The Little Lies (Harry Potter + Supernatural FF)

Kapitola 13

Vrátím se na pokoj, kde na postelích sedí Ginny, Becca i Hermiona. Před sebou mají každá balíček karet, takže předpokládám, že hrají jednu z her, které nás Hermiona naučila. Se sklíčeným výrazem si hupsnu do postele a zahrabu se do peřiny.

„Hej, Zee, jsi v pohodě?“ozve se nade mnou hlas Beccy. Zabořím hlavu do polštáře a se vzlykem zavrtím hlavou. Becca ze mě vytáhne, co se dnes stalo, ale Deanovu roli v tom trochu pozměním. Nechci, aby si myslely, že mezi náma něco je, když není.

„Zee to mě hrozně mrzí, Kyle je idiot.“hladí mě Becca po rameni.

„A na Deana si bejt tebou dávám pozor, něco se mi na něm nelíbí.“prohlásí Hermiona. Všichni se na ní s povytaženým obočím podíváme.

„Nějak se mi nezdá, že by se tolik zastával jedný žačky.“Hermiona se na mě s přimhouřenýma očima zadívá, ale já pohledem rychle uhnu. Pokrčím rameny a přitáhnu si peřinu k bradě. Ginny mě obejme.

„Všechno bude v cajku, zlato.“přikývnu a snažím se jí uvěřit.

…

V osm deset se došourám do společenské místnosti. Je mi naprosto ukradený, že jdu pozdě, potřebovala jsem nějaký čas, abych smyla stopy slz i rozmazané řasenky. Překvapeně se zarazím, když u krbu nespatřím očekávaného Deana, ale jeho bratra. Profesor S se na mě mávne a poklepe na místo vedle sebe. Dost nejistě se tam usadím a čekám, až Esko něco řekne.

„Dean mě požádal, abych si s nim na dobu neurčitou vyměnil hlídky. Ale upřímně si nemyslim, že mu to tam dlouho vydrží…“uměje se, ale já sklopím hlavu. Cítím se ukřivděná, přitom jsem ho já sama poslala do háje. Esko mi položí ruku na rameno.

„Není to kvůli vám, tak si to nevyčítejte. Dean je jen prostě… Dean.“moc Esko nechápu, ale přikývnu. Je milý, že se mě snaží utěšit.

„A mimochodem… Bylo vážně drsný jak jste bratrovi rozbila nos.“mrkne na mě. Zrudnu a pohodlně se opřu.

„Já vim.“zazubim se. Sam se na mě usměje.

„Nechci vás nějak urazit, ale takovou ránu jsem od vás nečekal, většinou jste na hodinách…“

„Podprůměrná?“navrhnu. Profesor s nevinným výrazem přikývne. Zajímalo by mě, jak o našich schopnostech ví. Pokrčím rameny.

„Prostě jsem měla na Deana vztek a…“

„Na Deana?“Esko nadzvedne obočí. Skousnu si ret.                                                      

„Na pana profesora.“

„Měli bysme vás naštvávat častějc, pokud potom předvádíte takový výkony.“jsem ráda, že se víc v mém dost osobním zmínění Deana nešťourá. Nevím co říct, tak jen pokyvuju hlavou.

„Myslim, že bysme se měli jít podívat kolem, ne?“přikývnu a rychle se zvednu. Všechny oči starších studentů, kteří tu zbyli, visí na nás. Jsem rudá až za ušima, když procházíme obrazem.

„Vlevo, nebo vpravo?“zeptám se, protože s Deanem chodíme různě. Esko pokrčí rameny a ukáže vlevo. Faaajn.

„Takže jakej máte názor na moje hodiny?“zeptá se po chvíli tiché chůze. Skousnu si ret. Do Prčic. Na většině jeho přednášek, protože jinak se Eskovy monology nazvat nedají, chrápu jak špalek.   

 „No…“polknu. „…jsou fakt fajn!“vyhrknu rychle.

„Kecáte.“prudce se na něj podívám, ale naštěstí se usmívá.