vedle Beccy s velkým zívnutím.

„Čauko, ospalče.“usměje se na mě Kyle. „Dean tě o těch nocí nějak ničí, co spolu vlastně děláte?“vyprsknu na něj čaj, který jsem měla v puse a rozkašlu se. Ví něco?! Becca se vedle mě začne smát, ale já se na ní jen zamračím. Kdyby se nestalo to, co se stalo, možná by mi to taky připadalo vtipný.

„Nudně se procházíme školou, nic co byste chtěl dělat, pane Trayforde.“ozve se za mnou a já vylekaně nadskočím. Tentokrát se čajem dusí Kyle. Sklopím pohled k toastům přede mnou a jeden si vezmu. Snažím se nevěnovat pozornost tomu, jak blízko Dean stojí, ani jeho ruku, která se opírá o mou židli, což je sice nemožný, ale snažme se aspoň předstírat.

„Eh… Co potřebujete, pane profesore?“zeptá se rozpačitě Becca, když se Dean nemá k odchodu.

„Potřebuju se slečnou Feinbergovou něco probrat.“Dean mi poklepe na rameno, čímž zrychlí moje srdce o milion úderů za minutu.

„Nemůže to počkat po snídani? Prosim?“zašeptám a upřu na Deana prosebný pohled. Ještě nejsem připravená čelit mu. Dean se zamračí, načež si povzdechne.

„Dobře, přijď za mnou potom do kabinetu.“zvednu obočí nad jeho tykáním.

„Teda… Přijďte.“zavrčí rychle a rázně odejde ke stolu učitelů.

Po megadlouhý době zas nová kapitola! A superžhavá kapitola!!! :DUrčitě nám k ní chcete něco říct :3 :D! Takže se pěkně vyjadřujte do komentů! :D Plus... Těšíte se na Zeein střet s Deanem? A chcete aby to bylo v kabinetě, nebo prostě na chodbě? :D Protože u toho si ještě nejsme jistí :D Takže možná i dáme na vaše tužby!

Žerem vás kolouškové! :D 

... Ladymys, Foxie